Obří houba zastínila stromy

Je možné splést si houbu se vzrostlým jehličnanem? Paleontologům se takový omyl přihodil a povedlo se ho vyvrátit až po sto letech. Dávno před érou dinosaurů, v časech, kdy jedinými suchozemci byli červi, stonožky a jiní bezobratlí, krajině dominovaly obří houby. Dorůstaly výšky až šesti metrů, přičemž všechny další rostliny včetně nejvyšších stromů byly mnohem drobnější. Tvrdí to americký geofyzik Kevin Boyce z University of Chicago.

Zdánlivě fantastická teorie je podložena analýzou fosilií nalezených na mnoha místech po celé Zemi. Zkameněliny známé jako Prototaxites vědci popsali už před více než sto lety. Převládl názor, že jde o zbytky jehličnanů z konce prvohor. Před šesti lety přišel Francis Hueber z Národního přírodovědného muzea ve Washingtonu s hypotézou, že podivná vnitřní struktura fosilií vylučuje možnost, že jde o běžné stromy. Kmen Prototaxites je totiž protkán drobnými žilkami, které jsou slabší než lidský vlas. To by odpovídalo houbám, lišejníkům či řasám. Hueberovi však k přesvědčení skeptiků chyběl jasný důkaz. Ten poskytla až analýza chemického složení.

Podle uhlíku poznáte je

K určení stáří organických pozůstatků vědci s úspěchem využívají metodu založenou na rozdílných poločasech rozpadu různých izotopů uhlíku. Tento prvek rostliny získávají převážně z oxidu uhličitého v atmosféře, takže poměr izotopu C13 a C12 by měl být u všech pozůstatků ze stejné éry totožný.

Pro fosilie Prototaxites to však neplatí. Nálezy pocházející z období před 420 až 350 miliony let získané z různých kontinentů vykazují podle měření provedených Kevinem Boycem podstatné rozdíly. Tak velké, že nemohou být běžnými rostlinami. Výsledky měření Boyceho a jeho kolegů otiskne v květnovém čísle specializovaný časopis Geology.

Nejpodivnější z podivných

Houby se dlouho řadily k rostlinám. Tvoří však svoji vlastní říši. Z hlediska příjmu potravy mají dokonce blíž k živočichům, přestože svůj pokrm fakticky nepozřou, ale spíše chemicky absorbují. Fakt, že Prototaxites musely část uhlíku získat i jinak než z atmosféry, je hlavním důkazem, že šlo o houby. Bez ohledu na to, že byly vysoké jako pořádný dům.

„Šestimetrová houba by byla podivná i v moderní době, a to jsme zvyklí na stromy, které jsou ještě o dost větší,“ říká Boyce. „Ovšem před čtyřmi sty miliony let rostliny dorůstaly maximálně metru a pevninu ještě neobýval žádný větší tvor. V takovém zdrobnělém světě musely obří houby vypadat obzvláště majestátně.“ Protože jiné rostliny, které by Prototaxites konkurovaly, ještě neexistovaly, nic nebránilo houbám v dlouhodobém růstu. Výška, ze které vypadávaly výtrusy, pak napomáhala rychlému šíření druhu.