Jen bioseno nestačí

Není to zase tak překvapivé, protože je to normální: Ačkoli se ve světě schyluje k zásadnímu jednání s předpokládanými významnými dopady na evropské, a tedy i naše zemědělství, soustředí se většina zemědělců na dosažení maximální možné hodnoty přímých plateb na rok 2006. Alespoň větu o blížícím se jednání WTO – Světové obchodní organizace, týkající se především liberalizace obchodu se zemědělskými produkty, z úst prvovýrobců našinec nezaslechne.

Liberalizace je přitom nevyhnutelná, protože je nutná – bez ní by WTO totiž ztratila smysl své existence. Jde jenom o to, jak bude liberalizace hluboká a jak rychlá. Tak či tak bude ale pro evropské farmáře jejím důsledkem vyšší tlak na ceny, efektivitu produkce a zřejmě i omezení produkce některých zemědělských komodit. Těch klasických. Jinými slovy – ti, kteří stihnou účelně změnit strukturu své produkce směrem, v němž bude nižší celosvětová konkurence, zásadně ovlivní možnost své další perspektivy. Na místě je přitom zejména otázka, který ten směr je správný.

Odpovědí je dost, jedna z nich je ale bezesporu uchopitelná alespoň pro ty, kdo mají blízko, ba dokonce již i certifikát k přírodě šetrným technologiím. Ano, mám na mysli biozemědělství, kromě jiného proto, že rozvojové země, u nichž lze předpokládat expanzi zemědělských produktů na trhy EU, biozemědělsky nehospodaří. Dalším základním argumentem pro tento typ zemědělské prvovýroby je skutečnost, že na rozdíl od standardních produktů lze bioprodukty u nás vyprodukované bez problémů prodat. Poptávka prostě převyšuje nabídku, takže ČR musí potřebnou bioproduci dovážet. Jde přitom zejména o finální výrobky, tedy potraviny pro obecného spotřebitele, který, jak známo, seno nejí. Ale právě seno je dnes v ČR nejčastějším produktem biozemědělců, protože je to prostě nejjednodušší - a krátkozraké.

Každý přitom hned nemusí vyrábět biouherák jako Josef Sklenář. Jsou i jednodušší řešení – biozelenina, bioovoce, a také – bylinky a koření. Ceny za klasickou produkci těchto alternativních komodit sice již nejsou, co bývaly, nicméně v kvalitě bio jsou až o 100 procent vyšší. Na trhu přitom chybí kdeco – meduňka lékařská, heřmánek pravý, fenykl, dokonce i máta peprná nebo bazalka. Ceny bio produkce jsou také stabilnější, bioprodukce také znamená o něco vyšší dotace. Cesta k nim je někdy trnitá, kontroly bioprodukce jsou podle některých zemědělců přísné. Ale pro některé prvovýrobce to cesta je – už i proto, že v ČR již existuje funkční síť prodejen, kde se bioprodukce každodenně prodává.

Petr Havel