Ekologie během deseti let v žebříčku hodnot Čechů klesla

LN 8.12.1999

Ekologie behem deseti let v žebrícku hodnot Cechu klesla

Ochrana prírody prestává být v ocích Cechu problémem. Jsou stále méne ochotni neco pro životní prostredí obetovat.

PRAHA Sáhnout do své kapsy a prispet na ochranu životního prostredí je pripraveno znatelne méne ceských obcanu než pred osmi lety. Zjistil to sociologický pruzkum agentury SC&C, zarazený do série výzkumu Evropský hodnotový systém. "Vedomí naléhavosti ekologických problému a ochota pro jejich rešení neco obetovat proti roku 1991 poklesly," konstatuje sociolog Jan Spousta z agentury SC&C. Možnost, že by lidé prispeli ze svých príjmu na ekologii, si v soucasnosti pripouští o devet procent obcanu méne než pred osmi lety. Zhruba stejne velká skupina Cechu se odklonila i od myšlenky, že by stát mel vybírat vyšší ekologické dane. Presto zatím stále zustává znacná cást ceské verejnosti myšlence financní podpory ekologických projektu naklonena. Odmítavý postoj k obetování vlastních financních prostredku na ochranu životního prostredí vyslovilo jen 22 procent dotázaných, o neco více (35 procent) jich nesouhlasí se zvyšováním "zelené" dane. V kontrastu s tím však stojí odpovedi na jinou otázku s tezí, že omezování znecištování prírody by nemelo obcany nic stát, se ztotožnuje nadpolovicní vetšina respondentu.

Už nejde o boj proti režimu

Ústup od ekologického cítení zaznamenal i Ivan Rynda, odborník z Centra pro otázky životního prostredí Univerzity Karlovy. "V roce 1989 bylo životní prostredí na druhém míste hodnotového žebrícku lidí hned za dodržováním lidských práv a svobod," ohlíží se. V soucasných pruzkumech radí lidé tuto problematiku zhruba na sedmou prícku svého žebrícku hodnot.

Duvodu shledává Rynda nekolik. Po letech socialistického prehlížení bylo životní prostredí v zemi velmi zdevastované, obcanum chybely objektivní informace a ochranu prírody videlo mnoho lidí jako možnost urcité formy vzdoru proti režimu. "Byl to zástupný problém. Zvlášt silne se to projevovalo na Slovensku. Tamní disent byl prevážne krestanský nebo zelený," podotýká Rynda. Soucasný pokles zájmu o ekologii je podle Ryndy dán výrazným zlepšením stavu životního prostredí. "Predevším u ovzduší je to skutecne markantní a Ceská republika patrí v tomto smeru mezi nejúspešnejší zeme sveta," tvrdí ekolog. Na verejnost dnes palciveji doléhají jiné problémy - ekonomické, politické.

Ochota klesá u všech vrstev

Z pruzkumu vyplývá, že v roce 1991 byli nejvíce nakloneni "utahování opasku" ve prospech ekologie mladí lidé. Stejné rocníky však po osmi letech už zdaleka tak ochotné nejsou a dnešní mladí lidé mají už trochu jiné preference. "Platí také, že cím je clovek vzdelanejší, tím vetší pochopení pro ekologické problémy má, ale i tady míra podpory znatelne klesá," doplnuje Spousta. Také Ivan Rynda pripouští, že dnešní mladá generace má trochu jiné zájmy, názorove se více diferencuje a otázky životního prostredí pouští ze zretele. "Na druhé strane se tu však vytvárí silnejší vrstva tech, kterí se o tuto problematiku v bežném živote starají mnohem více," usuzuje Rynda. Úbytek ochoty neco pro životní prostredí obetovat nevidí ekolog tak dramaticky. Poukazuje predevším na to, že lidé pred lety sice více deklarovali svuj zájem o ekologii, ale ve skutecnosti pro ni nedelali o nic více než dnes. "Spíš bych rekl, že dnes se pro životní prostredí delá více," odhaduje. S vetším nezájmem se nesetkal ani Jindrich Petrlík z ekologické organizace Deti zeme. "Spíš mám opacné zkušenosti, vetšinou se setkávám s lidmi, kterí jsou aktivnejší," tvrdí. Podle jeho zkušeností došlo k nejvetšímu úbytku zájmu verejnosti o tuto problematiku už v roce 1990, kdy lidé najednou zjistili, co všechno je bude život v nových podmínkách stát. Dnes se prý objevuje spíš trend vetší aktivity, a to predevším v otázkách, které bezprostredne souvisejí s životním prostredím v míste bydlište.

Lidem vadí extremismus

Pusobení ekologických organizací ovšem muže paradoxne prispívat k negativnímu postoji verejnosti k ochrane životního prostredí. "V ocích mnoha lidí se ekologictí aktivisté posunuli do role extremistu," ríká sociolog Spousta. Cást viny nese podle Spousty spolecnost, která svým nezájmem aktivisty do této role dotlacila, cástecne si za tento stav mohou organizace samy svými kontroverzními akcemi.

Petr Kucera