Proč někteří ekozemědělci nekosí své louky včas?

Za zdánlivě špatnou péčí o travní porosty stojí opatření na ochranu chřástala polního, který patří nyní mezi silně ohrožené druhy.

Za postupné mizení chřástala v České republice může především intenzifikace zemědělství. Ještě před 2. světovou válkou obýval chřástal téměř celé území republiky na travních porostech i polích, poté byl s rostoucí intenzifikací zemědělské výroby vytlačován do podhorských a horských oblastí s trvalými travními porosty. I zde se však zhoršovaly jeho životní podmínky zejména velkoplošným odvodňováním luk a pastvin, scelováním pozemků a likvidací rozptýlené zeleně.

Koncem 80. let minulého století se počty volajících samců odhadovaly na 200 – 400 kusů. Změny v zemědělské výrobě po roce 1989 vedly k postupnému narůstání stavů na konečných 1500 – 1700 kusů volajících samců.

Mezi významné lokality chřástala se řadí okolí Dolní Lomné na Jablůnkovsku, kde se loni v červnu sešli zemědělci hospodařící na místních loukách a pastvinách, ornitologové a další zájemci. Hlavním tématem setkání byl právě chřástal a jeho ochrana v rámci ekologického zemědělství.

Jak tedy může zemědělec pomoci? Například tak, že posune sečení do doby, kdy se již vylíhla většina mláďat a jsou dostatečně velká, aby mohla uniknout před sekačkou. Nebo ponechá-li části luk s volajícími chřástaly nepokosené do konce července až poloviny srpna.

Pomůže také kosením pozemku od středu k okrajům, odkud mohou snadno uniknout. Jinak seč od hranic pozemku k jeho středu nažene ptáky právě do středu zbývající vegetace a odtud už nestačí uniknout a díky tomu uhyne až 60 % přítomných mláďat.

Udržování členité a harmonické krajiny s postupně sečenými plochami travních porostů, které umožňují přežití ptactvu, hmyzu i dalším živočichům a rostlinám, je ideálním řešením i pro chřástala.

Proto se dnes stát snaží pomocí agroenvironmentálních dotací podporovat plochy s výskytem hnízdišť chřástala polního. Tím, že se zemědělec zaváže posekat louky až po 15. srpnu, že je nebude obnovovat, přisévat, mulčovat ani jinak „vylepšovat“, přijde sice o sklizeň kvalitní píce, ale umožní chřástalovi vyhnízdit, vyvést mladé, podpoří jeho záchranu. Posunutím doby seče umožní přežít celé řadě dalších živočichů od mladé srnčí zvěře, zajíců, křepelek přes obojživelníky a plazy až po nejrůznější druhy motýlů.

Nejistá budoucnost vzácného obyvatele zdejších luk není naštěstí místním zemědělcům lhostejná – stejně jako osud celé řady dalších vyhynutím ohrožených rostlin i živočichů. Pokud navíc zemědělec hospodaří ekologicky, bez používání umělých hnojiv a pesticidů, s nízkou intenzitou zvířat, dělá pro rozmanitost přírody hodně. Ocenění si zaslouží zejména ekologičtí zemědělci zapojení do projektu Bioinstitutu Ekozemědělci přírodě, kteří se rozhodli věnovat se nejen produkci, ale právě i pestrosti rostlin i zvířat na svých farmách.