Aplikace konceptu optimální výrobní struktury v poradenské praxi

The application of optimal production structure concept in counselling practice

Z. Kučera

AgroConsult Bohemia s.r.o., Rudolfovská 80, 370 21 České Budějovice

tel./fax: 038/7693113, e-mail: info@agroconsult.cz

Problematika stanovení nejvhodnější výrobní struktury je velmi významným aspektem zejména v zemědělské výrobě, kde polyfunkční výrobní charakter podniku tvoří komplexní otevřený systém. Vazby mezi jednotlivými produkty, nejsou ve většině případů lineární. Obvyklý statický přístup k formulaci optimalizačního problému narušuje výrazná dynamika ekonomického prostředí, která spolu vysokým klimatickými vlivy znesnadňuje nalezení žádaného optimálního řešení. Tyto objektivní problémy jsou často doprovázeny nedostatkem požadovaných informací, či jejich nízkou validitou. Téměř naprostá absence srovnatelných standardních normativů, spolu s neujasněnou metodikou stanovení vstupních hodnot dále snižují možnosti aplikace řešeného modelu v konkrétnímu podniku.

Teoretické přístupy stanovení optimální výrobní struktury

Nejběžněji používanou metodou stanovení nejvhodnější výrobní struktury v poradenské praxi je:

· metoda variantního srovnávání:. Jedná se o poměrně jednoduchou metodu, kdy z více vytvořených variant výrobní struktury vybíráme tu nejvhodnější. Utváření použitých variant je do jisté míry závislé na sledu technologických operací. Obvykle se vzniká nová varianta následně po provedené analýze rentability jednotlivých produktů stávající výrobní struktury. Je však důležité zdůraznit již zmíněnou nelinearitu vztahů mezi produkty. Tato metoda variantního srovnávání i přestože neumožňuje najít optimální maximalizační variantu vyniká svou jednoduchostí a snadnou aplikací.

· metody lineárního programování: Tyto metody jsou standardními postupy pro stanovení optimálního řešení s ohledem na maximalizaci či minimalizaci určitého indikátoru. Obvykle využíváme postupu maximalizace zisku, či příspěvku na úhradu. S využitím softwarových aplikací je možné širší využití těchto metod. Nevýhodou při praktické aplikaci těchto metod zůstává fakt, že definované vztahy mezi produkty jsou rovněž lineární a řešení, které dostáváme je extrémní a tedy při změně parametrů modelu často nestabilní. V praxi, kde dynamika prostředí vyžaduje podnik rychle přizpůsobovat změnám trhu, klimatu či sociálním a ekonomickým podmínkám podniku potřebujeme řešení je nezbytný vysoce stabilní systém.

· metody vícekriteriální analýzy: Tyto metody se využívají prozatím pouze ve výzkumné praxi. Jejich využití lze doporučit v případě, kdy sledujeme vedle ekonomických ještě další kritéria jako např. sociální aspekty, ekologické, krajinotvorné. Vzhledem k multifunkčnímu charakteru zemědělského hospodaření lze při nadpodnikovém chápání optimalizace výrobní struktury jen těžko opomenout i další významné faktory.

· metody simulační: Tyto metody se snaží o komplexní systematický pohled na podnik, kdy pomocí simulace hospodářské činnosti lze sledovat komplexní vliv určité varianty výrobní struktury, či zavedení nového produktu. Praktické aplikaci simulačních metod v poradenské praxi brání jejich vysoký požadavek na úroveň matematických znalostí a proto jejich využití spatřujeme zejména v oblasti výzkumu.

Tento stručný přehled základních metod používaných pro formulaci optimální výrobní struktury zemědělského podniku slouží jen pro určitou orientaci. V praxi je ovšem často důležitější fáze aplikace zvoleného řešení, než jeho samotné stanovení.