KVALITA A VÝNOS BRAMBOR V EKOLOGICKÉM ZEMĚDĚLSTVÍ

Ing. Josef Škeřík, CSc.

Prof. Ing. Jiří Petr, DrSc.

Česká zemědělská univerzita Praha

Brambory patří mezi nejdůležitější plodiny ekologického zemědělství. především proto, že:

· tvoří základ osevního postupu

· regulují a snižují zaplevelenost pozemků

· příznivě působí na půdu

· podílejí se na ekonomické stabilitě podniku (NEUERBURG, PADEL, 1994)

Kvalita produktu ekologického zemedelství

Pokud není stanoveno jinak, platí pro produkty ekologického zemědělství všechna ustanovení zákona o potravinách, jako pro konvenční (obvyklé) potraviny. Produkty, a z nich vyrobené potraviny ekologického zemědělství, nesou označení bioprodukty a biopotraviny.

Rozdíl mezi bioprodukty a obdobnými konvenčními produkty není jen v tom, že jedny byly vyrobeny bez chemických postřiků a druhé při jejich použití. Rozdíl je i v tom, že u bioproduktů můžeme přesně zjistit, odkud produkt pochází (až konkrétní pozemek či stáj) a za jakých podmínek (přísným směrnicím odpovídajících) byl vyroben.

Bioprodukt vždy musí splňovat základní normy kvality požadované pro běžné výrobky. Navíc však byl vyroben za podmínek šetřících životní prostředí. Tedy nejen on sám je zdravější (předpokládá se, že obsahuje podstatně méně, resp. žádné škodlivé látky, rezidua chemických přípravků apod.), ale zdravější je i prostředí, kde se šetrným způsobem pěstuje (MOUDRÝ a kol.). Pojem kvality je proto v ekologickém zemědělství je poněkud odlišný a definice kvality zahrnuje v sobě hodnotu celého produkčního procesu a systému, ve kterém se odehrává a jímž působí na životní prostředí (MOUDRÝ).

Jedním z hlavních úkolů ekologického zemědělství je také zlepšená jakost produktů. Je nutné připomenout široký pojem slova jakost. Jsou odlišnosti v požadavcích na jakost nutriční, hygienickou, technologickou, senzorickou atd. V ekologickém zemědělství můžeme očekávat zlepšení hlavně v případě jakosti hygienické, vyjadřující zejména stupeň kontaminace produktů cizorodými látkami. Je zde předpoklad, že produkty budou méně zatíženy např. těžkými kovy, rezidui pesticidů, mykotoxiny a dusičnany. Tento předpoklad vychází ze zásad ekologické prvovýroby. Složitější je situace v případě dusičnanů, které i při výhradním hnojení pouze statkovými hnojivy se mohou v meteorologicky k tomu příznivých podmínkách nahromadit v produktech ve zvýšeném množství. Odlišnosti jsou také u technologické jakosti. Ekologická forma pěstování může mít pozitivní i negativní vliv. Ale ekoprodukty vynikají zpravidla zlepšenou skladovatelností, což je velmi významné u brambor a jiných okopanin a dále u kořenové, košťálové a cibulové zeleniny (PRUGAR).

Kvalita brambor

Bramborové hlízy obsahují celou řadu sloučenin, které mají význam ve výživě člověka. V podstatě obsahují dvě skupiny látek, a to látky senzoricky aktivní a látky senzoricky neaktivní. Do první skupiny patří minerální látky, organické kyseliny, cukry, alkaloidy a aromatické látky. Druhá skupina je zastoupena enzymy, barvivy, vitamíny a zejména polysacharidy.

Kromě sloučenin, které jsou příznivé pro výživu člověka, jsou v hlízách přítomné také cizorodé látky. Jejich výskyt může nepříznivě ovlivnit zdravotní nezávadnost potravin a tím i jejich kvalitu. V úvahu připadají dusičnany, těžké kovy, mykotoxiny, solanin atd.

U kvality brambor si musíme uvědomit, z jakého pohledu ji hodnotíme. Jiné je hledisko pěstitele a jiné je hledisko spotřebitele. Pěstitelé vyžadují od odrůd zejména výnos, odolnost hlíz proti mechanickému poškození, odolnost proti chorobám a škůdcům, plasticitu k různým půdním, srážkovým a teplotním podmínkám, vhodnost ke skladování apod. Pěstitelské hledisko rozlišuje odrůdy především podle délky vegetační doby na velmi rané (vhodné pro sklizeň v letním období) a na rané, polorané, polopozdní a pozdní (vhodné pro sklizeň na podzim). Zpracovatele zajímá technologická kvalita, která zahrnuje vhodnost pro různé formy zpracování v průmyslu i v kuchyni (loupatelnost, výtěžnost, barevnou stálost, vhodnost k vaření, pečení, k různým formám konzervace), odolnost při transportu, skladovatelnost aj. Produkty ekologického zemědělství se zpravidla vyznačují lepší skladovatelností. Podle literárních zdrojů jsou ztráty u brambor z konvenční výroby 25 - 60 %, zatímco u ekologické produkce jen 15 - 35 %. Dále musíme ještě rozlišit zda jsou brambory určeny na konzumníspotřebu (vhodné pro lidskou výživu), nebo pro průmyslové využití (vhodné pro zpracování na škrob, líh a jiné)

Z hlediska spotřebitele je důležitá senzorická kvalita - neporušenost, velikost, tvar, barva, odrůdová čistota, vůně, chuť. Spotřebitel hodnotí při výběru odrůd především kvalitu vnější - tvar, velikost, hloubka oček, typ a nepoškozenost slupky zejména strupovitostí nebo mechanickým poškozením, eventuelně jinými chorobami, pak i vnitřní - charakterizovanou obsahem sušiny, škrobu, cukrů, vitamínů, ale i přítomností nežádoucích cizorodých látek. Uvedené znaky a vlastnosti jsou nejvíce ovlivňovány odrůdou (genotypem), dále výživou, agrotechnikou, stanovištěm a dalšími faktory. (ČÍŽKOVÁ)

Materiál a metody

Veškeré výsledky pocházejí z pokusů prováděných na Pokusné stanici v Uhříněvsi (Praha 10), patřící Katedře rostlinné výroby České zemědělské univerzity v Praze. Již od roku 1992 je zde veden ekologický osevní postup pro pokusné účely.

Geopedologická a klimatická charakteristika

Stanice se nachází v řepařského výrobním typu, subtypu pšeničném, v nadmořské výšce 295 m.

Území patří do oblasti starých zvrásněných sedimentů Českého masívu. Na sprašových půdotvorných substrátech se vyvíjejí hnědozemní půdní typy. Jedná se o půdy s hlubokou ornicí (do 32 cm) a s humusotvorným horizontem do hloubky 70 cm. Ornice je slabě až středně humózní (1,74 - 2,12%), s neutrální reakcí. Hladina spodní vody se nachází v hloubce 1 m a má trvalý charakter.

Tab. č. 1: Průměrné měsíční teploty (50-letý průměr)

Průměrná roční teplota je 8,45° C. Průměrné roční srážky dosahují 575 mm, z toho v období duben až září 380 mm. Nejbohatší jsou v měsíci červnu a červenci, nejchudší v únoru. Pokusná stanice patří do semihumidní oblasti. Převládají západní a severozápadní větry

Technologie pěstování brambor

Použité technologie pěstování, stejně jako projekt osevního postupu, byly vedeny podle zásad a pravidel mezinárodní organizace Hnutí pro ekologické zemědělství IFOAM a Metodického pokynu pro ekologické zemědělství MZe ČR.

Na problematiku pěstování brambor zde byly založeny dva pokusy.

První v letech 1993 - 1995 byl zaměřen na vyhodnocení výnosové schopnosti a hygienické kvality rozšířeného sortimentu našich i importovaných 18 odrůd brambor. Byl hodnocen výnos celkový a výnos konzumních hlíz, dále obsah dusičnanů a těžkých kovů. V rámci pokusu bylo navíc zjištěno, že napadení mandelinkou bramborovou je odrůdově selektivní. U některých odrůd byl zaznamenám vysoký žír na listech, zatímco některé byly bez napadení. Proto po ukončení tohoto pokusu byl navržen grant ČZU na sledování napadení mandelinkou.

Druhý v letech 1996 - 1998 byl tedy zaměřen na sledování napadení mandelinkou. Proto byly pokusy omezeny jen na 7 odrůd a byly sledovány i další parametry (např. obsah solaninu, obsah chlorofylu, ochlupení listů), které mohou na napadení mít vliv.

Hodnocení pokusu z let 1993 - 1995

Hodnocení obsahu dusičnanů v hlízách brambor

V tabulce č. 2 jsou uvedeny obsahy dusičnanů naměřené u 18 odrůd brambor pěstovaných podle zásad ekologického zemědělství. Nejvýše přípustné hodnoty dusičnanů v tuzemské i dovážené zelenině a v bramborách jsou dány rozhodnutím hlavního hygienika ČR. Pro brambory platí limit 200 mg.kg-1. U všech odrůd nebyla tato hranice překročena, pouze odrůda Eba dosáhla hraničního limitu. Jednotlivé testované odrůdy jsou mezi sebou vyhodnoceny prostým procentickým porovnáním. Nízký obsah dusičnanů (do 100 % průměrné hodnoty stanovené pro celý soubor) vykazují odrůdy KE 90, Santé, Ostara, Koruna, Agria, Van Gogh, Korela, Ke 72. U odrůd Kobra, Krystala, Karin, Solana, Zlata, Krasa se hladina dusičnanů pohybuje v rozmezí od 100 do 150 % průměrné hodnoty. Mezi odrůdy s relativně vyššími obsahy patří Eba, Lukava, KE 89 a Karla.

Tab. č. 2: Obsah dusičnanů v hlízách brambor

Hodnocení obsahu těžkých kovů

V tabulce č. 3 jsou uvedeny výsledky chemických analýz, jejichž cílem bylo určit obsah těžkých kovů v hlízách brambor sklizených v roce 1993. Testováno bylo celkem 18 odrůd. Z těchto odrůd ani jedna nepřekročila povolené limity NPK pro Hg a Cd. Povolený limit 0,3 mg.kg-1 pro olovo překročily čtyři odrůdy. Jedná se o odrůdu KE 72 s obsahem 0,68 mg.kg-1 , Koruna s obsahem 0,61 mg.kg-1, Van Gogh - 0,42 mg.kg-1 a Agria - 0,36 mg.kg-1. U tohoto kovu se projevily poměrně velké diference mezi některými odrůdami. Vzhledem k tomuto jevu by se mohlo jednat o odrůdovou dispozici k vyššímu příjmu olova.

Tab. č. 3: Obsah těžkých kovů (1993)

Také v následujícím roce byly provedeny chemické analýzy na stanovení těžkých kovů v hlízách. Výsledky uvádí tabulka č. 4. Stejně jako v minulém roce nezaznamenaly výsledky rozborů překročení normy NPK pro rtuť a kadmium. Povolený limit pro obsah olova překročila v tomto roce pouze jedna odrůda. Jedná se odrůdu Santé s obsahem 0,33 mg.kg-1. Odrůda Korela dosáhla hranice povoleného limitu, tzn. 0,3 mg.kg-1. Odrůdy, které překročily limit v loňském roce (Agria, Van Gogh), měly v tomto roce pozitivní výsledky.

Tab. č. 4: Obsah těžkých kovů (1994)

Součástí pokusů bylo také zjistit výnosy odrůd brambor, které jsou pěstované v podmínkách ekologického zemědělství. Naměřené hodnoty pro roky 1993 - 95 jsou přehledně uvedeny v tabulce č. 5, kde jsou celkové a konzumní výnosy v jednotlivých letech. V tabulce č. 6 můžeme vidět průměrné výnosy a pořadí odrůd dle dosažených výnosů. Výnosy byly vypočítány z parcelových výnosových pokusů a přepočítány na hektarové výnosy. Celkový výnos tvoří veškeré sklizené hlízy, konzumní výnos určíme po vyřazení hlíz menších něž 3 cm a hlíz poškozených.

Přestože v oblastech se zvláštními podmínkami hospodaření (např. chráněné krajinné oblasti, hygienická pásma vod) není vysoký výnos plodin hlavním cílem, přispívá k dobré trží produkci farem. Proto je nutné znát reakci odrůd na tyto podmínky. V případě brambor se ukázalo, že nejvhodnější jsou rané až polorané odrůdy (Van Gogh, Korela, Rosella, Agria, Krasa, Krystala). Toto je dáno tím, že nasazují menší množství hlíz. Ty jsou potom vzhledem ke kratší době vegetace (likvidace natě) schopny dojít až do konzumní velikosti. Za vhodné odrůdy, pro tento systém pěstování, lze označit ty, které dosáhly výnosu alespoň 15 tun na hektar. Byly to odrůdy Van Gogh, Rosella, Agria, KE 72, Solara, Korela, Santé. Výsledky naměřené na Pokusné stanici v Uhříněvsi mají pro obecné závěry informativní závěry. Je nutné odrůdové schopnosti zkoumat na více stanovištích.

Tab. č.5: Srovnání celkových a konzumních hlíz v roce 1993 - 95 v t . ha-1

CV - celkový výnos KV - výnos konzumních hlíz

Tab. č.6: Průměr celkových a konzumních výnosů v roce 1993-95 v t . ha-1

Hodnocení pokusu 1996 - 1997

Výnos

Tab. č.7 Výnos v jednotlivých letech

Ve třech letech pokusů dosáhly nejvyššího průměru celkového výnosů hlíz odrůdy Agria, Korela, a Impala. Lze říci že nejvyšších výnosů dosahovaly odrůdy rannější a nejnižších pozdější - Ornela, ale bohužel i kvalitní ranná Karin.Mezi jednotlivými ročníky jsou poměrně značné rozdíly, jako nejlepší se projevil rok 1996 jako nejnižší rok 1998.

Napadení mandelinkou

Bylo hodnoceno jak napadení (počet dospělců a larev mandelinky), tak i poškození (požer listů)

Tab. č. 8 Napadení a poškození mandelinkou

1 = nejvíce 7 = nejméně N = napadení P = poškození

Z tabulek je zřejmé, že hlavně u odrůdy Korela zaostává rozsah poškození za napadením, naopak u odrůdy Karin a Agria převyšuje poškození relativně napadení. V napadení mandelinkou se projevil statisticky významný rozdíl.

Obsah glykoalkaloidů

Tab. č. 9: Obsah solaninu v jednotlivých letech

Obsah glykoalkaloidů v jednotlivých letech a u jednotlivých odrůd silně kolísá. Povolený nejvyšší obsah solaninu v hlízách brambor - 200 mg.kg-1 však nebyl překročen.

Záver

Kvalita

· Všechny naměřené hodnoty byly porovnávány s hodnotami, které jsou stanovené zákonem.

· V případě obsahu solaninu průměrná hodnota celkového obsahu GA překročila 100 mg.kg-1 (což je 50% povoleného limitu) jen velmi málo.

· Průměrný obsah dusičnanů byl 88,9 mg.kg-1, to není ani 50% povolené hranice.

· U těžkých kovů byly výsledky analýz v pořádku v obsahu Hg a Cd v hlízách. Povolený limit pro olovo (0,3 mg.kg-1) překročily v roce 1993 čtyři odrůdy. V roce 1994 měly odrůdy měly nižší obsah, limit pro obsah olova překročila pouze jedna odrůda.

· Pozdnější odrůdy mají nižší % konzumních hlíz.

Zdravotní stav

· Při objevení plísně bramborové jsme vždy mechanicky zničili nať. Za dobu vedení pokusů nikdy nedošlo k napadení hlíz.

Výnos

· Výnosová schopnost je velmi důležitým ukazatelem pro farmáře. Brambory patří mezi plodiny s vysokými fixními náklady na 1 ha, proto čím vyšší výnos, tím nižší celkové náklady na 1 tunu hlíz.

· V podmínkách ekologického pěstování se zkracuje vegetační doba z důvodů ničení natě (abychom zabránili napadení hlíz plísní bramborovou). Jako nejvhodnější se proto ukázaly polorané až rané odrůdy. Tyto odrůdy nasazují menší množství hlíz pod trsem a jsou schopné, i přes kratší vegetační dobu, dovést hlízy až do konzumní zralosti.

Použitá a doporucená literatura

ČÍŽKOVÁ, L.: Kvalita zemědělských produktů ekologického zemědělství, diplomová práce, ČZU Praha 1997

DIVIŠ, J.- KUNCL, L.- ČURN, V.: Kvalita brambor z biofarmy a konvečního pěstování. Úroda, 1996, č.3, s.26-27.

JÍZDNÝ, V.- MOUDRÝ, J.: Pěstování a odbyt biobrambor v ČR. Bionoviny, 5, 1997, č.8, s.13.

MÍČA, B.: Kritéria vnější kvality brambor. Úroda, 1994, č.2, s.20-21.

MOUDRÝ, J. a kol.: České biopotraviny. Ministerstvo zemědělství ČR, 1994.

NEUERBURG, W.- PADEL, S.: Ekologické zemědělství v praxi. MZe ČR, 1994.

PETR, J.,ŠKEŘÍK, J., LANDA, I., STEHNO, L., Pěstitelské systémy omezující vstup kontaminantů u plodin (pšenice, ječmen, pohanka, proso, brambory, pícniny) vedené podle zásad ekologického zemědělství mezinárodní organizace IFOAM, závěrečná zpráva projektu MHo, ČZU, Praha 1994

PRUGAR, J.: Jakost rostlinných produktů konvečního a ekologického zemědělství. ÚZPI, 4, 1994.

PRUGAR, J.- PEKÁRKOVÁ, E.: Vliv agrotechniky na obsah dusičnanů v zelenině a v bramborách. ÚZPI, 3, 1995.

ŠKEŘÍK, J., HRADECKÁ D, HAMOUZ, K., KAZDA J. : Zjištění příčin rezistence odrůd brambor proti napadení mandelinkou bramborovou. závěrečná zpráva interního grantu ČZU, PRAHA 1999

ŠKEŘÍK, J.: Pěstování brambor v ekologickém zemědělství, Bionoviny 1994, 1996

ROB, J.- JÍLEK, F.: Hygiena a zdravotní nezávadnost potravin.VŠZ Praha, 1994.

VORAL, V.: Hodnocení konzumní jakosti brambor. Úroda, 1996, č.3, s.24-25.