Pozor na šílenství okolo psů

Přestože Státní veterinární správa věří, že poslanecký návrh zákona uvedený pod sněmovním číslem 805 na úpravu chovu psů tzv. nebezpečných plemen byl vypracováván s dobrými úmysly, nelze s ním v mnoha ohledech souhlasit. Proto vítá rozhodnutí vlády zákon v takovéto podobě nepodpořit.

Velmi stručně lze říci, že poslanecký návrh, kromě některých bezesporu dobrých myšlenek, jako je registrace a zpřísnění postihu působí v mnoha ohledech diskriminačním způsobem. To je proti zdravému rozumu i proti duchu tvorby zákonů v zemích Evropské unie. Poslanecký návrh používá argumentu, že jde především o prevenci. Za tímto pojmem se však například skrývá omezení chovu některých plemen psů na pro psy i jejich majitele neúnosnou mez. Nemluvě o tom, že z odborného hlediska je iluzorní vyjmenovat nějaká plemena a označit je za nebezpečná, popřípadě popsat křížence. Podle tohoto návrhu je dále například prakticky znemožněn pohyb psů bez vodítka. Ve většině případů 200 m od posledního domu začínají honební pozemky, a zde psi také pobíhat nesmějí. A jakým způsobem by chtěl navrhovaný zákon řešit ty chovatele, nebo spíše majitele, kteří by si nevyžádali na úřadě povolení k chovu. To jsou přece ti, kteří zpravidla způsobují se svými psy problémy.

Státní veterinární správa se přiklání názoru chovatelských klubů a Českomoravské kynologické unie, kteří jsou zajedno v tom, že je možné využívat současné legislativy, tj. zákona o obcích, občanského zákoníku a zákona na ochranu zvířat proti týrání. Na tyto skutečnosti Státní veterinární správa upozorňuje téměř rok, kdy se objevily snahy o razantní omezování chovu některých plemen psů. I nadále tvrdí, že je za psa odpovědný majitel, většinu napadení mají totiž na svědomí psi necvičení a neodborně chovaní. A k možnému omezení pohybu psů v některých místech lze říci, že toto mohou řešit obce vyhláškou podle zákona o obcích (č.128/2000, § 10, písmeno b), tj. například pohyb psů na vodítku, s košíkem apod., jen tuto možnost využívat. K žádoucí regulaci může pomoci opravdová prevence, a tou je povinná registrace nezaměnitelným způsobem, a tím je aplikace podkožních čipů. Každý majitel má povinnost psa ohlásit na obecním, či městském úřadě již nyní, a není to povinnost nová, pravda, ale skutečnost je taková, že mnohdy tomu tak není a přesvědčit se o splnění této povinnosti je velmi těžké. Ale například v Českých Budějovicích praxe s čipováním psů funguje k plné spokojenosti již přes rok. Policie je vybavena čtecím zařízením, což umožňuje zjistit třeba majitele, když se pes zaběhne, i to, zda byl povinně vakcinován proti vzteklině.

Povinnost označovat psy čipy by bylo možné vtělit do jednoduché a stručné novely zákona bez zbytečných a těžko vymahatelných předpisů a konstrukcí, které vypadají dobře v poslaneckých škamnách, nikoli však na ulici.