Ekologické zemědělství biodiverzitě příliš neprospívá

Dlouhodobý trend ve vzrůstajícím povědomí o prospěchu ekologického zemědělství je více než patrný. Poskromnu se však již delší dobu objevují studie, které tento způsob hospodaření hodnotí spíše kriticky a to nejen vzhledem k nedostatečně prokázané příznivosti produktů na lidské zdraví, ale také vzhledem k příznivému vlivu na biodiverzitu.

Zatím pravděpodobně z nejdetailnějšího porovnání eko x konvenčního zemědělství 32 farem obojího typu zpracovaného prestižní University of Leeds vyplývá, že příznivý vliv ekologického zemědělství na biodiverzitu je zhruba o 12.4 % větší než v případě zemědělství konvenčního. Výzkum nebyl nikterak skromný a zahrnoval 192 ploch, ve kterých byla sledována druhová bohatost ptáků, bezobratlých, rostlin a půdní makrofauny. Nad výsledky však vyvstávají zásadní dilemata a otázky. Podle racionálních propočtů se bude muset globálně minimálně zdvojnásobit zemědělská produkce v příštích 40ti letech, abychom udrželi potravinami nasycenou a tudíž mírumilovnou lidskou populaci. S tím se nutně bude muset zvýšit také obhospodařovaná plocha a pojetí kultivace zemědělské krajiny. Vzhledem k biodiverzitě je právě toto kámen úrazu. Dřívější poznatky o prospěšnosti ekologického zemědělství biodiverzitě byly hodnoceny na drobných farmách s nerozlehlými políčky střídajícími se remízky, křovinami a v návaznosti na lesní či vodní biotopy. Umístíme li však ekologické pojetí do klasického rozměru konvenčního zemědělství velkých ploch a jejich homogenizace výsledek ku prospěchu biodiverzity v ekologickém pojetí nebude výše zmíněných 12.4 %, ale 9.1 %. Rozrůzněnost a kultivace krajiny tak má jistě význam patrný.

Řešení pozitivního efektu zemědělství na biodiverzitu při zachování produkčního potenciálu jsou více než zajímavá. „Nejúrodnější plochy bude pravděpodobně nutné plně využít k intenzivní zemědělské produkci.“, konstatuje Tim Benton, vedoucí výzkumu. Ostatní však již nabízejí alternativy nikoliv v rozsáhlé implementaci ekologického pojetí nízkých kvót dobytka na plochu, absenci řady agrotechnických zásahů apod., ale spíše v dehomogenizaci konvenční zemědělské krajiny remízky, křovisky, palouky, mokřady apod. V nejméně produktivních oblastech je pak extenzivní hospodaření zcela na místě. Obecný předpoklad je však přijatelnost tohoto modelu nejen ve Velké Británii. Poměry české kotliny konzervativních ochránců zavírajících přírodu do rezervací, devastování krajiny pod rouškou agro-envi dotací a neschopnosti státní správy přijmout relevantní opatření vedly sice environmentální problematiku k vytvoření armády bezmála 3000 administrativních ochránců přírody za posledních 20 let, nicméně poklesu biodiverzity se ani zdaleka zabránit nepodařilo.