Efektivnost podnikání jako předpoklad konkurenceschopnosti agrárního sektoru

BUSINESS EFFICIENCY AS PRESUMPTION OF COMPETITIVE AGRARIAN SECTOR

Ludmila Bervidová

Adresa autora:

Provozně ekonomická fakulta, Česká zemědělská univerzita v Praze

Anotace:

Dosažení konkurenceschopnosti agrárního sektoru vůči EU a světu je hlavním cílem agrární politiky před vstupem ČR do EU. Předpokladem konkurenceschopnosti obecně je efektivnost podnikání, která je závislá na efektivnosti využití výrobních faktorů, vázaných v podniku (efektivnost technologická) a na efektivnosti umístění vyrobené produkce na trhu (efektivnost alokační). Oba typy efektivnosti spolu souvisejí a vzájemně se ovlivňují. Efektivnost technologická je předpokladem efektivnost alokační, efektivnost alokační návazně ovlivňuje efektivnost technologickou a tím i konkurenceschopnost daného výrobku na trhu..

Poznatky uváděné v článku vyplývají z řešení institucionálního výzkumného záměru CEZ:J03/98:411100013 “Efektivní integrace českého agrárního sektoru v rámci evropských struktur - předpoklad trvale udržitelného rozvoje”.

Summary:

The essential objective of the agrarian policy of the Czech republic, before the admittance into the EU, is the accomplishment of the competitive ability of agrarian sector against EU. The basic assumption of the competitive ability, in general, is the efficiency of the undertaking. The efficiency of the undertaking is dependent on the utilisation of factors of production fixed in the enterprise (efficiency of the technology) and on the efficiency of the location of products on a market (efficiency of allocation). The both efficiency types are bearing and mutually affecting one another. The efficiency of the technology is a presumption for the efficiency of allocation and the efficiency of allocation subsequently affect the efficiency of the technology and herewith affect the competitive ability of the product on a market

Pieces of knowledge mentioned in the article resultr from the solution of the institutional research intention CEZ:J03/98:411100013 “Efficient integration of the Czech agrarian sector in frame of European structures - a presumption of permanent sustainable development”.

Klíčová slova:

Konkurenceschopnost, efektivnost technologická a alokační, intenzita výroby, produktivita práce

Keywords:

competitive ability, efficiency of the technology, efficiency of the allocation, rate of production, productivity of labour

1. Vztah efektivnosti podnikání a konkurenceschopnosti

Efektivnost obecně je chápána jako vztah mezi efektem (užitkem, výstupem) a vstupem, s nímž bylo daného efektu dosaženo. Efektivnost podnikání pak lze charakterizovat jako vztah mezi efektem podnikatelské činnosti a faktory, které k dosažení daného užitku přispěly. Jak velikost efektu, tak množství použitých faktorů závisí jednak na vlastní výrobní činnosti podniku, jednak na tržním prostředí, ve kterém podnik operuje. V případě zemědělství se připojuje ještě vliv klimatických podmínek.

Podnik sám rozhoduje, jaké výrobní faktory, v jakém množství a kvalitě použije a s tím potom souvisí také velikost dosaženého efektu. Jde přitom o to, aby daného efektu bylo dosaženo s minimem použitých faktorů, čili, aby na jednotku použitého faktoru připadal co největší užitek. V tomto případě lze hovořit o efektivnosti technologické jako výsledku úrovně využití výrobních faktorů, vázaných v podniku. Jedná se o vztah mezi vyrobenou produkcí a množstvím použitých výrobních faktorů. Lze tedy říci, že úroveň technologické efektivnosti plně závisí na chování podniku a je prvotním předpokladem efektivnosti podnikání.

Sama vysoká úroveň technologické efektivnosti však ještě nemusí být zárukou vysoké úrovně efektivnosti podnikání. V podmínkách tržní ekonomiky významnou roli sehrává tržní mechanismus. Tržní prostředí rozhoduje o tom, jak efektivně se podaří vyrobenou produkci umístit na trhu, zda se zhodnotí, či naopak dojde k jejímu podhodnocení. Pak se také efektivnost vynaložených výrobních faktorů může zvýšit, nebo naopak může, nikoli vinou podniku, klesnout. V tomto smyslu lze tedy hovořit o efektivnosti alokační, jako výsledku uplatnění vyrobené produkce na trhu. Lze ji chápat jako vztah mezi hodnotou realizované produkce a hodnotou všech vynaložených faktorů, nutných pro její vytvoření a umístění na trhu. Pro pozitivní vývoj efektivnosti podnikání je přitom nutné, aby úroveň alokační efektivnosti byla vyšší nežli úroveň efektivnosti technologické. Oba typy efektivnosti spolu úzce souvisejí a vzájemně se ovlivňují. Vysoká úroveň technologické efektivnosti je předpokladem výroby kvalitní produkce s minimální spotřebou výrobních faktorů. Kvalitní produkce s minimálním jednotkovým nákladem má, v podmínkách dokonalé konkurence, větší šanci na umístění na trhu, splňuje předpoklady vyšší efektivnosti alokační. Vyšší alokační efektivnost vytváří možnosti pro další zdokonalování produkčních faktorů, vytváří tedy předpoklady pro vyšší technologickou efektivnost. Lze tedy konstatovat, že efektivnost technologická je předpokladem efektivnosti alokační, efektivnost alokační návazně ovlivňuje efektivnost technologickou a ve svém komplexu určují efektivnost podnikání. Vysoká úroveň efektivnosti podnikání zakládá schopnost uspět v soutěži (v konkurenci) s ostatními podnikatelskými subjekty v rámci daného oboru podnikání. Je předpokladem udržení, respektive rozšíření vlastního hospodářství, zejména odbytu vyrobené produkce. Z uvedeného vyplývá, že efektivnost výroby, resp. podnikání je rozhodující pro konkurenceschopnost výroby, resp. podnikání. Chceme-li se pak zabývat konkurenceschopností českého agrárního sektoru, je třeba věnovat pozornost jak efektivnosti technologické, tak efektivnosti alokační, v celém komplexu všech faktorů, které na jejich úroveň působí.

2. Faktory ovlivňující efektivnost technologickou

Jak již bylo uvedeno, technologická efektivnost je určena vztahem mezi produkcí a použitými výrobními faktory. Jedná se tedy prakticky o intenzivní využití základních výrobních faktorů, tj. půdy, práce a kapitálu ve všech jeho jevových podobách (budovy, stroje, oběžný majetek ad.). Nejde přitom pouze o naturální spotřebu, ale i o hodnotové vyjádření této spotřeby, které závisí na ceně, za kterou byly výrobní faktory pořízeny. Tržní prostředí tedy neovlivňuje jen zhodnocení vyrobené produkce (alokační efektivnost), ale i efektivnost technologickou prostřednictvím cen produkčních faktorů. Důležité přitom je, aby jejich cena byla v souladu s jejich účinností. Jde tedy o to, aby v sektoru dodavatelském nebyly ceny deformovány monopolními dodavateli, aby skutečně platilo “za vysokou cenu - dokonalý výrobek, dokonalá služba”. Nadhodnocené produkční faktory zužují možnosti růstu jak technologické, tak alokační efektivnosti. Podhodnocené produkční faktory představují pro podnik komparativní výhodu, která však nemusí mít trvalý charakter a svádí k menší intenzitě využití daného produkčního faktoru.

1.

2. Využití půdy jako základního výrobního faktoru v zemědělství

Stupeň využití půdy je charakterizován úrovní intenzity zemědělské výroby. Intenzita zemědělské výroby, resp. intenzivní využití půdy, je však jedním z předpokladů efektivnosti podnikání. Jako ilustrační příklad může sloužit vliv rozdílné intenzity pěstování řepky ozimé, vyjádřené ha-výnosem.

Vliv ha-výnosu na efektivnost výroby řepky ozimé

(výběrové šetření Systému výroby řepky - r. 1998

Tab. č. 1

Z tab. č. 1 je patrné, že vyšší intenzita výroby (vyšší ha-výnos) je sice spojena s vyššími náklady na 1 ha, ale současně zabezpečuje nižší náklady v přepočtu na l tunu vyrobené produkce. Tím vytváří předpoklad úspěšnější realizace na trhu a celkově zakládá vyšší technologickou a návazně i alokační efektivnost všech vynaložených výrobních faktorů. Intenzivní výroba je tedy finančně náročnější, ale současně přináší větší efekt, je předpokladem větší konkurenceschopnosti.

Základem intenzivní výroby je důsledné využití intenzifikačních faktorů, jejichž spotřeba se odráží ve vynaložených nákladech. Jako ilustrace opět může posloužit struktura nákladů, vynaložených na pěstování řepky. Z údajů v tab. č. 2 je zřejmé, že pro dosažení vyššího ha-výnosu bylo třeba vynaložit vyšší náklady na osiva, na výživu a na ochranu rostlin. S tím pak souvisejí i vyšší náklady spojené s jejich aplikací a následně pak i se sklizní vyššího množství produkce. Porovnáme-li obě skupiny podniků, pak skupina s intenzivnější výrobou má v průměru náklady na l ha vyšší o 15,7 %, ha-výnos o 28,1 %, ale zisk z l ha je již vyšší o 106 %. Je tedy patrné, že v tomto případě je vyšší technologická efektivnost posílena ještě alokační efektivností a tím se podniky s intenzivní výrobou stávají konkurenceschopnější - vytvářejí si vyšší zdroje pro další zdokonalování technologie.

2.2. Využití práce jako výrobního faktoru

Efektivnost využití práce jako výrobního faktoru je vyjadřována úrovní produktivity práce. Produktivita práce, jejímž základním ukazatelem je množství vyrobené produkce připadající na jednotku vynaložené práce, je ovlivněna celou řadou faktorů. Stručně lze říci, že se jedná o všechny faktory, které přispívají k maximalizaci vytvořené produkce a k minimalizaci vynaložené práce. Uplatňuje se zde tedy vliv intenzivního využití půdy a dalšího hmotného investičního majetku, vedoucí k růstu produkce, jakož i možnosti substituce lidské práce prací strojovou, vedoucí k minimalizaci potřeby práce. Značný význam je třeba přisoudit i organizaci a řízení pracovního procesu, normování spotřeby práce, kvalifikaci pracovníků, hmotné i morální zainteresovanosti pracovníků podniku. V zemědělství je pak nutno zohlednit i zvláštnosti výrobního procesu, které možnosti růstu produktivity práce zužují (biologický a plošný charakter výroby, sezónnost výroby, vliv počasí ad.).

Využití kapitálu jako výrobního faktoru

Kapitál jako výrobní faktor vystupuje v podniku v různých jevových podobách. Zjednodušeně lze říci, že se jedná o investiční a oběžný majetek Efektivnost využití investičního majetku je prvotně ovlivněna kvalitou investičního procesu, jehož výsledkem by

Struktura vlastních nákladů na výrobu řepky podle ha-výnosu (Kč . ha-1).

Tab. č. 2

měla být výkonná technologie, zabezpečující výrobu kvalitní produkce. Po zařazení do výrobního procesu pak jde o to, aby byl investiční majetek využíván co nejvíce, aby podíl fixních nákladů v jednotce výrobku byl minimální.

Efektivnost využití oběžného majetku souvisí s hospodárností při jeho spotřebě. Jde o to, aby např. osiva, hnojiva, krmiva, chemické ochranné prostředky a další formy oběžného majetku byly vynakládány ve zdůvodněném množství. I zde se projevuje vliv celé řady faktorů. Jedná se např. o optimalizaci výrobních zásob, normy spotřeby, kvalifikaci zodpovědných pracovníků, průběžné sledování výrobního procesu a s tím související pružnou reakci na probíhající změny, o optimalizaci dopravy ad.

3.Faktory ovlivňující efektivnost alokační

Jak již bylo uvedeno, je prvotním předpokladem alokační efektivnosti efektivnost technologická. Návazně jde také o schopnost podniku prosadit se se svou produkcí na trhu. Ta je ovlivněna úrovní marketingu, ale nezastupitelná role zde připadá i státu, a to v oblasti kultivace tržního prostředí, a to jak v podmínkách domácího trhu, tak i ve vztahu k zahraničí. V podmínkách, kdy atomizované zemědělské podniky stojí na straně jedné proti monopolním dodavatelům, kteří uplatňují vysoké ceny vstupů, a na straně druhé proti monopolním odběratelům, kteří diktují podmínky odběru zemědělské produkce, je růst efektivnosti a tím i konkurenceschopnosti agrárního sektoru velmi problematický. Ve vztahu k zahraničí se pak navíc uplatňuje i kapitálová síla vyspělých zemí, schopných bohatě subvencovat vývoz své produkce a tím posilovat její konkurenceschopnost.

Závěr:

Z uvedeného je zřejmé, že otázka konkurenceschopnosti je spojena s rozsáhlým komplexem dílčích problémů. V podstatě lze říci, že se v podmínkách agrárního sektoru jedná o zvýšení intenzity zemědělské výroby, produktivity práce a účinnosti kapitálu a o zlepšení podmínek realizace vyrobené produkce.