Dopady výroby potravin na životní prostředí - O nákupu potravin rozhoduje spíše cena, než jejich „ekologická stopa“

Zástupci evropského potravinářského průmyslu dokončují v současné době plán jak co nejúčinněji měřit dopady výroby potravinářských produktů na životní prostředí. Evropská komise ale upozorňuje, že spotřebitelé se často zajímají více o cenu potravin, než o to, jak se jejich výroba a spotřeba podepíše na životním prostředí.

Zemědělci, výrobci potravin, nápojů a obalových materiálů se tento týden shodli na 10 principech, na jejichž základě bude možné posoudit, jaký dopad má výroba a spotřeba konkrétních potravinářských výrobků na životní prostředí.

Skupina svou činnost zahájila v roce 2009 pod názvem Kulatý stůl pro udržitelnou spotřebu a výrobu potravin v Evropě a jejím úkolem je do roku 2011 vypracovat společnou metodologii, která umožní vyhodnotit „ekologickou stopu“ potravinářských výrobků.

Z údajů Evropské komise vyplývá, že se výroba potravin a nápojů podílí na světové spotřebě surovin z 23 %, má na svědomí 18 % emisí skleníkových plynů a 31 % emisí, které vedou ke vzniku kyselých dešťů. Největší tlak na životní prostředí přitom vyvíjí zemědělská výroba.

Principy, na nichž se představitelé potravinářského průmysl tento týden dohodli, mají sloužit jako východisko pro další práci na přípravě jednotné vědecky spolehlivé metodologie, která v budoucnu pomůže stanovit dopady konkrétních výrobků na životní prostředí.

Měla by zároveň posloužit i producentům, kteří chtějí při propagaci svých výrobků zdůraznit jejich ekologičnost.

Metodologie by měla pokrývat několik zásadních oblastí, na než má výroba potravin dopad. Konkrétně se jedná o vliv na klimatické změny, efektivitu využívání zdrojů, spotřebu vody a nakládání s odpadem.

Příliš mnoho etiket

Mike Faupel ze sdružení Sustainability Consortium zastupujícího globální firmy, které se hlásí k výrobě udržitelnějších produktů, poznamenává, že obrovské množství různých etiket, jimiž se výrobci snaží spotřebitele přesvědčit o minimálních dopadech jejich výrobků na životní prostředí, spotřebitele mate. Při hodnocení produktů je podle něj zapotřebí uplatnit ucelenější a transparentnější přístup.

V tomto kontextu je namístě připomenout, že podle principů EU by informace o dopadech na životní prostředí měly být srozumitelné, měly by spotřebitelům poskytnout možnost informované volby a měly by jim umožnit jednotlivé výrobky mezi sebou porovnat.

Cenové signály vítězí

Jacqueline Minor, ředitelka oddělení Evropské komise, které má v popisu práce ochranu spotřebitelů, ale připomíná, že dostatek informací ještě neznamená, že lidé své spotřebitelské návyky změní.

Přestože 83 % spotřebitelů prohlašuje, že jim na dopadech zakoupených výrobků na životní prostředí záleží, reálně často dají přednost produktům, které jsou levnější, dodává Minor.

Zástupkyně Komise si dokonce myslí, že se citlivost spotřebitelů na ceny časem ještě zvýší. Krátkodobý přínos z nižší ceny podle ní převáží dlouhodobý přínos ze zakoupení ekologičtějších výrobků.