Jak kuřata překročila Pacifik

Kryštof Kolumbus klesl o další stupínek v pořadí uchazečů o titul Objevitel Ameriky. Nález kuřecí kosti poskytl důkaz, že janovského mořeplavce ve španělských službách předstihli také Polynésané. Kostřičky pěti kuřat objevených na chilském poloostrově Arauco podstatně změnily názor odborníků na pravděpodobnost kontaktu mezi Polynésany a obyvateli amerického kontinentu. Nalezené kosti totiž s určitostí pocházejí z doby před příchodem Evropanů do „Nového světa“. Také analýza mitochondriální DNA poukazuje na to, že zvířata pocházejí z polynéských ostrovů. Práci mezinárodního týmu odborníků publikoval vědecký časopis Proceedings of the National Academy of Sciences.

Slepičí záhada

Prastaré americké civilizace se musely při svém vývoji vyrovnat s omezeným počtem druhů zvířat vhodných k domestikaci. Předkové většiny dnešních užitkových zvířat žili na ohromné ploše euroasijského kontinentu a tam také proběhlo zdomácnění. Pro nás běžný, ale pro původní Američany zřejmě naprosto neznámý druh je i slepice. Nikde v nalezištích dokládajících postupné osídlení kontinentu se kuřecí kosti nenašly. S neolitickými pionýry tedy slepice do Ameriky nepřišly.

Ve třicátých letech šestnáctého století, v době, kdy Španělé vedení Franciscem Pizarrem dobývali říši Inků, byla už drobná drůbež velmi důležitým chovným druhem. Dokonce měla svou roli i v náboženských rituálech. Jak se drůbež do Jižní Ameriky dostala, to se dlouho nedařilo objasnit. Hypotéza počítající s rolí polynéských mořeplavců nebyla brána vážně, protože ji nepodporoval žádný hmotný nález.

Ten přinesly až vykopávky v jihochilském nalezišti El Arenal. Chilští archeologové našli na padesát kuřecích kostí, které pocházely z nejméně pěti zvířat. Radiouhlíková analýza nález datovala mezi roky 1321 a 1407. Tedy století před prvními kontakty s Evropany.