Květinářka pokračuje v rodinné tradici

MF Dnes 22.11.1999

Kvetinárka pokracuje v rodinné tradici

Otrokovice - Prostoreká kvetinárka Líza Doolitlová udelala štestí, když ji doktor Hygins naucil mravum vyšší spolecnosti a zbavil ji ponižující práce. Kvetinárka Katerina Durdáková z Otrokovic o podobném osudu nesní a svou práci by za nic nevymenila. "Snad me nikdy nic nedonutí odejít k jiné profesi. Je moc pekný pocit vedet, že kytice, kterou jsem uvázala, udelá nekomu radost, vytvorí atmosféru nebo oživí pokoj," ríká Katerina Durdáková. Naopak premýšlí, jak a kde zarídit malou dílnu, aby s maminkou a sestrou, která bude do roka také zahradnicí, mohla pracovat ve vetším. Sedmadvacetiletá kvetinárka je už pátou generací zahradníku v rodové linii svého otce. I když s ním strávila jen nekolik let v útlém detství, byl dotek zeleného remesla rozhodující. "Sama si moc nepamatuji, ale rodina tvrdí, že jsem na zahrádce a ve sklenících byla moc štastná a se vším jsem chtela pomáhat," usmívá se skrze svazecek vonavých sušených bylinek. Je jich plný krámek v zastrcené ulicce starých Otrokovic. Sotva jej parta zedníku sestavená z rodinných príslušníku a prátel dokoncila, odnesla všechnu práci povoden. Katerina Durdáková se vyucila zahradnicí v osmdesátém devátém roce. Od zeleniny a pokojových kvetin ji to táhlo k aranžování živých kvetin a suché vazbe. "Najednou se u nás objevila záplava cizokrajných drevin a sušených i živých kvetin. Není v lidských silách orientovat se ve všem a ve škole nás naucili pracovat jen s domácími rostlinami," vysvetluje Durdáková, proc se rozhodla aranžovat jen prírodní materiály v prirozených barvách a tradicními technikami. Nejvetší zájem je v predvánocním období o adventní vence. "Vetšina lidí ani netuší, jaká bývala jejich symbolika. Venec byl puvodne kovový, ovinutý bílou stužkou a po jeho obvodu bylo upevneno ctyriadvacet svícek. Každý prosincový den až do Štedrého dne deti jednu svícku zapálily, aby se jim rychleji približovala koleda. Nám ze ctyriadvaceti svícek zustaly ctyri. Ale pokud to znamená, že si lidé uvedomí blížící se svátky a chvíli se v rozjímání zastaví, stací to," je presvedcená Katerina Durdáková. Svuj cas podrizuje Katerina Durdáková cyklu zemedelského roku. Na zahrade prarodicu pestuje slamenky, smílek, zajecí ocásky, kopretiny, ale taky majoránku, cesnek, cibuli, materídoušku, mesícek lékarský. Do lesa chodí na bukvice, šišky, suché listy a vetve a teší se, že jednou jí bude pomáhat dcera Kacenka, která má zatím jen puldruhého roku. "Kytici uvážu i na košteti. Ale cas od casu se neobejdu bez manželovy chlapské pomoci," doplnuje mladá maminka. A jestli si na ni nekdy vzpomene s kvetinou? "Prý je to nošení dríví do lesa. Ale zrovna vcera jsem od Jirky z niceho nic dostala klas ružových orchidejí. Kvetiny obdivuji jako úžasný prírodní výtvor," ríká a pokaždé bojuje, zda je nechat na louce nebo natrhat do vázy. Nejradeji váže Katerina Durdáková svatební kytice. "Musím ale znát nevestu, šaty i barvy, které ji budou obklopovat. Kytici nedám z ruky, dokud nejsem opravdu spokojená, a mám radost, když nevesta zatelefonuje, že byla spokojená." Katerina Durdáková vázala i kytici k devadesátým narozeninám režisérky Hermíny Týrlové, pro Tomáše Batu i prezidenta Václava Havla. Své suché vazby venovala charitnímu domu pro duchodce, který se bude otevírat v Otrokovicích. Nejvíc práce má Katerina Durdáková na Sv. Valentýna, o Velikonocích a Vánocích. Dušicky ignoruje. "Smutné svátky kvetinami neslavím. Vím, že vetšina zahradníku má žne, ale mne jde mráz po zádech z výtvoru, kterými lidé uctívají své zesnulé," je rozhorcena Durdáková. A jak vypadá její domácnost o Vánocích? "Venecek vážu málem na prostreném stole. Ale spoléhám na dceru. Už dnes mi nosí kvetiny, a tak urcite pohlídá i vánocní výzdobu," verí kvetinárka Katerina Durdáková.

KATERINA NOVOTNÁ