Způsoby lovu a jejich vliv na početní stavy zaječí zvěře

KUČERA - KUČEROVÁ

Dřívější příznivé podmínky pro rozmnožování zajíců a omezené počty lovců s méně výkonnými zbraněmi dávaly možnost i opakovanému lovu na téže ploše. Z té doby se ustálily tři druhy lečí, aniž by došlo k ohrožení kmenových stavů zaječí zvěře. S narůstajícími nepříznivými vlivy působícími na zajíce v krajinném prostředí a s tím souvisejícím neustálým snižováním průměrné výše použitelného přírůstku mladé zvěře je nezbytně nutné přikročit k některým omezením i když velice nepopulárním, přesto nanejvýš nutným. Především se jeví jako potřebné zamezit opakovanému lovu na téže ploše. I když je možné, že v některých případech nebude ani takové řešení konečné a bude nutno přikročit k dalším úpravám ve způsobu lovu zajíce. Přesto v oblastech, kde skutečné stavy odpovídají stavům normovaným, bude možno pokračovat v dosavadním způsobu lovu. V méně zazvěřených honitbách se pravděpodobně budou plány lovu variabilně přizpůsobovat stávajícím podmínkám i v průběhu lovecké sezóny. Konečně v honitbách, v nichž nebylo opakovaně dosaženo normovaných stavů, je třeba lov zajíce zcela, bezvýhradně zakázat do doby, než se stavy obnoví na odpovídající úroveň. Podkladem pro objektivizaci plánu lovu by se měly stát zkušební hony na začátku sezóny. Z jejich výsledků bude možné odvodit důležité závěry pro stav a vývoj na daném území trvale usedlé populace zajíců, jako např. zastoupení jednotlivých pohlaví a především věková struktura sledované populační jednotky.

Za účelem ověření si vlivu jednotlivých způsobů lovu na početní stavy zajíců byl v průběhu několika let odzkušován lov ploužením, obstavnou lečí a kolový hon. Zjistilo se, že nejméně vhodným způsobem lovu je lov ploužením, při kterém se sloví největší množství zaječek, a to jak mladých, tak i dospělých v důsledku čehož se mohou do budoucna snížit početní stavy místně usedlých populací.

Naproti tomu za nejvhodnější způsob lovu lze pokládat obstavenou leč. U kolových honů, kdy není včas ukončen lov a dotláčí se celé kolo, vzniká také nebezpečí narušení kmenového stavu zvěře.

Ponechání jedné pětiny honitby, na které se nesmí lovit, jako tzv. "komoru” zvěře pro zachování dostatečně vysokého kmenového stavu zdravé, reprodukce schopné zvěře, je značně problematické. Pro správný vývoj osídlení dalších částí honitby novými populačními skupinami, se jeví být žádoucí rozložení zaječích stanovišť po celé ploše honitby. Když se nehoní na pětině plochy s nejvyšším počtem zajíců a okolní plochy se vystřílejí, nelze, alespoň podle našich zkušeností počítat s tím, že zajíci žijící na optimálním stanovišti, kde nalézají dostatek potravních zdrojů, své sociální partnery, znají zde každou pěšinku a každý kout skýtající mu v případě hrozícího nebezpečí možnost úkrytu, atd., se vydá za vidinou nejasné budoucnosti do jemu cizích a možná i nepřátelských oblastí. Ne, tak se zajíc nechová. Zajíc je beze sporu "věrný svému stanovišti”, v některých případech až po samou hranici sebezničení. Z toho důvodu se stává, že okolní plochy, kde jsme předpokládali, že se zajíci rozšíří z tzv. "komor”, zůstanou v příštím ale i v letech následujících bez zajíců.

Změnám, které v krajinném prostředí v průběhu let nastaly, je nutné přizpůsobit také plány a záměry v myslivosti ve vztahu k zaječí zvěři. Stále naléhavěji se před společnost staví povinnost přijímat taková opatření, která s určitým vysokým stupněm pravděpodobnosti zajistí, a to ve vlastním zájmu lidské populace, druhovou mnohotvárnost našeho ekosystému, tvořícího výraznou složku životního prostředí.

Základními údaji, z nichž je třeba vycházet při každém zásahu do početních stavů zajíců a to ať už přímo lovem nebo odchytem by měla být co nejpřesnější metoda zjišťování skutečného množství zajíců na té které části honitby. Čím více objektivních informací bude myslivecký hospodář mít, tím objektivnější a ohleduplnější vůči zvěři bude jeho rozhodování o způsobu a počtu lovů, o množství plánovaného odlovu, případně odchytu jedinců tak, aby v žádném případě nebyly ohroženy kmenové stavy. I když se někteří myslivci o nich vyjadřují, že to nejsou "posvátné krávy”. Posvátné krávy to určitě nejsou, ale jsou základním a zásadním ukazatelem prosperity zaječí zvěře, o čemž svědčí následující zjištění:

Pro vyhodnocení změn v početnosti zajíců bylo použito 25leté období, tj. za roky 1974 až 1998 (změny fluktuační), které jsou ještě v živé paměti a proto je možné v retrospektivním pohledu určit podíl jednotlivých činitelů působících na dynamiku početnosti zvěře. Tak např. pro začátek sledovaného období, tj. roky 1974 až 1976 jsou příznačné vysoké stavy a to jak NKS tak i JKS a odlovu celkem. Slovilo se přes 1 milion kusů ročně. V této souvislosti se naposledy vyrovnávají sledované ukazatele.

V následujících letech 1977 až 1978 již zaznamenáváme určitý pokles, a to jak u JKS tak i odlovu. Tento pokles pokračuje i v roce 1979, kdy byl po prvních honech na celém území republiky zakázán odstřel. Přes tento zákaz byl však nadále povolen odchyt. Tento zákaz, i když neúplný, přišel již svým způsobem pozdě, měl být vydán již v roce 1978.

V letech1980 až 1985 nastalo určité zvýšení početních stavů, ale bez toho, že by byly dosaženy počty předchozích let. A zde došlo k prvnímu závažnějšímu pochybení, a to proto, že na základě zjištění kritického stavu v četnosti zajíců byl v roce 1979 vyvinut enormní nátlak na odpovědné orgány za účelem snížení normovaných stavů (NKS). V těchto letech pod tímto tlakem byly NKS sníženy o 230 000 kusů. Úměrně k tomu však nebyl snížen odlov. Pokles JKS v následujícím roce byl přímým důsledkem předchozího polovičatého řešení. V letech 1986 až 1991 pokračuje pokles a opětovně, jako v letech předchozích, hledá se řešení ve snížení NKS a to o dalších 170 000 kusů. Přesto nejsou i tyto snížené NKS mnohdy dodržovány, což je patrné z následujících výsledků sčítání JKS, které byly v tomto období oproti NKS v průměru ročně nižší o 217 326 kusů. Pochopitelně se to projevilo i na celkové výši odlovu.

V letech 1992 až 1995 pokles pokračuje. Opětovný pokles reprezentuje dalších 146 700 kusů. I přes toto další snížení bylo jarním sčítáním v roce 1995 zjištěno, že kmenové stavy poklesly o přibližně 70 000 kusů. Odlov poklesl na nejnižší hodnotu od začátku sledovaného období. V roce 1995 bylo uloveno pouze 133 933 zajíců. V témže roce výrazně poklesl i odchyt, když bylo odchyceno méně než 10 000 jedinců.

Roky 1996 až 1998 jsou poznamenány dalším poklesem NKS a to o 121 828 zajíců v roce 1998.

Rok 1997 byl rokem katastrofálních záplav v produkčních oblastech Moravy, které se významnou měrou spolupodílely na početních stavech zajíců, a to nejen prvotně, ale také druhotně zamokřením až zabahněním půdy v horkém létě, což sebou neslo pro zvěř zvýšené nebezpečí akutních infekcí různými parazity.

V roce 1996 se odlovilo pouze 57 400 zajíců, tj. oproti roku 1973 21x méně, oproti roku 1983 6x méně a oproti roku 1993 3,5x méně.

Tímto velmi stručným rozborem důsledků vyplývajících ze snižování NKS, se chce upozornit a zdůraznit, že jakýkoliv způsob lovu, kterým se nepříznivě zasahuje do NKS je cestou z níž již nemusí být návratu k dřívějším stavům. Tomuto nebezpečí lze předejít odpovědně prováděným sčítáním zvěře a to několikrát v průběhu roku, nejen v zákonem stanovených termínech. Příroda a vše živé v ní se neustále mění a vyvíjí a tomu je nutné přizpůsobit i naše konání. Způsobů a metod, jak zjišťovat stávající početní stavy, je mnoho. Je třeba si však vybrat takový, který nejlépe odpovídá daným podmínkám. I když žádný z dosud vyzkoušených způsobů není jednoduchý a každý z nich je časově náročný.

Nejběžnějším a také snad nejdostupnějším způsobem je vyhodnocování počtu jedinců na výřadech za určitý počet let s určením podílu jednotlivých pohlaví a podílu mladé a dospělé zvěře. Časová řada nemusí být dlouhá, stačí pětileté období, které již může podat zprávu o tom, co se ve sledované honitbě děje.

Následné analýzy kontrolních honů a jejich výsledků jsou pak vodítkem pro stanovení výše odlovu, kterou je nutné variabilně měnit tak, aby se jak již bylo řečeno nesnižoval kmenový stav stanovený pro zkoumanou lokalitu a nesnížila se populační hustota zajíců v následujících letech.

Při posuzování výsledků analýz jeví se jako potřebné postupovat podle celosvětově uznávaných kritérií, která říkají:

1. Zjistíme-li, že podíl mladých zajíců na výřadech představuje 76 % a více, je odlov žádoucí až do výše stanovené plánem lovu.

2. Dosáhne-li podíl mladých zajíců asi 60 %, je nutné odlov omezit.

3. 52 a méně procent představuje již špatný rok co do množství odchovaných mláďat, počet plánovaných odlovů je nutné značně omezit.

Tato kritéria by se měla bezpodmínečně dodržovat, neboť neodpovídající podíl mladých zajíčků na výřadech se projeví snížením počtu středně starých jedinců v následujícím roce; tito zajíci jsou považováni za nejvitálnější složku populace. Snížení počtu středně starých v jednom roce se pak na výřadech příštího roku projeví zvýšeným podílem starých zajíců. Předpokládá se, že zvyšující se podíl starých zajíců a s tím spojený pokles odlovené zvěře může být v přímé souvislosti.

Poměr počtu juvenilních a adultních jedinců také informuje o narůstání nebo snižování početního stavu dané populace. Všeobecně jde o zvyšování početního stavu v takových případech, kdy poměr juvenilních k adultním je větší než 1,5, neboli když počet nedospělých na výřadech přesahuje 60 %.

Jako zajímavost uvádíme rozdělení jednotlivých věkových kategorií podle Abilgarda (1972): do 12 měsíců věku - mláďata, od 1 do 2 let - dospělí zajíci, od 2 do 3 let - zajíci středního věku, od 3 let - staří zajíci.

Závěrem bychom rádi uvedli, že na stanovení orientační výše možného odlovu zajíců je celá řada rozdílných názorů a z nich vyplývajících výpočtů. Tyto mohou být důsledkem nestejného přístupu ke způsobu jakým jsou provedeny. Zde vycházím z toho, že jiné budou údaje pro různé bonity, na nichž se lov provádí a dosahovaná výše koeficientu očekávané produkce je relativně vysoká, na rozdíl od takových na nichž bude neuspokojivá.

Z popsaných důvodů dochází pravděpodobně ke kvantitativním rozdílům, jejichž údaje, případně považované jako určité "dogma”, by však mohly značně ovlivnit konečný výsledek v návaznosti na NKS. Proto znovu opakuji, že tato čísla jsou pouze a jen čísly orientačními. Při jejich používaní velice záleží na odpovědném přístupu každého jednotlivého mysliveckého hospodáře.

Myslivost č. 12/2002