Slintavka s otazníky

Stále častěji slyšíme zemědělce a veterináře pochybovat o smyslu likvidace stád skotu, prasat a ovcí kvůli podezření ze slintavky a kulhavky. Mnozí si jistě ještě pamatují, jak se český venkov s takovými nákazami vypořádával v minulosti. Používaly se osvědčené selské metody. Buď chovatelé přenesli sliny i na zdravá zvířata, která se po mírném průběhu choroby pozvolna dostala zpátky do kondice. Nebo se použila vakcína, která vyvolala obranné reakce organismu. O použití vakcín se vede odborná diskuse. Pamětníci poukazují na to, že v mase očkovaných zvířat nezůstalo nikdy nic škodlivého, čeho by se musel spotřebitel bát. V chovech se běžně zvířata očkují proti dalším nákazám a mnozí veterináři nevidí ve vakcinaci proti slintavce a kulhavce nic špatného. Ústřední ředitel státní veterinární správy Josef Holejšovský má pro zákaz vakcinace pádný argument. Pokud by se v Česku očkovalo, je vývoz na rok znemožněn. Evropská unie v roce 1990 vakcinaci zakázala a totéž požaduje od států, které do ní maso exportují. Česká republika se přizpůsobila a neočkuje již bezmála deset let. Vývoz vepřového dosahuje polovinu českých dovozů. U hovězího je naopak export o třetinu vyšší. Pohybuje se asi na polovině měsíční zpracovatelské kapacity masného průmyslu České republiky. Omezení českého vývozu by podle kupeckých počtů nemuselo české chovatele tolik postihnout. Jenže kdo zaručí, že přes všechna ujištění veterinářů o nezávadnosti masa z vakcinovaných chovů bude spotřebitel hovězí a vepřové kupovat?