Produktivita práce - jeden z faktorů konkurenceschopnosti ...

24.09.1999 | Odborné konference

Produktivita práce - jeden z faktorů konkurenceschopnosti zemědělství na příkladu vybrané členské země EU - Rakouska

Work productivity - one of factors of agriculture competitiveness on the case of a chosen EU member state - austria

Ivana Boháčková

Adresa autora:

Ing. Ivana Boháčková, CSc., ČZU Praha, katedra zemědělské ekonomiky

Anotace :

Konkurenceschopnost agrárního sektoru je mimo jiné dána i stupněm využívání výrobních faktorů. Příspěvek je věnován metodické stránce vyjadřování produktivity práce jako faktoru využití pracovních sil v rakouském zemědělství.

Poznatky uváděné v článku vyplývají z řešení institucionálního výzkumného záměru CEZ:J03/98:411100013 “Efektivní integrace českého agrárního sektoru v rámci evropských struktur - předpoklad trvale udržitelného rozvoje”.

Summary :

The ability to comptete of an agrarian sector is given also by a degree of production factors use. The contibution is focused on a methodical aspect of an expression of work productivity as a factor of labour use in Austrian agriculture.

Pieces of knowledge mentioned in the article resultr from the solution of the institutional research intention CEZ:J03/98:411100013 “Efficient integration of the Czech agrarian sector in frame of European structures - a presumption of permanent sustainable development”.

Klíčová slova :

agrární sektor, pracovní síla, produktivita práce, metodika

Key words :

agrarian sector, labour, work productivity, methodology

Úvod

Konkurenceschopnost (resp.nekonkurenceschopnost) agrárního sektoru můžeme považovat za výslednici působení celé řady faktorů. Mezi ně patří bezesporu i efektivnost, se kterou jsou využívány výrobní faktory. Přitom má přední a nezastupitelné místo lidská práce. K prioritním faktorům se řadí nejen pro svůj výjimečný, specifický charakter, ale především proto, že je to faktor, jehož existence umožňuje využívání faktorů ostatních. Nositelem lidské práce je člověk, který ve výrobním procesu představuje tzv. “pracovní sílu” nebo v jiných pojetích je označován jako “nositel pracovní síly”.

Cílem každého ekonomického systému, ať již v makro- nebo mikroekonomické sféře

je dosažení co nejvyššího stupně využití lidské práce, vyjádřené konkrétní hodnotou.Vztah mezi vkladem a výsledkem lidské práce, obecně nazývaný produktivita práce, je skloňován při hodnocení ekonomiky státu, resortu, podniku i konkrétní činnosti. V této souvislosti je zmíněným cílem buď udržení (na vyhovující úrovni) nebo růst produktivity práce. Např.udržení dosažené úrovně je cílem při stabilizovaném počtu pracovních sil a naplněném trhu. Tehdy nemá růst produktivity práce, tedy v podstatě růst objemu produkce, smysl, protože by se pro ni nenašlo na trhu uplatnění. Při klesajícím počtu pracovních sil a cíli zachování určitého objemu produkce je potřebnost růstu produktivity práce nezpochybnitelná.

Vyjádření a změření účinnosti lidské práce není jednoduchou záležitostí, Především je nutné rozhodnout, co bude definovat vklad lidské práce a co bude vyjadřovat její výsledek.

Ke sledování produktivity práce dochází i v agrárním sektoru. Metodické problémy spojené s jejím kvantitativním určením existující obecně, se zde ještě prohlubují i ve směru praktického zjišťování. Uveďme např. některé z nich a to v souvislosti se zkušenostmi se stanovením tohoto ukazatele v agrárním sektoru členské země EU - Rakouska.

1. Jak vyjádřit množství vynaložené práce

Je známo, že skutečné vynaložení lidské práce vzhledem k jejímu charakteru přesně nelze zjistit, protože nelze zjistit výdej energie, fyzickou a duševní intenzitu práce apod.Částečně toto lze individuálně změřit v laboratorních podmínkách, avšak tyto postupy pro účely stanovení produktivity práce v praxi nejsou použitelné. Proto se stalo určitou konvencí, že ke stanovení množství vynaložené práce se využívá počtu pracovních sil nebo počtu odpracovaného času. Ale i to má svá úskalí.

V tržní ekonomice, v podmínkách soukromého vlastnictví v agrárním sektoru,jsou pracovní síly diferencovány do určitých skupin.Tuto diferenciaci můžeme demonstrovat na příkladu členské země EU - Rakouska.

Tak jako v ostatních zemích Evropské unie, jsou i v Rakousku sledovány pracovní síly na rezortní úrovni podle jejich vztahu k zemědělskému podniku, podle jejich příjmové kombinace a podle pracovního nasazení v podniku vyjádřeného množstvím pracovních dní odpracovaných v zemědělství. Kategorizace podle výše uvedených znaků rozděluje veškeré pracovní síly aktivní v zemědělství do následujících skupin :

- pracovní síly zaměstnané v agrárním sektoru

(tzv. “ zaměstnanci agrárního sektoru”). Tato skupina zahrnuje veškeré osoby, které bez dalšího definování (např. rodinné, cizí) odpracovaly v agrárním sektoru minimálně 270 osmi hodinových pracovních dní. Tyto síly jsou někdy také označovány jakopracovní síly na celýpracovní úvazek.

- rodinné pracovní síly

představují osoby, které jsou výlučně zaměstnány v zemědělství (event.lesnictví) a podle výnosu EU z roku 1992 mohou být také zaměstnány v zemědělských vedlejších provozech a v zemědělském ubytování. Do rodinných pracovních sil se počítá manželský pár vlastníků podniku a plně nebo částečně v podniku pracující členové rodiny, pokud patří do společné domácnosti a nejsou za práci v podniku placeni.

- veškeré rodinné pracovní síly

zahrnují nejen osoby, které jsou zaměstnány v rodinném zemědělském podniku, ale také ty, které sice k rodině náleží, ale jsou výdělečně činné v oborech mimo agrární sektor. Podmínkou pro zahrnutí posledně jmenovaných osob do veškerých rodinných pracovních sil je to, aby své příjmy (mzdu,služné apod.) přinášeli do společné domácnosti - tj. do rozpočtu rodinného zemědělského podniku.

-cizí pracovní síly

jsou charakteristické absencí vlastnických nebo příbuzenských vazeb k podniku. Za svou práci dostávají plat. Mohou být v zemědělství (event.lesnictví) zaměstnány trvale (na celý pracovní úvazek) nebo sezónně.

Údaj o počtu osob vykonávajících práci v agrárním sektoru by se nejvíce přiblížil skutečnosti při agregaci třetí a čtvrté skupiny pracovních sil(částečně pracující osoby by mohly být zahrnuty pomocí nějakých přepočítávacích koeficientů). Pro účely výpočtu ukazatele produktivity práce se však oficiálně používá skupina první, tj pracovní síly zaměstnané v agrárním sektoru na plný pracovní úvazek. Sledování množství vynaložené práce tímto způsobem má svoje přednosti i svoje nedostatky. Pro jeho použití hovoří poměrně snadná evidence. Za nedostatek lze považovat určitou nepřesnost údajů v tom smyslu, že nezahrnuje (např. pomocí již zmíněných koeficientů) práci osob, které v zemědělství pracovaly sice méně než je stanovených 270 dní, ale jejichž vklad práce i podíl na vytvořených výsledcích agrárního sektoru není bezvýznamný.

Jak již bylo uvedeno výše, je zjištění skutečného počtu pracovních sil v zemědělství a tím i zprostředkované zjištění skutečného pracovního nasazení v zemědělství velmi obtížné.

K větší objektivitě údajů o počtu pracovních sil nepřispívají ani odlišné metodické postupy jejich sledování oficiální rakouskou statistikou. Informace o počtu pracovních sil se vyžadují pro účely národohospodářské statistiky, statistiky agrární struktury, zemědělské a lesnické statistiky, agrárního mikrocenzu a statistiky důchodového zabezpečení.

Národohospodářská statistika (WIFO) pracovních sil aresortní mikrocenzus (4 roční dotazníky) vycházejí z “hlášení domácností”. Do počtu pracovních sil v zemědělství sledovaných podle jejich metodiky nejsou zahrnovány ženy v domácnosti - hospodyně, důchodci, děti, žáci a studenti, i když je zřejmé, že se na práci v zemědělství rozhodně podílejí a jejich účast z hlediska pracovního výkonu v rodinných hospodářstvích není až tak zanedbatelná. Naproti tomu jsou do počtu zahrnovány např. ženy na mateřské dovolené nebo vojáci základní vojenské služby. Jako zaměstnaná pracovní síla v zemědělství se podle těchto šetření definuje osoba, která je v zemědělství zaměstnána více jak polovinu svého pracovního času.(to např. u zmíněné skupiny vojáků rozhodně neodpovídá skutečnosti)

Statistika agrární struktury( OSTAT) přináší snad nejrozsáhlejší a detailní pohled na zemědělský potenciál pracovních sil. Poskytuje také údaje o pracovním nasazení osob v zemědělství zaměstnaných jen částečně.

Rozdílnost ve sledování pracovních sil metodikou WIFO a OSTATu je uvedena v grafu č. 1 zobrazujícím vývoj počtu pracovních sil v rakouském zemědělství v období 1961 až1997.

Graf č. 1 : Srovnání počtu pracovních sil zaměstnaných v agrárním sektoru Rakouska podle WIFO a podle OSTATu

Pozn.: Při sledování počtu rodinných pracovních sil nebo veškerých rodinných pracovních sil v agrárním sektoru se přihlíží nejen k ryze zemědělským pracím v podniku, ale také k pracovním výkonům nezemědělským, jako jsou např. Opravy, práce při stavebních investicích, ubytování ,prodeji apod.

Statistika pracovních sil, která je k dispozici pro výpočet produktivity práce v zemědělství, poskytuje tedy velmi rozdílné výsledky (viz graf č.1).Tyto diference jsou způsobeny, jak již bylo uvedeno, rozdílným definováním a vymezením pojmu zemědělská pracovní síla, ale také tím, jakým motivacím podléhají respondenti při zjišťování jejich zaměstnanosti.

Objektivnější možností pro stanovení množství vynaložené práce v zemědělství je počet hodin odpracovaných v agrárním sektoru, bez ohledu na to, jaká skupina pracovních sil práci vykonávala. Při současných možnostech získávání a evidence vstupních údajů, je zatím tento způsob velmi obtížný. Určité snahy se objevují v souvislostech se sledováním “testovacích podniků” , ale závěry těchto sledování nejsou tak průkazné, aby se daly zevšeobecnit. Další otázkou spojenou se zjišťováním produktivity práce pomocí odpracovaného času, je ta, co budeme považovat za čas práce. U některých druhů práce, zejména manuálních, je to velmi jednoduché. Obecně je v podstatě vžité povědomí, že produktivita práce je výsledkem práce manuálních profesí. Ale např. u vlastníků zemědělských podniků , kteří podnik i zároveň řídí nebo dalších “nemanuálních” profesí, to již tak jednoduché není. Tyto osoby totiž mohou pracovat, i když “viditelně” nepracují, protože mohou přemýšlet o problémech chodu podniku a jejich řešení nebo o nových podnikatelských záměrech apod. Takto bychom se ale dostali až k příliš teoretickým otázkám, jak vlastně “práci” vzhledem k její produktivitě, chápat.

Specifickou možností je v současné době i použití kategorie “ roční pracovní jednotka”.Ta je definována jako pracovní výkon (časově vymezený) jedné, na plný úvazek v zemědělském podniku zaměstnané osoby, přičemž je v ní zohledněn čas částečné a sezónní práce. V rámci ročních pracovních jednotek se pak navíc rozlišují “ roční pracovní jednotky rodinných pracovních sil”a “roční pracovní jednotky cizích pracovních sil” .Takto chápaný vklad práce se používá více v souvislosti s výkonností hospodářství nebo skupin podniků než v souvislosti s ukazatelem produktivity práce.

2. Výsledek práce v souvislosti s měřením její produktivity

Dalším problémem, kterým je třeba se zabývat v souvislosti s výpočtem produktivity práce v agrárním sektoru, je výběr ukazatele, který bude výsledek práce pracovní síly v zemědělství (event.lesnictví), vyjadřovat.

Při volbě tohoto ukazatele musíme především určit, na jaké úrovni bude sledován. Jestliže je cílem ukazatel na resortní úrovni, jako je tomu právě při sledování produktivity práce v zemědělství, existuje několik možností.Je možné použít tradiční ukazatele objemuprodukce v cenovém vyjádření nějakého bazického období, tj. objem celkové produkce nebo objem konečné produkce.Tyto svou povahou množstevní ukazatele je vhodné použít tehdy, je-li resort zemědělství zainteresován na růstu produkce. V podmínkách tržní ekonomiky EU, kdy tomu tak není, je jejich použití na resortní úrovni diskutabilní a je mnohem vhodnější při sledování produktivity práce v nějakém konkrétním provozu nebo při nějaké konkrétní činnosti.

V tržní ekonomice zemí EU (včetně Rakouska) není výsledek práce v nějakém sektoru (a tedy i agrárním) měřen pouze objemem produkce, ale i její hodnotou. Konkrétně je za tento výsledek považována ročně dosažená hrubá přidaná hodnota v nákladech faktorů, která je metodicky odvozená z konečné zemědělské produkce (event.celkové produkce zemědělství) a vyjadřuje příspěvek zemědělství a lesnictví k vytvořenému hrubému domácímu produktu.Pro účely časových řad je vyjádřena v cenách zvoleného bázického roku, jinak se používá ve své reálné hodnotě.

3. Ukazatel produktivity práce

Vlastní ukazatel produktivity práce v agrárním sektoru, je v Rakousku sledován na základě následujícího vztahu :

produktivita práce v zemědělství = hrubá přidaná hodnota v nákladech faktorů

a lesnictví osoby zaměst.v agr.sektoru na celý prac.úvazek

Zjišťování dat pro konstrukci výše uvedeného ukazatele je z hlediska statistického zjišťování nejschůdnější. Výsledek vztahu však nelze považovat za zcela přesný, protože pracovní síly zaměstnané v agrárním sektoru na plný pracovní úvazek nejsou identické se všemi pracovními silami, které se svou prací na výsledku agrárního sektoru podílely. Rovněž tak by se dalo namítat, že použitá kategorie hrubé přidané hodnoty v nákladech faktorů( jako národohospodářská kategorie) sice hodnotově vyjadřuje dosažený globální výsledek, nicméně tento je ovlivněn i celou řadou dalších ( a relevantních) faktorů mimo vklad lidské práce. To je sice pravda, ale to samé platí i pro ukazatele hrubá i konečná produkce, ze kterých je de facto odvozena.

V zemích EU je ukazatel produktivity lidské práce v zemědělství uváděn spolu s ukazatelem tzv.”plošné produktivity” , (my bychom tento ukazatel označili jako intenzita), tj. hodnotou konečné zemědělské produkce na jeden hektar zemědělsky využívané plochy.Oba zmíněné ukazatele jsou označovány jako dílčí ukazatele celkové produktivity agrárního sektoru.

Závěr

V příspěvku bylo upozorněno na některé problémy, které se vyskytují v souvislosti se sledováním produktivity práce v zemědělství na příkladu vybrané členské země EU. Patří mezi ně především volba vstupních ukazatelů a způsoby jejich sledování a výpočtu.

Aby se hodnota ukazatele produktivity práce blížila co nejvíce skutečnosti, je potřeba přesně definovat, co bude považováno za výsledek lidské práce a co bude považováno za její vklad. Pokud se týká kategorie výsledku, dá se na úrovni resortu považovat za použitelnou hodnota hrubé přidané hodnoty v nákladech faktorů. V podnicích nebo provozech jsou vhodnější ukazatele s jinou vypovídací schopností. Pokud se týká vkladu lidské práce, je nutné rozhodnou, zda je objektivnější sledovat množství odpracovaného času nebo počet pracovních sil. Skutečný počet hodin odpracovaných v agrárním sektoru se v podstatě zjistit nedá, vzhledem k neevidovanému pracovnímu nasazení rodinných event. dalších neplacených pracovních sil, lze se mu jen pouze přiblížit. V případě počtu pracovních sil je nutné co nejlépe definovat, které pracovní síly se budou těmito rozumět a zejména jakým způsobem budou sledovány.

Jak je vidět z grafů č.2a č.3, údaje poskytované na základě různých způsobů šetření ovlivňují ukazatel produktivity práce jak v jeho hodnotě, tak v razanci vývojových tendencí. Některé oficiální informace se tomuto problému vyhýbají tím, že udávají pouze vývoj produktivity práce formou indexů (bázických ) k určitému období.

Graf č. 2: vývoj produktivity práce při sledování pracovních sil metodikou WIFO a OSTAT

Výsledkovou kategorií je konečná produkce (2a) a hrubá přidaná hodnota v nákladech faktorů (2b)

Graf č.3: Vývoj produktivity práce pomocí kategorií konečná produkce a hrubá přidaná hodnota v nákladech faktorů. Pracovní síly jsou sledovány podle WIFO (3a) podle OSTATu (3b)