Zasedání Konventu 23. - 24. 5. 2002

Poslední plenární zasedání Konventu k budoucnosti Evropy (23. 5. - 24. 5. 2002) navázalo na předchozí, dubnovou diskusi (15. 4. - 16. 4. 2002) stejného fóra, věnovanou "misím", přesněji poslání a obecnějšímu nástinu společných politik.

Květnové zasedání posuzovalo úkoly, možnosti - a předně institucionální kompetence - v evropské integraci z pohledu efektivnosti a legitimity. Hlavními parametry, které se v evropské integraci mají používat pro rozvrstvení pravomocí mezi integrační instituce, členské státy Evropské unie (EU), případně jejich regiony, neměnně zůstávají subsidiarita a proporcionalita. O tom panuje všeobecná shoda. Mesut Yilmaz (Turecko, vládní zástupce /gov./) a Adrian Severin (Rumunsko, parlamentní zástupce /parl./) doporučovali, aby Smlouvy vedle subsidiarity a proporcionality obsahovaly jako konstrukční princip pro kompetence integračních institucí ještě zásadu solidarity (zjevně ve smyslu redistribuce financí z komunitárního rozpočtu jako faktoru pro podporu rozvoje).

K poměru mezi efektivitou rozhodování, jeho rychlostí a přesvědčivostí na straně jedné a legitimitou, oprávněním z demokratického procesu, k výkonu rozhodnutí na straně druhé se jednotliví vystupující vyslovovali ať již obecně nebo prostřednictvím preferencí, jimiž by v integračním rozhodování pověřili jednotlivé instituce na různých úrovních. Pokud jde o formu legitimity v podmínkách evropské integrace, mnozí řečníci ji nacházeli jak v právu na přednost/výlučnost u legislativních iniciativ s integračním účinkem, tak ve zmocnění k demokratické kontrole rozhodnutí, přijatých předtím výkonnou mocí, exekutivně.

Legitimizace pro rozhodování v evropské integraci, do které by mohli co nejvíce promlouvat občané a zároveň ji průběžněji ovlivňovat, byla spatřována v právu na legislativní iniciativu, rozšířeném i na Evropský parlament (EP) - Jürgen Meyer, Německo, parl. /SPD/, Kimmo Kiljunen, Finsko, parl. /SDP/, Elio di Rupo, Belgie, parl. /PS/. Právem na legislativní iniciativu v záležitostech evropské integrace by měly disponovat rovněž národní parlamenty - Jens-Peter Bonde, poslanec EP, euroskeptická EDD /European Democracies and Diversities/. Proti pravomoci EP, potažmo národních parlamentů mít legislativní iniciativu se postavili Elmar Brok (EP, EPP-CDU) a Ray MacSherry (Irsko, gov. /Fianna Fáil/).

"Efektivitě rozhodování v evropské integraci nejvíce prospívá, když právo na legislativní iniciativu nadále setrvá pouze v dosahu Evropské komise (EK), jak je tomu dnes," - E. Brok. "Když právo na legislativní iniciativu dostane EP, bude jej pro sebe chtít i Rada a národní parlamenty, což povede jen do slepé uličky, záležitosti každého se stanou záležitostmi nikoho," - prohlásil R. MacSherry. Vzápětí se řečnicky otázal, zda při rovnosti práva na legislativní iniciativu u EK i EP a v případě konfliktu mezi nimi by EP připustil, aby byl rozpuštěn.

Návrhy na kontrolu aplikace principů subsidiarity a proporcionality v rozhodování spojeném s evropskou integrací se klonily buď k politické institucionalizaci, anebo k pravomocem soudní instance, která by konflikty mezi institucemi ústavně přezkoumávala. Politickou formu kontroly by institucionálně reprezentoval Výbor subsidiarity, složený ze zástupců národních parlamentů, soudní "ústavní" instanci pak Evropský soudní dvůr (ESD). Výboru subsidiarity dávali přednost Matti Vanhanen /Strana středu/ a Kimmo Kiljunen /SDP/ (oba Finsko, parl.), J. Meyer, E. di Rupo, Ernani Lopes (Portugalsko, gov.), částečně A. Severin, v neurčité podobě - "spolupráce národních parlmentů" - pak Ján Fígeľ (Slovensko, gov. /KDH/). Za ESD ve funkci jediného "ústavního" arbitra subsidiarity a proporcionality se jednoznačně postavili E. Brok, E. di Rupo (ten si jako kompromis dovede představit zvláštní Arbitrační institut subsidiarity - v Belgii kompetenční spory rozsuzují hned tři instituce: Arbitrážní soud neshody u aktů legislativních, Státní rada u aktů exekutivních a Konzultační výbor u střetů zájmů).

A. Severin předložil námět, aby naznačené role Výboru subsidiarity a ESD v kombinované podobě vykonávala druhá komora EP, složená z poslanců národních parlamentů.

Regionům s legislativní pravomocí (pozn.: namnoze ve federálních státech) by měla patřit možnost obrátit se na ESD, pokud usoudí, že se subsidiarity využívá v jejich neprospěch (E. Brok, E. di Rupo, Cristiana Muscardiniová z EP, UEN-AN).

Důraz na subsidiaritu v rozhodování by se neměl negativně promítat do politické volby, např. mezi jednotným vnitřním trhem na straně jedné a sociální politikou na straně druhé (Ben Fayot, Lucembursko, parl. /PS/).

Dopady evropské legislativy podle toho, zda vyhovují kritériím subsidiarity a proporcionality, je třeba zvažovat nejen po schválení integračních zákonných předloh (ex post), nýbrž je třeba k nim přihlédnout již ve stadiu navrhování legislativy (Peter Hain, Británie, gov. /Labour/, Michel Barnier, EK, Antonio Vittorino, EK). (Všichni tři jmenovaní svým způsobem odkazovali na iniciativu EK z její Bílé knihy o stylu evropského vládnutí, vtělenou do Akčního plánu na lepší regulaci, v němž se EK zavazuje, že její legislativní návrhy budou vždy doprovázena Hodnoceními dopadů nařízení /Regulation Impact Assessment - RIA/ a Hodnoceními dopadů nařízení na podnikatelské prostředí /Business Impact Assessment/. RIA a BIA mají dopady vydřovat v poměru nákladů a přínosu/výnosů spojovaných s navrhovanou legislativou.)

Se zvážením dopadů respektujících subsidiaritu úzce souvisí i požadavek na zjenodušení integrační legislativy (Gianfranco Fini, Itálie, gov. /AN/, Lamberto Dini, Itálie, parl., Reinhard Rak, EP, EPP-OVP, Lena Hjelmová-Wallénová, Švédsko, gov. , Edmund Wittbrodt, Polsko, parl.).

Součásti Smluv, které umožňují členským státům přikročit k integraci politik, jež do relevantní doby do integračního proudu nepatřily a tudíž ani do působnosti integračních institucí - dnes to zprostředkovávají čl. 95 a 308 ve Smlouvě o ES - , by z repertoáru smluvních instrumentů vymizet neměly (E. Brok, E. di Rupo, E. Lopes).

Hlasování kvalifikovanou většinou by se mělo stát všeobecným pravidlem, veto by se nemělo nikde připouštět, jednohlasnost se neslučuje s demokratickou legitimizací (G. Fini, L. Dini, E. Brok, Peter Glotz, Německo, gov. /SPD/).

EK by měla mít voleného prezidenta (C. Muscardiniová). Pokud by svého prezidenta volila také Rada, oslabilo by se postavení předsedy EK (P. Glotz).

Do argumentace mnoha vystupujících si proklestily cestu náměty a odůvodnění změn, které se objevily nedlouho před zasedáním Konventu (britský návrh na ustavení voleného předsedy Rady, publikovaný 15. 5. 2002), případně bezprostředně před ním (pozice EK z 22. 5. 2002 na výraznou, iniciační roli, "centrum přitažlivosti" kolegia komisařů jak v legislativní regulaci eurozóny, tak v přístupech v zahraniční politice, i u záležitostí týkajících se policejní a justiční spolupráce v EU). Právní subjektivita EU bude znamenat zjednodušení Smluv a přispěje k zániku pilířové struktury integrace (Andrew Duff, EP, ELDR-britská LDP). Zánik pilířů požadovali také R. Rak, C. Muscardiniová, Hans van Mierlo (Nizozemí, gov.), Antonio Tajani (EP, EPP-Forza Italia).

Aby se integrace více prosadila v dnešním 2. pilíři (společná zahraniční a bezpečnostní politika, společná bezpečnostní a obranná politika) a 3. pilíři (policejní a justiční spolupráce), na to kladli důraz všichni řečníci přimlouvající se za zrušení pilířů a dále M. Yilmaz, A. Severin, Jószef Oleksy (Polsko, parl. /SLD/).

Český zástupce na Konventu, alternát vládního představitele Jan Kohout, politický ředitel MZV, ve svém příspěvku poukázal jak na potřebu celkové politické dohody, tak na uchování funkčnosti politik evropské integrace. " Definování kompetencí úzce souvisí s vyhraněním různých společných a komunitárních politik. Při úvahách a námětech na přerozdělení kompetencí by se nemělo zapomínat na nezbytnost nenarušit soudržnost a integritu komunitárních politik, zejména těch, se kterými se spojuje princip solidarity v evropské integraci (zemědělství, regionální politika, transevropské sítě), a těch, které zajišťují vyrovnané podmínky pro všechny (politika hospodářské soutěže). Pro konstrukci různých orgánů v evropské integraci platí totiž nejen zásady proporcionality a subsidiarity, ale i princip unie solidarity v intencích harmonizovaného partnerství a loajality."

Konvent dále diskutoval výběr a počet pracovních skupin, které předtím předložilo předsednictví. Někteří (Teija Tiilikainen, Finsko, gov., René van der Linden, Nizozemí, parl.) navrhovali stávající seznam 6 skupin rozšířit přinejmenším o další dvě, zabývající se problematikou 2. a 3. pilíře, resp. rolí regionů v integrační institucionální struktuře rozhodování (R. Rak, A. Tajani, Yvonne Kaufmannová, EP, PES-SPD). O případném rozšíření se bude uvažovat až pro další fázi, na podzim - předseda Konventu Valéry Giscard d´Estaing. (Navržených 6 pracovních skupin pokrývá následující tematické oblasti: role národních parlamentů, subsidiarita, Charta práv EU, právní subjektivita EU, doplňkové kompetence, euro v návaznosti na koordinaci ekonomických politik.) A. Duff doporučoval, aby pracovní skupiny měli kromě předsedů (rekrutují se z řad předsednictva Konventu) také své zpravodaje, kteří by mohli být mj. z kandidátských zemí.