ZKUŠENOSTI S LOVEM LIŠEK U NOR

Petr NOVOTNÝ

V minulém roce jsem si v Myslivosti č. 1 a 3/2003 s velkým zájmem přečetl články, které se týkaly lovu lišek u nor. Myslím si, že je to velice účinný, ale málo užívaný způsob redukce stavu liščí populace v honitbě. Lov lišky u nory je přitom zdrojem spousty pěkných mysliveckých zážitků, zvláště, je-li úspěšný. Takový úlovek silného lišáka v neotřelé zimní srsti potěší srdce každého myslivce, přestože kožešina v současné době v kurzu moc není. Jelikož uvedený způsob lovu také sám používám, dovolím si přispět se svou trochou do mlýna a mnou učiněné zkušenosti sdělit čtenářům.

Lovu lišek se věnuji přibližně devět let v lesní honitbě a za tuto dobu se mi podařilo ulovit 50 dospělých lišek, z toho 41 na čekané u nory. Zbývajících devět při náhodném setkání, na honu a při čekané na srnčí a černou zvěř. Poměr pohlaví ulovených lišek je vzácně vyrovnaný 1 : 1. Hmotnost kolísá od 4,50 kg do 6,30 kg u fen a od 5,00 kg do 8,40 kg u psů. Hmotnost největšího lišáka byla 11,00 kg. Ve třech případech se mi stalo, že ulovená liška byla napadena prašivinou.

Vlastní lov

Nyní bych však přešel k lovu samotnému. Je velká výhoda, nachází-li se v honitbě několik větších komplexů liščích a jezevčích nor. Tyto „hrady“ bývají dosti rozlehlé na ploše asi dvou až tří arů a mívají větší počet vsuků, místy více než deset. Jejich existence bývá známa až několik desítek let a norování v nich je spojeno s velkým rizikem ztráty psa. Jsou totiž obývány jak liškou, tak jezevcem a vzhledem ke svému věku a stálému upravování jeho obyvateli jsou většinou několikapatrové. Lov u takových nor je velice zajímavý a v období kaňkování je zde značný pohyb lišek i během dne.

Zařízení k lovu

U těchto komplexů nor je nutno mít vybudován posed nebo kazatelnu v dostatečné vzdálenosti od nich, minimálně 40 metrů. Čekat je možno s dobrým větrem i na zemi, ale zbytečně si pak zavětřujeme okolí nor, nehledě k tomu, že jsme pro lišku snadno zpozorovatelní. Zařízení by mělo býti dostatečně vysoké. Osobně mám radši menší kazatelnu s podlahou ve výšce pěti až šesti metrů. Zamezí se tím možnosti lišky nás v temném pozadí zpozorovat a do značné míry i navětřit, jde-li o nory, neboť se tím prodlouží vzdálenost dopadu pachů. Součásti kazatelny jsou z neodkorněných odřezků, stavba tak přirozeně splyne s prostředím. Na všech stranách zařízení musí být dostatečný prostor pro možnost rychlého a nehlučného pohybu se zbraní. V žádném případě nemám na mysli stavbu utepleného zařízení, ale jen krytu se střechou, aby na nás nepršelo. Je dobré, můžeme-li si opřít lokty a záda při střelbě na malý cíl tak máme fixovány tři body. Ideální směr příchodu je ten, který nepřetíná obvyklé směry příchodu lišek a ze sedačky na svou stopu vidíme.

Volba zbraně a oblečení

Při volbě zbraně hraje svou roli jak vzdálenost, na kterou střílíme, tak osobní dispozice střelce. Používám kulobrokovou kozlici 7 x 65R/12 s optikou Zeiss 6 x 32, zaměřovací osnovu klasickou typu T (při střelbě za sníženého osvětlení je stále dobře viditelná). Většinu lišek (asi 85 %) jsem ulovil kulí. Je to jistější, kus zůstane skoro vždy v ohni a odpadá nebezpečí, že zmizí v některé z nor. Přesto mi dvě lišky prostřelené 11gramovou kulí skočily do nory. Jedna byla hluboko metr a o druhou jsem přišel, přestože na nástřelu u vsuku ležel kus plic o průměru 2 cm. Pro brokovou hlaveň volím náboj Mini magnum 3,5 mm.

Oblečení na čekané musí zabezpečit dostatek tepla, ale zároveň možnosti tichého pohybu. Jako svrchní oděv se mi osvědčil dlouhý hubertus s knoflíky pod lištou. Polystyrenový obdélník obšitý vlněnou látkou zabezpečí teplé posezení na promrzlé lavičce.

Kdy je vhodné lovit

Lovu u nor se věnuji od prosince do dubna. V době sněhové pokrývky je možno na obnově zjistit, zda je liška v noře. Nory je ale nutné obeznávat velkým obloukem o poloměru alespoň 70 m. Tady platí pravidlo, že méně znamená více. Kdo chodí k norám nebo v jejich okolí moc často, docílí tím toho, že lišky v těchto místech krajně zopatrní, nebo sem přestanou chodit vůbec. Psa odkládám 100 m před norami. K obeznání pohybu plně postačí pohled dalekohledem z kazatelny. Po ulovení dám místu týden klid.

V době kaňkování, kdy se zde střídají lišky ze širšího okolí, stačí tři, čtyři dny. Maximum lišek jsem střelil mezi 17.00 18.20 hod. v prosinci až únoru, mezi 17.45 18.50 hod. v březnu a mezi 19.00 20.30 hod. v dubnu. Ranní lov byl úspěšný nejvíce od 5.30 do 7.30 hod. V zimě na kazatelnu usedám večer kolem čtvrté hodiny a čekanou končím v sedm hodin, ráno od šesti do osmi hodin. V jarním období čekám večer od 18 hod. do 21 hod., ráno mezi pátou a sedmou hodinou. Zbraň musí být při čekané připravena k výstřelu, protože liška vycházející z nory většinou krátce jistí a potom rychlým klusem opouští místo. Tento okamžik trvá několik málo vteřin a „dolovat“ pušku opřenou o stěnu kazatelny vůbec nepřipadá v úvahu. Ve třech případech sice liška po vyjití usedla před norou, ale na to se nelze spolehnout. Někdy je jich v noře více najednou, pak se po prvním úlovku vyplatí počkat. Liška jdoucí do nory je nesmírně opatrná, jde pomalu, často se zastavuje a pozoruje okolí. Přitom využívá zákrytu stromů, takže si jí často všimnu až v blízkosti nory. Mnohokrát jsem se jí také u nor nedočkal, přestože podle stop na obnově byla uvnitř. Když se ale při další čekané ještě za světla objevila na náspu nory pěkná uhlířka s mohutnou oháňkou a po ráně zůstala „v ohni“, byly všechny předchozí neúspěchy a zmrzlé ruce hned zapomenuty v radosti z krásného úlovku.

Lov těchto nadmíru opatrných a bystrých šelem má pro svoji náročnost, rozmanitost a přístupnost široké myslivecké veřejnosti svůj nezaměnitelný půvab. To mi pravděpodobně potvrdí všichni, kdo se různými způsoby lovu lišek zabývají, stejně tak, jako že žádný lovecký recept nefunguje bez nutné dávky loveckého štěstí.