Soběstačnost není jen produkce potravin

Zemědělství a potravinová soběstačnost, někdo říká práh bezpečnosti v produkci potravin. Jsou to pojmy, které navozují pocit, že se v u nás doma v Česku, musí pěstovat tolik surovin, a chovat tolik zvířat, abychom se byli schopni v případě nutnosti uživit. Už i někteří politici tomuto pocitu podlehli.

Soběstačnost v produkci potravin však neznamená jen vypěstovat a zpracovat. Znamená to minimálně další dvě významné oblasti k pochopení.

Ta první je jasná. V době nadbytku každý rozumný hospodář šetří a investuje. Jediný zdroj, který zajistí i budoucím generacím dostatek potravin je dostatek kvalitní půdy a dostatek vody. Proto pod slovem soběstačnost je nutné si představit i půdu, která obsahuje dostatek humusu, není degradována půdní erozí a není mechanicky zničena. Proto pod pojmem soběstačnost je potřeba si představit také dostatek vody.

Ta druhá oblast je finanční. Závislost na cizích penězích je stejně riskantní pro „soběstačnost“ jako cokoliv jiného. Závislost podnikání na dotacích je pro existenci podnikání v zemědělství zhoubná. Tím neříkám, zastavte dotace, ale říkám, že v době nadbytku finančních zdrojů ( pozn. škrty zatím nezasáhly zemědělské dotace EU) je třeba využívat „bruselské dotace“ s maximální obezřetností a perspektivou do budoucnosti.

Ing. Michal Pospíšil, zahraniční tajemník ASZ ČR