Mýty a skutečnost v zemích čtyřky

Jako pilotní projekt testující možnosti obdobných aktivit do budoucnosti proběhlo při příležitosti oslav 80. výročí existence Ústavu zemědělských a potravinářských informací (ÚZPI) historicky první setkání představitelů zemědělských novinářů Visegradské čtyřky (V- 4). Akci zorganizoval spolu s ÚZPI Klub zemědělských novinářů a publicistů ČR (KZNP) a jejím cílem byla prezentace objektivních informací o situaci a prioritách zemědělství ve středoevropských zemích (ČR, Slovensku, Maďarsku a Polsku). Přestože byly výstupy z tohoto setkání určeny zejména podnikatelům v zemědělství, neboť smyslem bylo zprostředkovat jim takové údaje, které jsou buď obtížně dostupné nebo zatížené mediálními mýty, a porovnat přístupy státu a podnikatelské veřejnosti k řešení klíčových zemědělských problémů v jednotlivých zemích, zemědělci o tuto akci téměř neprojevili zájem.

Dozvědět se ale mohli mnohé – například skutečnou míru dorovnání přímých plateb jednotlivými státy v minulosti a strategii pro rok 2007 nebo rozdělení finančních prostředků do jednotlivých os v rámci EAFRD pro roky 2007 až 2013. O problémech zemědělství přitom informovali – a to nezaujatě, což bylo záměrem organizátorů - z pozice analytiků významní zemědělští komentátoři – za maďarskou stranu byl například přítomen generální ředitel společnosti Agral Europe Budapešť Péter Tóth, ze Slovenska přijela dlouholetá ředitelka tamní agentury pro rozvoj venkova Jela Tvrdoňová. Signálů, které by měla naše zemědělská veřejnost zaznamenat, zazněla přitom celá řada.

Například to, že Maďarsko má významně vyšší zpracovatelské kapacity na výrobu biolihu, než je jeho potřeba, takže lze předpokládat, že bude čistým vývozcem tohoto biopaliva. Nebo že maďarským zemědělcům, kteří neplatí sociální a zdravotní pojištění, hrozí riziko, že jim stát proto neposkytne bezplatnou zdravotní péči. Nebo že export Polska již dva měsíce po vstupu do EU vzrostl o 77 procent. A že na Slovensku je pouze 8,7 procenta soukromých zemědělců a průměrná velikost farmy je tam výrazně vyšší než u nás (kde jsou ty naše komparativní výhody), a to 764 hektarů. Uvedené informace jsou přitom nezbytné pro správné stanovování strategických podnikatelských záměrů jednotlivých podnikatelů, ale i pro tuzemskou agrární politiku – přítomní zástupci státní správy i některých ambasád si také řadu údajů pečlivě poznamenávali.

Je samozřejmě věcí podnikatelů, zda považují jinak obtížně dostupné informace za potřebné, nebo také, zda je z úst nezemědělců chtějí slyšet. Vzhledem k tomu, že na tuzemském informačním trhu takové srovnávací údaje o středoevropském zemědělství spolu s hodnocením dopadů jak alokace finančních toků, tak předpokládaných dopadů na konkurenceschopnost jednotlivých komodit chybí, bude v těchto akcích ÚZPI i KZNP nadále pokračovat.

Petr Havel