Evropané si zvykají na novou měnu

Výměna peněz má probíhat bez větších potíží, tvrdí Evropská komise.

Přechod na novou měnu by měl být z technického hlediska bezbolestný. Po této stránce se zdá být všechno připraveno - přehmaty v podobě předčasné distribuce eur či jejich připisování na účty, k nimž došlo v nizozemských a řeckých bankách, jsou podle všeho jen okrajové a zanedbatelné. Uvedla to Evropská komise.

Hůře se odhadují psychologické reakce lidí, kteří novou měnu nepřijímají s nadšením. Často je to dáno tím, že peníze byly důležitou součástí dějin evropských národů. Například řecká drachma je považována za nejstarší měnu na světě, jelikož platí již přes dva tisíce let.

Zvláštní vztah mají ke své marce i Finové, jelikož tato měna byla Moskvou uznána téměř šedesát let před tím, než se Finové po první světové válce vymanili z ruské okupace. Během desítek let tak pro ně marka byla symbolem státnosti.

Podle průzkumů však spíše než tyto kulturněhistorické ohledy působí na lidi ztráta pocitu jistoty, který dosavadní měna vyvolávala, a také konkrétní problémy, jež budou spojeny s přechodem.

Z praktického hlediska jsou na tom některé národy lépe něž jiné. Například Belgičanům a Lucemburčanům stačí dělit dosavadní ceny v národní měně čtyřiceti, aby dostali víceméně správný výsledek v eurech. Finové dělí šesti, Němci dvěma, Portugalci dvěma sty a Italové dvěma tisíci. Hůře se povede Francouzům, nuceným dělit 6,56 a Rakušanům, kteří dělí 13,76. Bez kalkulačky se neobejdou také Řekové a Španělé - jedno euro se rovná 340,75 drachmy a 166,39 pesety.

O měnové unii se začalo mluvit v 70. letech minulého století. V roce 1986 schválilo tehdejších 12 členů Evropských společenství Jednotný akt, na jehož základě vznikl v prostoru ES od roku 1992 jednotný vnitřní trh zajišťující volný pohyb zboží, služeb, kapitálu i pracovníků. Paralelně probíhala integrace po měnové linii - měnový řetězec v roce 1972 a Evropský měnový systém od 1979. Jejich základem byl systém pevných kursů a nízká inflace.

Maastrichtská smlouva, podepsaná v únoru 1992 a platná od listopadu 1993, předepsala členským státům postupné spojení do Hospodářské a měnové unie, jehož konkrétním výrazem se stal vznik společné měny.