Farmy bez chemie: šance podhůří

Krajinu se selskými chalupami a pásy obdělaných polí, kde se na loukách popásají ovce a koně, vidí ve svých představách zemědělec z Bílého Kostela Václav Mizera. "To je budoucnost pro kraj kolem Ještědu a podhůří Lužických hor. Do zdejší oblasti ochranáři totiž nikoho nepustí a i kdyby, intenzivní velké zemědělství by se tu stejně neuživilo." Podle Mizery je jedinou šancí zdejšího kraje ekologické zemědělství - bez chemikálií, velkých strojů a stád o tisíci kusech dobytka. "Zpracovávám projekt ekologické farmy na chov koní a ovcí na Hrádecku. S jejím budováním postupně začínáme, ale je to záležitost na několik let. Měla by mít rozlohu asi dvě stě hektarů a v konečné fázi by se tu mělo pást několik stovek ovcí." Ekologická farma má podle Mizery svá přísná pravidla. Hospodář nesmí používat umělá hnojiva, ale jen statkový hnůj a kompost, musí po většinu roku pást dobytek venku a nesmí používat žádnou velkou mechanizaci. "Na tuhle formu hospodaření náš stát přispívá, ale také ji pečlivě sleduje a kontroluje. Jen tři roky trvá, než přidělí certifikát, aby třeba maso a výrobky z farmy mohly používat označení biopotraviny," říká Mizera. "Chceme se přihlásit do programu Evropské unie SAPARD, který by se měl v příštím měsíci oficiálně rozběhnout i v Česku." Podle něj má ale Unie pro přidělení dost tvrdé podmínky. "Zájemce musí do projektu nejdříve vložit vlastní peníze, nějakou dobu už musí fungovat, a pak po vyhodnocení zpětně dostanete část peněz zpět," vysvětluje Mizera. "Zatím dáváme dohromady půdu, nezbytné stroje, budovy. Chceme například opravit staré selské stavení. I to totiž patří do podmínek - chalupa musí být starší než padesát let a upravená v původním duchu." Václav Mizera začínal v roce 1993 jako jeden z prvních soukromých farmářů na Liberecku. Koupil hospodářství v Oldřichově na Hranicích a choval tu vepře a krávy. "Začínali jsme s rodinou s velkým elánem. Například jsme si sami opravili usedlost, určenou k demolici, oseli pole řepkou a obilím a rozšiřovali stáda," vzpomíná Mizera. Pak ho ale potkal osud celé řady drobných zemědělců - přestaly platit liberecká mlékárna i jatka a nebylo na splácení úvěrů, tržní ceny byly často nižší než výrobní náklady. "Poslední ránou bylo, že mi shořel seník za více než půldruhého milionu, který jsem krátce předtím postavil. Ani jsem ho nestihl pojistit. Zapálily ho zdejší děti, které si v něm hrály. Tři roky jsem se soudil a nedostal ani korunu." V roce 1997 Mizera v Oldřichově s hospodařením skončil a po nějaké době se vrátil do Bílého Kostela, odkud pochází. Dnes už má jen tři hektary pozemku kolem domu, malé hospodářství a dva koně, spíš pro radost. Myšlenky na hospodaření se však úplně nezdává. " Je mi pětapadesát a k velkému zemědělství se vrátit nechci," přiznává. "Stálo mě to hodně sil a málem i zdraví, ale myšlenka farmy, která by tenhle kousek země udělala hezčí a zdravější, mě opravdu láká."