Na statku Habánský dvůr se udržují tradice nejen „Jarem na salaši“

Jedním z nejviditelnějších rozdílů mezi průmyslovými zemědělci - pokračovateli někdejších Jednotných zemědělských družstev (JZD), a sedláky z rodinných farem sdružených v Asociaci soukromého zemědělství ČR (ASZ ČR) je mnohorozměrný přesah zemědělského podnikání do jiných aktivit, především pak do společenského a spolkového života v místě podnikání.

Nejinak je tomu i v případě farmy Habánský dvůr rodiny Blahuškových v Rúdníku u Vacenovic na Hodonínsku, kde se letos uskutečnil ve spolupráci s Národopisnou společností Vacenovice a ASZ Hodonín v pořadí již 13. ročník akce „Jaro na salaši“. Akce je zaměřená především na děti, těch soutěžících o ceny bylo letos více než 100, a pokud započítáme doprovod dospělých, vystřídalo se letos na rodinné farmě Blahuškových několik stovek lidí. Oproti předpovědi bylo nakonec i příznivé počasí, na místě byla i redakce televizního pořadu Náš venkov, takže „Jaro na salaši“ se tentokrát mimořádně vydařilo. Na návštěvníky přitom čekal skutečně pestrý program - soutěže v poznávání rostlin, ukázka mlácení obilí, střelba z luku, skupina historického šermu nebo možnost ochutnat místní regionální tradiční pokrmy. Třeba „přesňáky“ - opečené bramborové placky plněné povidly a mákem srolované do ruličky, které připravila Zdeňka Rybová, a po nichž se jen zaprášilo.

Miroslav Blahušek jako místní patriot a Habánský dvůr se ovšem podílejí na celé řadě dalších akcí udržujících i rozvíjejících vesnické tradice. Patří mezi ně i oslavy Masopustu (fašank), což je další akce zaměřená na děti, udržují se také velikonoční tradice (otloukání píšťalek, malování kraslic, pletení pomlázek či zdobení perníčků). Ojedinělý je pak „košt oharků“, tedy nakládaných okurek na svatého Marka. Poté, co od této tradice upustili v souvislosti s úpadkem pěstování okurek ve městě Znojmo, je Habánský dvůr jediným místem v zemi, kde se lze v současnosti s tímto typem degustace setkat.

Každá z těchto aktivit je logicky propojena s tradičním zemědělstvím a představuje žádoucí a potřebnou prezentaci selského podnikání směrem k nezemědělské veřejnosti. Samo hospodaření v režimu rodinných farem je ostatně také tradicí, byť v naší zemi přerušenou průmyslovým socialistickým kolektivním zemědělstvím, které se stalo v předlistopadové době jedinou formou zemědělského podnikání v ČR, přičemž negativní důsledky pociťují nejen zemědělci, ale celá společnost dodnes.

Především pak ve zhoršeném stavu naší krajiny, které nedokáže na velkých širých průmyslových lánech v dostatečné míře zadržovat vodu a která je stále více ohrožována vodní a větrnou erozí a utužováním půdy opakovanými přejezdy těžké zemědělské techniky. I to se ale snaží na obhospodařovaných pozemcích Miroslav Blahušek napravit. Že se mu to daří, dokazuje přitom i ocenění v prvním ročníku programu ASZ ČR „Pestrá krajina“, a to rovnou zlatou medailí. „Nejde ale ani tak o to ocenění, které bereme s pokorou, protože víme, že to, co děláme my, dělají i jiní, ale především o to v praxi dokázat, že to jde,“ říká hospodář s tím, že projekt „Pestrá krajina“ považuje za potřebný a přínosný a za jednu z mnoha záslužných aktivit ASZ ČR.

Lze jen připomenout, že snaha obnovit přirozený ráz místní krajiny zahrnuje v podání Habánského dvora nemálo úsilí, od obnovy polních cest, mezí či alejí po systémové zatravnění 25 z celkem 35 hektarů pozemků, na nichž rodina hospodaří. Nejen jako prevence rizik sucha, ale i pro celkovou pestrost krajiny a jako odkaz dalším generacím je cenná především výsadba nelesní zeleně – od lip, dubů, buků, oskeruší, jasanů či javorů až po tradiční staré odrůdy ovocných stromů. Zatravněné louky slouží logicky jako pastva pro chované masné ovce – co je ovšem v dnešní době skutečně vyjímečné a chvályhodné, je produkce zeleniny (zejména okurek) a jahod. I proto je možné organizovat zmiňovaný „košt oharků“, a je to také jedna z možností, jak alespoň částečně propagovat, prezentovat a ve výsledku snad i ve větší míře pěstovat kdysi typickou jihomoravskou zeleninu, což mnozí už v minulosti nevratně vzdali. I v tom Habánský dvůr „dokazuje, že to jde“. To ostatně platí pro jakoukoli aktivitu, je-li k ní dostatek vůle, úsilí a znalostí, což je ale v současné době stále vzácnější. Pro Habánský dvůr to ale neplatí.

Habánský dvůr v prvním ročníku programu Pestrá krajina: 

PK_Habánský dvůr.pdf