Další pokus o vyvlastňování

Kdykoli se v naších krajích bere takzvaný veřejný zájem jako argument k vyvlastňování pozemků, měli by nejen vlastníci půdy zpozornět. Aby totiž mohl být vůbec takový brutální zásah do soukromého vlastnictví učiněn, musí mít stanoven velmi jasná pravidla, jinak je velmi snadno zneužitelný. Právě to, zdá se, opět hrozí.

Aktivita Věcí veřejných

Je paradoxní, že nejnovější aktivitu mají na svědomí dva ministři Věcí veřejných, konkrétně ministr pro místní rozvoj Kamil Jankovský ministr dopravy Vít Bárta. Pradoxní zejména proto, že uvedená strana usiluje o svou image jako strana přímé demokracie, otevřenosti a boje proti korupci. Vyvlastňování má přitom s demokracií jen velmi málo společného, a dosavadní i připravovaná pravidla, podle kterých by se tak mělo dít, korupci spíše nahrávají. Důvěru jistě nevzbuzuje ani skutečnost, že by měl být akt vyvlastňování poněkud utajeně zabudován do novely stavebního zákona. Stejně tak mlhavým pojmem je vyvlastňování pozemků za „cenu obvyklou“, zvláště za situace, kdy v ČR není rozvinut trh s půdou, takže taková cena je logicky nižší, než cena skutečně tržní. Vůbec největší mlhou je ale veřejný zájem, o jehož potřebě sice každý mluví, nikdo ale přesně neví, jak tento pojem definovat.

Mlha nad veřejným zájmem

Samozřejmě je jasné, že tu či onde musí v budoucnosti k vyvlastňování půdy dojít, především v souvislosti s budováním dopravní infrastruktury nebo rozvojem obcí – z tohoto pohledu jsou uvedení ministři Věcí veřejných naopak logicky zainteresovaní na tom, aby tento akt nějaká pravidla měl. Základní otázkou ale je, jaká. A také, jakým způsobem minimalizovat možné zneužití institutu vyvlastňování. Pokud se přitom týká veřejného zájmu, není rozhodně možné vystačit jen s těmito dvěma slovy. Veřejný zájem musí být soubor přesně specifikovaných, taxativních důvodů, a diskuse o tom nesmí opomíjet vlastníky. Už skutečnost, že k přípravě novely zákona nebyli vlastníci přizváni (minimálně Svaz vlastníků půdy ČR), je varující. Podle všeho to dokladuje mimo jiné i to, že tvůrci novely ani nevědí, jaké v naší zemi existují organizace, které práva vlastníků hájí. Zdaleka totiž nejde jen o obce, ale právě o konkrétní fyzické osoby, například zemědělce. Ale nejenom. Je jisté, že příjemná jednání to nebudou. Stejně tak ale jisté, že je naprosto nutné dosáhnout nějakého funkčního kompromisu, který nesmí být vnímán jako porážka, ale jako vítězství všech zúčastněných stran.

Pod kontrolou vlády

Již delší dobu se domnívám, že případné vyvlastňování pozemků nesmí být schvalováno zástupci jednoho, nebo několika zainteresovaných ministerstev, v zásadě ale na resortní úrovni. Každý jednotlivý akt by měl být podle mého názoru posvěcen celým vládním kabinetem, protože tak se snižuje riziko korupce. Je prostě těžší uplácet 16 ministrů napříč spektrem několika politických stran, než jednoho či dva ministry stejné strany. Ostatně, vláda jako celek schvaluje daleko větší „prkotiny“, jako například jednorázové „ad hoc“ aktivity v národních parcích.

Transparentnost pro všechny

Podle dosavadních zkušeností lze přitom očekávat, že tvůrci pravidel vyvlastňování se budou snažit vytvářet co nejširší prostor pro manévrování státu v rámci zmiňovaného veřejného zájmu. Na případných nejasnostech ale může prodělat sám stát. Ten již v současné době prodělává například tím, že vlastníkům pozemků nevrátil vyvlastněné pozemky, na nichž se v předlistopadovém období postavily dálnice, silnice či kde došlo k narovnávání vodních toků, za které nikdo neplatí daně. Daleko větší ztráta je to ale pro vlastníky, kteří tak přišli odhadem o tisíce hektarů půdy, na které nemohou hospodařit, nebo jí pronajímat. Připravované vyvlastňování přitom může opětně poškodit obě strany, vlastníky pozemků ale především. Každopádně by proti nim neměl stát postupovat silou, jinak se dočkáme stovek kauz typu farmářky Havránkové. Ty mohou přitom kdekoli a na dlouhou dobu blokovat skutečně důležité infrastrukturní projekty, což zase nemůže být v zájmu státu. Transparentní pravidla pro všechny jsou tak základním předpokladem pro dostatečně vysoké odškodnění vlastníků, stejně jako naplnění zájmů státu. Ne však zájmů státního úředníka.