Školní mléko a Spojené státy americké

14.06.1999 | Zemědělec

Agrární noviny 14.6.1999 (Agroweb)

Historie školního stravování ve Spojených státech sahá do počátku tohoto století. Základem plánování skladby jídel ve většině škol byl vždy přístup založený na rozdělení potravin do několika skupin.

V rámci tohoto přístupu jsou definována minimální množství určitých potravin zastupujících různé skupiny dětí. Konzumní mléko má v amerických programech dětské výživy výjimečné postavení, neboť je jediným nápojem, který má být nabízen každému žákovi či studentovi ke každému ve škole podávanému jídlu. Historie související legislativy a rozvoje těchto programů, marketing zaměřený na školní stravování a osvěta v oblasti výživy jsou již delší dobu středem zájmu amerického mlékárenského průmyslu.

Před rokem 1943 závisela podpora školních stravovacích a mléčných programů ze strany federální vlády na existenci farmáři dodávaných přebytků. Na základě legislativní úpravy z roku 1943 byla vyčleněna specifická položka z rozpočtu na program školních obědů a mléka, a to bez ohledu na existenci přebytků z farem. Celostátní program školních obědů (NSLP) byl v roce 1946 upraven zákonem. V padesátých letech byly vyčleněny finanční prostředky na zvyšování spotřeby konzumního mléka na základních a středních školách. Další legislativní úpravy umožnily pak zahrnout do programu i děti v neziskových střediscích péče o mládež, útulcích a letních táborech. Kongres navíc požadoval, aby mléčný program nebyl zaměřen pouze na děti, které mléko nejvíce potřebují, nýbrž v rámci finančních možností na všechny děti, bez ohledu na příjmy jejich rodin. V roce 1966 byl přijat Zákon o výživě dětí, který umožňoval financovat jídla pro chudé děti. V rámci tohoto zákona byl také zaveden pilotní program snídaní a Speciální mléčný program (SMP). Program školních snídaní (SBP) se stal stálým federálním programem ve Spojených státech v roce 1975 a Speciální mléčný program byl rozšířen za hranice Spojených států do Společenství Portorika, Panenských ostrovů, Americké Samoy a svěřeneckých území tichomořských ostrovů.

Ve městech, kde bylo již ve dvacátých letech na školách podáváno mléko, organizovaly pobočky Národní mléčné rady (NDC) (dnes je součástí společnosti Dairy Management, Inc. TM (dále DMI)) pravidelná vážení a měření dětí. V roce 1929 zahájilo NDC ve státě Ohio experimentální program, jehož cílem bylo vyzkoušet metody zefektivnění programu školních obědů. V průběhu dalších let pak NDC průběžně financovalo výzkum, vytvářelo podpůrné materiály podporující programy školního stravování a školního mléka (např. materiály propagující snídaně ve školách), organizovalo marketingová školení pro odborníky pracující v oboru školního stravování a v posledních letech sponzorovalo tříletou celostátní vzdělávací kampaň na podporu dětské výživy a zdraví. V roce 1998 pak NDC vytvořilo dva nové vzdělávací programy pro žáky základních škol. Pyramid Café seznamuje žáky druhého stupně se základními pojmy z oblasti stravování a výživy a s plánováním jídelníčku, a to v deseti samostatných lekcích. Pyramid Explorations, šest lekcí napsaných pro žáky 4. stupně, představuje hlavní živiny zastoupené v jednotlivých skupinách potravin a jejich přínos pro zdraví. Učitelé dostávají návrhy na zařazení činností probíhajících ve školních jídelnách do vyučovacího programu, aby tak upevnili dobré stravovací návyky dětí. Americký mlékárenský průmysl chce do roku 2000 tyto materiály umístit minimálně do 50 % všech tříd 2. a 4. stupně.

Za léta své existence si programy dětského stravování získaly ve Spojených státech velkou popularitu, a to i přes mnohé návrhy na omezení jejich financování. Dnes je Celostátní program školních obědů (NSLP) zdaleka největším programem mezi federálními programy dětského stravování pokud jde o finanční prostředky poskytované státem, i počet dětí, které se ho účastní. V roce 1997 se programů NSLP a SBP zúčastnilo přibližně 33 mil. dětí. Dalších 775 000 studentů se zúčastnilo Speciálního mléčného programu (SMP). V rámci na školách organizovaných programů NSLP, SBP a SMP se v roce 1997 spotřebovalo celkem přibližně 1,17 miliardy kg mléka (nezahrnuje mléko kupované dle jídelního lístku, mléko zkonzumované dospělými či použité jako přísada při vaření.), přičemž bylo prostřednictvím Speciálního mléčného programu (SMP) uplatněno zhruba 70 mil. litrů mléka. Pro celostátní program školních obědů vyčlenil Kongres ve finančním roce 1998 4,2 mld. USD (v předchozím roce pak 5,2 mld. USD). Program fungoval v roce 1998 v 95. 000 státních a soukromých nevýdělečných školách a internátních zařízeních pro péči o děti. Díky tomuto programu se každý školní den stravovalo více než 26 milionů dětí. Prostřednictvím ministerstva zemědělství bylo pro účely programu školního stravování nakupováno více než 60 druhů doporučených potravin.

Program školních snídaní (SBP) je po NSLP a Programu péče o stravování dětí a dospělých třetím největším programem v oblasti dětského stravování a výživy. Tento program poskytuje jednotlivým státům finanční pomoc pro nevýdělečné programy snídaní podávaných na školách a v internátních zařízeních pro péči o děti. Program snídaní využívalo v loňském roce více než 7 milionů dětí ve více než 70. 000 státních a soukromých nevýdělečných školách a internátních zařízeních pro péči o děti. Ve finačním roce 1998 vyčlenil Kongres na Program školních snídaní (SBP) 1,3 mld. USD (v roce 1997 pak 1,2 mld. USD).

Ve Spojených státech existují ještě dva důležité programy stravování a výživy, fungující v některých školách a používající pro své účely konzumní mléko. Program péče o stravování dětí a dospělých (Child and Adult Care Food Program) je druhým největším programem v oblasti výživy dětí. Jeho prostřednictvím jsou v zařízeních pečujících o děti a dospělé podávána zdravá jídla a svačiny. Měsíčně program využívá zhruba 2,6 milionů dětí a 58. 000 dospělých. Díky Programu letního stravování (Summer Food Service Program - SFSP) se po skončení školního roku chudé děti stravují zdarma. V létě roku 1997 využívalo programu SFSP 2,3 milionu dětí denně na více než 28. 000 místech Spojených států.

Zdravotní hlediska

Americké ministerstvo zemědělství zpracovalo studii o kvalitě stravování ve školách. Výsledky tohoto průzkumu ukázaly, že děti účastnící se programu NSLP konzumují téměř dvakrát více mléka a mléčných výrobků než děti, které se programu neúčastní. Americká vláda požaduje, aby jídla podávaná ve školách obsahovala alespoň jednu čtvrtinu tzv. doporučených dávek (Recommended Dietary Allowances) hlavních živin ve snídani, respektive jednu třetinu těchto živin v případě oběda.

Rozbor týdenního vzorku jídelníčků školní snídaně a oběda naznačuje, že pokud si děti u snídaně nevyberou (a nezkonzumují) čtvrt litru mléka, nedostane se jim požadované jedné čtvrtiny v současnosti doporučované dávky vápníku. Ještě závažnější je skutečnost, že i když děti zkonzumují čtvrt litru mléka v rámci školního oběda, může to být stále málo v porovnání s americkými doporučenými hodnotami přísunu vápníku u devítiletých až osmnáctiletých dětí. Proto se hovoří o tom, že by si žáci a studenti měli vybírat a konzumovat mléko nejen ve všech amerických programech dětské výživy, ale i doma, aby tak měli dostatečný přísun vápníku.

Řízení a správa amerických programů školního stravování a školního mléka

Školní mléko představuje cca 7 % celkového objemu prodaného konzumního mléka. Programy NSLP, SBP a SMP jsou na federální úrovni řízeny americkým ministerstvem zemědělství, na úrovni jednotlivých států pak obvykle ministerstvy školství. Finanční úhrady a pomoc při výběru zboží jsou poskytovány těm nevýdělečným programům školního stravování, které se zavážou řídit se federálními předpisy. Chudé děti dostávají jídlo zdarma nebo za snížené ceny. Školy dostávají peníze v zásadě na veškeré jídlo, ale diferencovaně (více na jídlo poskytované dětem majícím nárok na bezplatné či zlevněné stravování, méně pak na jídlo pro děti platící plnou cenu). Finanční prostředky jsou k dispozici i pro školy účastnící se programu SMP. Nárok na bezplatné či zlevněné stravování je založen na velikosti a příjmu rodiny. Školy poskytující více než 60 % obědů chudým dětem a školy na Aljašce a Havaji dostávají zvýšené finanční příděly.

Současný systém financování

V roce 1984 přišli výrobci mléka s celostátním programem propagace, jehož cílem je zvýšit poptávku po mléčných výrobcích. Každý výrobce přispívá do tohoto programu 15 centy za každých 50 kg mléka, přičemž dvě třetiny těchto peněz jdou na místní organizaci propagace spotřeby mléka a zbývající třetina na celostátní organizaci. Tento program každým rokem soustřeďuje peníze na marketingové aktivity mléčných výrobců po celé Americe a výsledkem je koordinovaná propagace mléka a mléčných výrobků. Kromě reklamy, public relations a výzkumů financují američtí výrobci mléka a mléčných výrobků také marketingové programy podporující správnou výživu ve školách, jejichž účelem je propagovat školní stravování a správné stravovací návyky prostřednictvím školních hodin věnovaných osvětě v této oblasti.

Zkušenosti dosavadních průzkumů a praxe

Překvapivě vysoký počet dětí se shoduje v tom, že kvalitu školního mléka je možné zlepšit. Pouze dvě třetiny dětí (66 %) si myslí, že pít mléko ve škole je skvělé. 64 % dětí tvrdí, že mléko ve škole je stejně dobré jako mléko doma a 45 % dětí se domnívá, že až budou starší, asi nebudou pít školní mléko tak často jako nyní. Téměř polovina (45 %) dětí, které pijí mléko ve škole, tvrdí, že by je pily ještě víc, kdyby bylo studenější. Ředitelé školního stravování (29 %) zároveň vnímají to, že nedostatečně vychlazené mléko je překážkou jeho větší spotřeby.

Ředitelé školního stravování a stravovacích zařízení nemají k ochucenému mléku podstatné výhrady. Většina z těchto vedoucích pracovníků (91 %) nabízí čokoládové a jinak ochucené mléko každý den. Poznatky z dřívějších průzkumů kvality naznačují, že vedoucí jídelen čelí námitkám rodičů, učitelů, ředitelů a dalších vedoucích pracovníků na školách, kteří požadují, aby čokoládové mléko bylo staženo ze školního jídelníčku, neboť jsou ovlivněni chybnými názory na jeho nutriční hodnotu.

Jedna třetina (32 %) ředitelů školního stravování se shoduje v názoru, že mléko není baleno do atraktivně barevných a zajímavých obalů a tuto skutečnost vidí jako překážku na cestě ke zvýšené konzumaci mléka ve školách. Více než dvě pětiny (44 %) navíc tvrdí, že otevřít krabicové či sáčkové mléko není jednoduché.

Téměř polovina (45 %) dětí říká, že by ve škole pila více mléka, kdyby krabičky či jiné používané obaly byly větší - to platí obzvláště u větších chlapců (58 %). Naopak jen málo ředitelů oddělení školního stravování (13 %) připouští, že právě velikost balení by byla problémem.

Většina ředitelů oddělení školního stravování potvrzuje, že mléko ve školách je ohrožováno jednak "ze strany rodičů nepodporujících jeho konzumaci" (shoduje se 64 %), jednak "konkurenčními nápoji figurujícími na jídelním lístku" (shoduje se 45 %). Většina osmiletých až třináctiletých dětí říká, že kromě mléka mají ve škole na výběr jiné nápoje, jako například ovocné džusy (61 %), ovocné nápoje (32 %), sodové vody (23 %) a vodu balenou v lahvích (19 %). Jedna čtvrtina osmi až třináctiletých dětí, které ve škole mléko nepijí, říká, že před mlékem upřednostňují džus, sodovky nebo dokonce vodu.

Možnosti marketingu školního mléka ve Spojených státech

Výzkumy a ankety provedené společností DMI (součástí této organizace je nyní například Národní mléčná rada. Kromě DMI podporují v USA programy školního mléka například "Asociace školních potravin" (ASFSA), Dietetická asociace (ADA), Výzkumný ústav potravin, společnost Kellogg, General Mills Inc. aj.) mezi dětmi i profesionály v oboru školního stravování a sílící marketingové aktivity propagující nealkoholické nápoje naznačují, že marketingové programy ze strany mlékárenského průmyslu by se měly zaměřit na následující problémy: chuť, příchutě a teplota; zastaralé obaly a jejich nevhodná velikost v případě starších dětí; ostrá konkurence představovaná výrobci a dodavateli ostatních nápojů. Průzkum DMI navíc ukazuje, že čím jsou děti starší, tím méně mléka pijí. U chlapců vrcholí spotřeba mléka v osmi letech (133 litrů mléka za rok), zatímco u dívek je to kolem šesti let věku, přičemž tato úroveň trvá až do jejich 11 let (110 litrů mléka za rok). U chlapců není v době dospívání tak velký pokles spotřeby mléka jako u děvčat; od devíti do sedmnácti let klesá spotřeba k hranici 99 litrů ročně. Spotřeba mléka u dívek výrazně klesá od dvanácti let věku a dostává se v sedmnácti letech až na pouhých 61 litrů za rok.

Průzkum DMI také dokumentuje snahu lidí pracujících ve školním stravování zvýšit počet dětí zapojených do stravovacích programů a rovněž zvýšit konzumaci mléka ve školách. Kromě přání zvýšit počet dětí stravujících se ve škole považuje většina ředitelů školního stravování (87 %) za důležité, aby se zvýšil počet dětí, které ve škole pijí mléko (57 % si myslí, že je to "velmi důležité"). Tyto informace ukazují, že školy jsou i nadále pozitivním prostředím pro realizaci marketingových programů.

V neposlední řadě existuje iniciativa amerického mlékárenského průmyslu, nazvaná "Strategická iniciativa na podporu konzumního mléka" (Fluid Milk Strategic Thinking Initiative - FMSTI). Snahou této iniciativy je spojit výrobce, zpracovatele a lidi zaměstnané v oboru. Cílem je pak odstranit překážky bránící vyšší spotřebě konzumního mléka, a to ve všech distribučních úrovních. Ukazuje se, že oblast školního stravování je distribučním kanálem s jedinečnými překážkami i možnostmi. Automaty, větší balení pro jednorázovou spotřebu a prodej mléka dle jídelního lístku budou vyhodnoceny jako nové možnosti pro řešení problémů spojených s konkurenčním prostředím.

Ing. Jiří Burdych, Odbor evropské integrace MZe

Tisk