České zemědělství, nikoliv Asociace na rozcestí

Že je debata o zaměření, konkurenceschopnosti, nastavení dotací a prioritách zemědělství nutná a potřebná, o tom není pochyb – je ale třeba říci, že taková diskuse probíhala i v minulosti a bude probíhat i v budoucnosti. I když se tedy současný stav, charakterizovaný možná pro někoho přílišným důrazem na ochranu životního prostředí, zdá na první pohled jedinečný a přelomový, jde v praxi jen o další etapu, která pouze odráží měnící se podmínky ve společnosti a také na planetě. Dnešní rozcestí je tedy jen jedno z mnoha rozcestí, jichž lidstvo i zemědělství absolvovalo v minulosti celou řadu.

Svobodná diskuse a všechny vyjádřené myšlenky jsou vždy pro ASZ ČR žádoucí a mají svůj nenahraditelný potenciál posouvat věci dál, ale propadat za tohoto stavu téměř panice před vlivem ortodoxních environmentalistů na naši podnikatelskou budoucnost je celkem zbytečné. Především je ale zničující vytvářet různými cestami alarmující atmosféru mezi členy Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ ČR), prostě proto, že každý přirozený rozpor uvnitř nějaké organizace, pokud přeroste nějakou kritickou hranici (problém je, že ona kritická hranice se velmi těžko odhaduje) vede vždy k oslabení pozic takové organizace, což už v Jiráskových Starých pověstech českých zaznělo v kapitole o Svatoplukových synech. Je to však historií prověřená pravda – každý sám je mnohem zranitelnější, než když má nějaké spojence.

A zemědělství jako obor takové spojence potřebuje, a sedláci na rodinných farmách je potřebují dvojnásobně. Právě v dnešní době, kdy lze v naší zemi na všech úrovních pozorovat již zcela nezakrývaný návrat k předlistopadovým dobám a kolektivnímu – nově tzv. holdingovému pojetí podnikání v zemědělství, je způsob hospodaření, který na rodinných farmách převažuje, tím základním identifikačním faktorem, který ASZ ČR odlišuje od podniků, které se nedokázaly z předlistopadového uvažování a způsobu podnikání v zemědělství vymanit. Vzhledem k rostoucí odtrženosti lidí z měst od podnikání na venkově a v zemědělství (a tento trend se bude prohlubovat, do měst se stěhuje a bude stěhovat stále více lidí – a to na celé planetě) to totiž budou stále více lidé z měst, kteří budou o zemědělství legislativně, administrativně i jinak prostě rozhodovat, a zemědělci s tím nic neudělají. Je proto strategické se s lidmi „z měst“ (a se zastánci neortodoxních environmentálních opatření) spojovat, vysvětlovat jim, jak to na venkově a v zemědělství skutečně chodí, a zároveň v rozumné míře akceptovat udržitelnost zemědělství, což je „požadavek doby“, ale také základní přístup k zemědělství ze strany EU. Přepjaté vymezování se vůči některým lidem či názorům raději přenechme jiným organizacím, které již dávno prokázaly, že jsou v tomto směru většími odborníky (s marnými výsledky), než my a snažme se vytvářet si spojence, kteří budou schopní pochopit naše primární postoje. Každému z nich pak buďme dělným partnerem, stejně jako i tvrdým ale věcným kritikem.

Ačkoli to tak možná nevypadá, větší důraz na ochranu životního prostředí je zároveň i cestou k ekonomické prosperitě zemědělství. Zcela jistě platí, že „produkovat suroviny stále levněji za stále přísnějších opatření“ není možné donekonečna. Jak je ale už i v tuzemské praxi vidět, část spotřebitelů je ochotna si za potraviny a zemědělské produkty připlatit, pokud ovšem bude vědět, proč má více peněz vydat. Pokud je přitom tímto důvodem vyšší environmentální standard, je k takovému kroku ochotno stále více lidí. Jinými slovy – ve vyšších cenách potravin si spotřebitel platí a bude stále častěji platit vyšší ochranu životního prostředí, což ale také poskytuje prostor pro lepší ekonomiku zemědělství – a to i na menších farmách, které jsou nejčastěji zastoupeny v ASZ. Nejlevnější není vždy nejvíce konkurenceschopné a již dnes hraje při výběru jakéhokoli zboží – tedy i zemědělských surovin a především potravin, významnou roli (téměř rozhodující) marketing. V tomto smyslu je také třeba chápat pojem rodinná farma – svým způsobem je to totiž v dnešním pojetí marketingová značka s dobrou image, která by neměla být ohrožována odlišnými téměř principiálními otázkami v rámci ASZ ČR, byť je zřejmé, že „není na světě člověk ten, který by se zavděčil lidem všem“, tedy že postoje té či oné reprezentace ASZ ČR se nemusí a nebudou vždy líbit všem.

Dotační vazalství je samozřejmě naší realitou, je ale iluzorní myslet si, že jen odstraněním dotací se vytvoří korektní konkurenční prostředí v zemědělském podnikání. Kromě toho se zemědělské dotační vazalství plíživě mění v environmentální vazalství, a právě proto je nutné, aby byli zemědělci obecně a sedláci zvlášť schopni navrhovat a reálně prosazovat taková opatření, která zároveň neomezí nadměrně zemědělské podnikání, ale zároveň nějakým způsobem přispějí ke zlepšení stavu životního prostředí. To je (možná bohužel) jediná cesta, jak zřetelně obhajovat existenci selského stavu, který je tím skutečným „partnerem“ přírody, ne jejím škůdcem. Má-li pak být ASZ ČR pozitivně veřejností vnímána, pak by to měla být především role „praktiků, kteří jsou trvale spjatí s místem svého hospodaření“ a ne zas tak úplně spíše užší role „profesionálů“.

Jsem přesvědčen o tom, že asociační kroky nadále směřují především k obhajobě členských farem bez ohledu na jejich velikost či zaměření. Právě proto stojí hlavní koncepce i nového vedení ASZ ČR na podpoře modelu rodinných farem, nejen proto, že to je hlavní společný základ našeho velmi pestrého sdružení a soužití, ale také proto, že nám to ve finále garantuje vzájemný respekt a přirozené uznání mezi sebou a také ideální pozici k obhajobě nejširší možné svobody, která je v daném okamžiku v reálném politickém prostoru dosažitelná.

Nemá proto vůbec smysl mluvit (a přizpůsobovat tomu hlavní jednání) o tom, kolik hektarů někoho uživí, to by naopak bylo tou zmiňovanou ztrátou času. Zkoumat, který způsob a rozsah podnikání na farmě je správný, kolik co v rámci fungování farmy stojí, to je přece již dávno každodenním chlebem profilovaných chovatelských nebo pěstitelských organizací a je to i správné téma pro ekonomickou pracovní skupinu, která byla nedávno v ASZ ČR zřízena. Především to je ale přece zadání pro každého z nás, protože ona svoboda člověka je nerozlučně spojena s jeho odpovědností za výsledek. ASZ ČR v rámci společenských změn po roce 1989 ale vykolíkovala své základy mnohem širší a má tudíž potenciál ve venkovské politice mnohem větší. Základní filozofii ASZ ČR osobně spatřuji především na svobodě, nikoli na zisku. To je nesporná a téměř jedinečná výhoda tohoto sdružení mezi ostatními zemědělskými nevládkami a byla by velká škoda ji opustit.

Myslím tedy, že hlavní úkol ASZ nespočívá úplně v tom, jestli prosadíme takové či jiné dotace, ani zda vůbec někoho přesvědčíme o tom, že opravdu musíme vydělat a už vůbec ne v tom, abychom se vysilovali bojem s neznalou veřejností či účelovými postoji některých tzv. ochránců přírody. Pokud sami uznáme, že si naši členové mají na svých farmách hospodařit podle zcela soukromých motivací (přičemž pro někoho je tou hlavní motivací maximální profit, pro někoho uznání v okolí, pro někoho rodinná pohoda atd.), můžeme být (a věřím, že v určité míře již jsme) tou stavovskou entitou, která postupně pozitivně ovlivňuje nejen venkov ale i celou společnost na jiných vlnách, a tedy i s trochu jiným výsledkem, než je tomu v běžných organizacích profesního typu.

Koneckonců právě ten důraz na svobodu mimo jiné také třeba umožňuje, že máme tento otevřený web, kde se otevřeně diskutuje. Tento článek ale nemá ambici ihned reagovat na úplně všechna zvednutá témata, to jistě bude odpovědným úkolem pro další potřebnou diskusi mezi členy. Nyní je třeba jen ujistit, že Asociace ani její aktuální vedení na nějakém zásadním ideovém rozcestí určitě nestojí. Na onom rozcestí stojí jiná část českého zemědělství.

Mgr. Ing. Jaroslav Šebek,

předseda ASZ ČR