Zdražování potravin nemá logiku

Evropou obchází strašák zdražování potravin. Evropský parlament ve Štrasburku minulý týden dokonce doporučil změnit co nejdříve pravidlo, podle něhož musí farmáři nechávat část půdy ležet ladem, aby se snížily dříve obvyklé přebytky produkce.

I v Česku Agrární komora hlasitě prorokovala, že potraviny se kvůli rostoucím cenám obilí a mléka zdraží skokem, až o pětadvacet procent.

Jaká je však skutečnost?

Především: Žádný cenový šok se zatím nekoná. A za druhé se ukazuje, že zdražování potravin na první pohled "nemá logiku". Například ceny kuřat nebo másla teď lámou rekordy. Ale cena vepřového masa naopak padá dolů.

Vývoz zvedá ceny

Nejprve k zdražování: Po létech stesků na nízké ceny drůbežáři zažívají zmrtvýchvstání. V obchodech lidé platí za kuřata málem o polovinu víc než před rokem.

"Konečně se celé Evropě také daří drůbež vyvážet, zásoby už tu nejsou velké," vysvětlil úspěch drůbežářů Zdeněk Štěpánek, ředitel drůbežáren Xaverov.

Raketový vzestup zaznamenaly také ceny másla. Čtvrtkilogramová kostka už stojí přes třicet korun - ještě nedávno byla za pětadvacet. "Snad to vydrží, ve světě je o mléčné výrobky naprosto nebývalý zájem," říká Milan Teplý, šéf mlékáren Madeta.

Společným jmenovatelem úspěchu mlékáren a drůbežářů je zvýšený odbyt v zahraničí. Ten také rozhodne o tom, jak dlouho bude boom trvat.

Jako na houpačce

Naopak vepřové maso je teď levnější než v minulých letech. Zřejmě i v zemědělství, sešněrovaném výrobními kvótami a další regulací, trh přece jen funguje. Vepřového je nejspíš v Evropě dost.

Přitom výrobní náklady kvůli dražšímu krmivu rostou chovatelům prasat stejně jako drůbežářům. To znamená, že samotné zdražování krmného obilí nemá na cenu zboží na pultech přímý dopad.

Jiný rozpor můžeme vysledovat ve zdražování pekařů. Za uplynulých pět let podražily rohlíky a housky málem na dvojnásobek. Ale cena chleba za tutéž dobu nevzrostla ani o třetinu. Sami pekaři ani obchodníci to nijak nevysvětlují. Zdá se však, že za větší zdražení bílého pečiva může i zrušení desetihaléřů. Cenu při prodeji jednotlivého rohlíku obchodníci musí zvyšovat nejméně o padesátník.

Podobné rozdíly jsou u mléčných výrobků. Máslo nyní zdražilo výrazně, ale ceny mléka v obchodech rostou jen o desetníky. A například kelímek bílého jogurtu stojí už pět let necelých šest korun.

Ceny některých potravin zase létají nahoru a dolů jako na houpačce. To v případě, že jde zboží z pole rovnou na pulty - výše úrody tak má na trh bezprostřední vliv. Například kilogram brambor stojí dnes deset korun. Loni jsme platili 13 korun, ale předloni jen šest.

Ceny podle peněženky

Občas se podnikatelům podaří zvýšit ceny i chytrou kampaní. Například v roce 2004, při vstupu země do Evropské unie, čeští cukrovarníci spustili povyk: Začnou cukr vozit ven, bude ho málo. Lidé začali vyprazdňovat regály hypermarketů, a cena vylétla o třetinu. Pak se nákupní horečka zklidnila (EU má ve skutečnosti stále problémy s přebytky cukru), opadly i ceny.

Jak budou potraviny zdražovat do budoucna?

Nepochybně podle toho, jak rychle budou Češi bohatnout. To znamená v průměru jen o procenta ročně. Rychlejšímu sbližování cen s úrovní západní Evropy brání jak tenčí peněženky tuzemců, tak konkurenční boj obchodníků o co nejlevnější zboží.

Z průměru přitom čas od času budou vybočovat některé konkrétní potraviny - podle vývoje světového trhu, u zeleniny a ovoce i podle výše úrody.

Takže se klidně můžeme už příští rok dočkat toho, že máslo zlevní a naopak ceny vepřového vyletí vzhůru.