Na chmelnici jsou těžké váhy ve výhodě

Pěstování chmele vyžaduje stále velké množství ruční a fyzicky náročné práce. Přinášíme reportáž přímo z terénu na Rakovnicku.

Popadnout visící drátek, přišlápnout ho k babce, volný konec smotat až k podrážce do úhledné mašle, nasadit na píchák a zapíchnout před babku. Narovnat záda, popadnout další drátek, přišlápnout...

Tak jsem si to šla po letech zase zkusit. Zapichovat drátek na chmelnici. Pro neznalé: babka je rostlina chmele, píchák je nářadí na zapichování drátku. Po drátku roste chmelová réva do výše. Ke každé babce se zapichují dva dráty. Přičemž zručný a ostřílený pracovník je schopný za hodinu zapíchat sto až sto dvacet drátů, jak změřili někteří muži. Ostatně muži také spočítali, že je potřeba udělat přesně sedm smyček na mašli, tu nasadit ve stoje na píchák a drátek zapíchnout k babce. Takže není potřeba se vůbec ohýbat.

Za pár hodin jsme všichni na chmelnici změnili barvu. Od naolejovaného drátu jsme byli zrzavo černí. Někteří i na obličeji, to podle toho, jak se do práce položili.

Za pár hodin taky pěkně bolely prsty od smotávání drátku, záda od ohýbání a nohy od zapichování. Se svými sotva šedesáti kily jsem při zapichování bojovala skoro s každým drátkem a říkala si, že mít nějaké to kilo navíc může být někdy výhoda.

Slunce svítilo, nekonečné řádky před sebou, k tomu si občas vítr zahvízdal na natažené dráty. Zkrátka chmelová romantika.

Z dálky to vypadá, že se na chmelnici hraje pantomima

Přesto o víkend na chmelnici vyrážejí celé party lidí, pro přivýdělek, jiní pomoci kamarádovi, další kvůli bramborám, které k tomu na podzim ještě dostanou. Chmelnice je obležená auty, každý si pracuje na přiděleném dílu. Z dálky to vypadá, že se na chmelnici hraje pantomima.

Doba se přece jenom změnila. Dříve chmelnice ožila dvojicemi študáků vyzbrojených dlouhými tyčemi a koly drátů navlečených na kačeně. Na dvě stě hektarů bylo potřeba tři sta dvojic. Teď se dráty věší z plošin a k zapíchání stačí necelá stovka lidí. I tak namáhavé ruční práce ve chmelu ještě hodně zůstalo. Do vesnic kromě jednotlivců, stále přijíždějí brigádníci.

V něděli jsem toho měla plné zuby a vzpomínala jsem, že tenkrát to nebylo snad takhle hrozné... Asi za ta léta člověk na všechno zlé zapomněl. Nebo zapomněl na to, že mu bylo o pětadvacet let méně.