Merlík bílý: plevel, který se v kuchyni uplatní jako špenát

S jarem přichází čas sběru mladých kopřiv a jiných bylin, které sice na zahrádce považujeme za plevel, ale zároveň jimi můžeme obohatit jídelníček. Jednou takovou rostlinou je merlík bílý (Chenopodium album).

Zatímco merlík bílý je světem přehlížen coby všudypřítomný plevel rostoucí jak okolo polí, tak na skládkách, jeho příbuzný merlík peruánský je ceněn jako superpotravina budoucnosti. Známe ho pod názvem quinoa a kupujeme jeho zrna, ze kterých se může umlít mouka. Merlík bílý má zrníčka menší a nikdo je zatím nezpracovává, i když jsou rovněž jedlá a v dobách hladu v minulosti v některých oblastech Evropy skutečně posloužila jako náhrada obilovin.

Merlík bílý se u nás sbírá hlavně kvůli listům. Sběr je nejlepší v době, kdy jsou rostlinky ještě hodně mladé, protože časem na sebe navážou ze země dusík. Listy můžeme v kuchyni použít podobně jako špenát: uplatní se v salátech, polévkách, jako náplň palačinek atd. 

Nemusíme se přitom bát, že by nám bylina dodala méně prospěšných látek než vyšlechtěný špenát; železa a bílkovin obsahuje dokonce větší množství. Merlík je navíc bohatý také na vitamín B1 a vápník.

Z listů se dále připravuje odvar, který se v lidovém léčitelství využívá ke zmírnění revmatických bolestí, k léčbě zubního kazu a koliky. Aplikuje se rovněž na ekzémy a hojí hmyzí bodnutí i popáleniny. Má ovšem mírně laxativní účinky, takže by měl konzumovat s mírou.

V semenářství seženete "ušlechtilejší" druh merlíku, a to merlík všedobr (Chenopodium bonus henricus). Také tuto rostlinu je možné zpracovat jako špenát a vařit z ní čaje, jež mají podobné účinky jako nálevy z merlíku bílého. Kromě toho je merlík všedobr známý protizánětlivými účinky, pomáhá při anémii a při zánětech dýchacích cest. Na pěstování je nenáročný, poroste téměř všude a je plně mrazuvzdorný.