Bílí farmáři v Zimbabwe zůstávají v nejistotě

Zimbabwské statky zabírané stoupenci vlády pustnou, země je na pokraji hladomoru.

Na Joubertovic farmě u města Kadoma ve středním Zimbabwe se léta pěstovala kukuřice. Dodnes je u plotu potlučená cedule s nápisem Property of Mr. Joubert. Farma však už nefunguje. Traktory stojí na parkovišti, nesklizená kukuřice schne, několik dělníků přechází po polích jen s lehkým náčiním.

Pozemky zabrali před dvěma lety na popud prezidenta Roberta Mugabeho váleční veteráni z dob bojů proti bělošské vládě. Majitelům suše oznámili, že půda už není jejich. Výsledek? Joubertova farma - stejně jako mnoho dalších s podobným osudem - nedodává na trh žádné potraviny.

Podobně dopadly i četné další statky. Včetně těch, které produkují tabák, hlavní vývozní artikl.

Útoky na farmy spolu s mnoha ekonomickými přehmaty a velkým suchem způsobily, že Zimbabwe se ocitlo na pokraji hladomoru.

Vlastnictví půdy je bolestivým problémem. Z celkového počtu zhruba 12 miliónů Zimbabwanů tvoří běloši necelé jedno procento, je jich přibližně sto tisíc. Zhruba čtyři a půl tisíce bílých farmářů však vlastní 32 procent obdělávatelné půdy. Té nejlepší, v oblastech vysokých srážek. Třicet osm procent půdy - většinou té méně kvalitní, v sušších regionech - je v rukou černošských majitelů.

Z tohoto nepoměru vzešlo volání po reformě.

Prezident Mugabe, vědom si poklesu popularity, udělal v posledních letech z "bitvy o půdu" hlavní bod svého politického programu. V roce 1997 řekl, že chce vyvlastnit jeden a půl miliónu hektarů a předat je sociálně potřebným. O dva roky později Zimbabwané v referendu vyvlastnění půdy odmítli.

Jenže Mugabe ustupuje málokdy. Aktivisté jeho Zimbabwského afrického národního svazu - Vlastenecké fronty (ZANU-PS) dostali za úkol obsazovat pozemky a konfrontaci s majiteli hnát na ostří nože. Při střetech zahynulo devět farmářů a velká část úrody byla zničena. Dělníci na farmách přišli o práci a rozšířili tak armádu nezaměstnaných dosahující přes 60 procent obyvatelstva.

Kurs zimbabwského dolaru se propadá, země se ocitla v izolaci. Obzvláště po nedávno zavedených sankcích Evropské unie a Spojených států vůči nejvyšším představitelům Mugabeho režimu.

"Pokud násilné zabírání půdy a právní nihilismus nikdo nezastaví, ekonomická situace země bude stále horší a horší," tvrdí profesor zimbabwské univerzity v Harare Brian Raftopoulos.

Opoziční kandidát na prezidenta Morgan Tsvangirai souhlasí s částečným přerozdělením půdy, ale až po dohodě s farmáři a za asistence Velké Británie. Vyhánění a fyzické útoky ostře kritizuje a tvrdí, že řadu farem si přivlastnili přátelé, spolupracovníci a oblíbenci prezidenta Mugabeho.

"Chceme tady žít a pracovat. O farmu se starám už 35 let a chci ji předat synovi," říká farmář Jerry, který si opozičnímu tisku postěžoval, že některé jeho pozemky získali vlivní členové vládní strany.

Pro Jerryho i jeho kolegy však nevěstí nic dobrého výroky ministra zemědělství Josepha Madeho. Řekl, že vláda chce ve vyvlastňování pokračovat a že celkem hodlá zabrat téměř tři čtvrtiny pozemků patřících farmářům.

Kabinet tvrdí, že farmáře by měla odškodnit Velká Británie, bývalá koloniální mocnost.