Jan Březina: Tvarůžky a oplatky - s dekrety začali Němci

Nebývá obvyklé, aby se potravinářská specialita stala exponovaným politickým tématem, o němž referují i internetové servery monitorující dění v institucích EU. O to, že se tak stalo v případě karlovarských oplatek a olomouckých tvarůžků, se postarali především předsedové rakouského a německého sudetoněmeckého landsmanšaftu Zeihsel a Posselt a rakouská europoslankyně Schierhuberová. Ti si při obhajobě zájmů rakouských a německých výrobců napodobenin zmíněných specialit vzali na mušku legitimní snahu českých výrobců získat pro tyto tradiční názvy unijní ochranu.

Protičeská kampaň, kterou zmínění politici rozpoutali, vybočuje z normálních okolností a tomu by měla odpovídat i česká reakce. V českém tisku jsem zaznamenal názory, že naše reakce byla příliš ostrá, ba nemístná. Politolog Bohumil Doležal dokonce mé tvrzení, že se poslanci Posselt a Zeihsel ve své kampani uchylují k zákulisním metodám a nátlakovým prostředkům, na stanici BBC glosoval jako "normalizační terminologii". Domnívám se proto, že neuškodí ve stručnosti připomenout, o co vlastně v celé kauze jde. Nařízení EU hovoří jasně: aby se název určitého výrobku mohl těšit právní ochraně v EU, je třeba prokázat, že je svými charakteristikami (technologií výroby, kvalitou, chutí) nerozlučně spjat s místem, kde se vyrábí. Náročnou procedurou dokazování a hodnocení bude muset projít i třicítka českých žádostí o ochranu názvů tradičních českých výrobků.

Tím, kdo z plejády našich žádostí vyňal karlovarské oplatky a olomoucké tvarůžky a ryze technologický problém tak posunul do politické roviny, byli zástupci sudetských Němců. Nejagresívnějším výpadem se prezentoval jejich rakouský předák Zeihsel: "Snaha ČR chránit označení karlovarské oplatky je pokusem o nové vyvlastnění sudetských Němců, o vyvlastnění toho, čeho se Čechům nepodařilo zmocnit Benešovými dekrety". Ve stejném duchu, jen poněkud uhlazeněji, argumentoval ve své interpelaci i Posselt.

Neupírám výše zmíněným europoslancům právo hájit ekonomické zájmy svých výrobců napodobenin, ale cítím se oprávněn podpořit žádost českých výrobců považujících tuto praxi za nekalou konkurenci. Žádám jen o jediné: svádějme korektní boj o oplatky a syrečky na věcné rovině a netahejme do toho historii a Benešovy dekrety.