Zásady správného hospodaření s černou zvěří

Dr. Miroslav Vodňanský Středoevropský institut ekologie zvěře Institut ekologie zvěře VFU Brno Büro für Wildtiermanagement und Ökologieforschung Wien Medzinárodné pracovisko výživy a ekologie zveri pri VÚŽV Nitra

Silné rozmnožení černé zvěře tak, jak k němu v poslední době v mnohých oblastech střední Evropy dochází, má dvě základní příčiny. Jedna z nich je, že v současné kulturní krajině nachází tento druh zvěře většinou velmi příznivé životní podmínky, pod jejichž vlivem může plně rozvinout své neobyčejně vysoké rozmnožovací schopnosti. Druhou příčinou silného nárůstu početních stavů černé zvěře je její nedostatečná myslivecká regulace. Vzhledem k tomu, že černá zvěř v našich podmínkách prakticky nemá přirozené nepřátele, měl by lov jako hlavní regulační faktor plně odčerpávat její roční populační přírůstky. V mnoha případech tomu tak ale není. Za současné situace dosahují čisté roční přírůstky populace černé zvěře, které by měly být sloveny, běžně 150 až 200 % celkového jarního početního stavu. Za mimořádně příznivých výživných a klimatických podmínek mohou být roční přírůstky dokonce ještě vyšší. V praxi to znamená, že pokud chceme, aby se počty černé zvěře nadále nezvyšovaly, musíme v průběhu roku slovit zhruba jedenapůl až dvojnásobek jarního stavu. V případě potřeby důraznějšího zásahu by měl být odloven více dvojnásobek jarního stavu.

Na následujícím modelovém příkladu si můžeme si názorně představit, k čemu vede nedostatečná regulace. Pokud v určité modelové oblasti činí jarní početní stav černé zvěře celkově 20 kusů, je za vhodných životních podmínek třeba počítat s ročním přírůstkem 30 až 40 kusů. Pokud tento přírůstek není odloven a početní stav černé zvěře v dané oblasti se zvýší na 50 kusů, dosahuje další roční přírůstek již 75 až 100 kusů. Dokud je populační hustota černé zvěře nízká, nemělo by být ještě žádným velkým problémem její roční přírůstky intenzivním odstřelem odčerpávat. Při nedostatečném odlovu však hrozí nebezpečí, že se populační kontrola tohoto druhu zvěře myslivcům dříve nebo později vymkne z rukou (graf č.1).

Jak vysoká je reprodukční schopnost černé zvěře při dobré potravní nabídce ukazuje velmi zřetelně příklad z jedné naší pokusné obůrky ve východním Štýrsku. Počátkem roku 1997 bylo v tomto pokusném zařízení vypuštěno 5 bachyň a 1 mladý kňour. Z tohoto základního stavu narostl počet černé zvěře do začátku roku 2001 (to znamená v průběhu pouhých 4 let) na 200 kusů a to přesto, že v průběhu let 1988 až 2000 zde bylo celkem odloveno 189 kusů (graf a tabulka č.2).

Důležitým faktorem, ovlivňujícím reprodukci, je sociální struktura populace. Černá zvěř je vysloveně společensky žijící druh s pevnými sociálními vazbami. Pouze kňouři a přestárlé bachyně jsou samotáři. Bachyně v reprodukčním věku žijí společně se svým potomstvem v tlupách, které mají pevně stanovený organizační řád. Základní organizační jednotku přitom tvoří vždy rodinné tlupy, skládající se zpravidla z bachyně a jejích potomků z posledního i předposledního vrhu (selata, loňčáci). Někdy zůstává pohromadě i více starších bachyň. Jedná se přitom buď o matku a její dospělé dcery nebo o několik sourozeneckých bachyň, které pak se svými selaty a loňčáky vytvářejí velké rodinné tlupy. Cizí jedinci nejsou v tlupách tolerování. Jedinou výjimku tvoří období chrutí, při němž se k rodinných tlupám na krátkou dobu přidružují kňouři.

Sociální postavení jednotlivých členů tlupy je závislé na jejich věku. Věkově nejstarší bachyně zaujímá vždy automaticky vedoucí pozici. Pouze mezi stejně starými bachyněmi bývá jejich sociální postavení v rámci tlupy určeno jednorázově krátkým bojem, jehož výsledek zpravidla rozhoduje větší tělesná hmotnost. Vedoucí bachyně hraje v tlupě velmi důležitou roli. Nejenže určuje celkový denní režim tlupy a místa pobytu, ale zároveň také ovlivňuje nástup a průběh říje (chrutí) všech ostatních bachyň. Dlouhodobými vědeckými sledováními (MEYNHARD) bylo prokázáno, že staré vedoucí bachyně dokážou synchronizovat (časově koordinovat) chrutí v rámci tlupy tak, že k němu dochází u všech společně žijících bachyň prakticky ve stejnou dobu. To má za následek shodné termíny metání a rovnoměrný vývoj selat. Kromě toho stará bachyně zabraňuje do určité míry předčasné pohlavní aktivitě u mladých bachyněk. Při vhodné sociální struktuře populace se většina bachyň začíná rozmnožovat teprve až od 2. roku života, a to i přesto, že pohlavní zralost u nich nastupuje již ve věku kolem 8. měsíců..

Z hlediska mysliveckého hospodaření s černou zvěří je důležité vědět, k čemu vede případný odstřel zkušené vedoucí bachyně viz zvýrazněný text.

Z těchto důvodů platí zásada - za žádných okolností nestřílet vedoucí bachyně. Otázka, jak lze vedoucí bachyni rozeznat, se dá velmi lehce zodpovědět. Vždy se jedná o nejstarší (nejsilnější) kus v tlupě. Prosazení zásady celoročního hájení vedoucích bachyň však neznamená, že by se bachyně neměly střílet vůbec. Právě naopak - odlov bachyň v reprodukčním věku je z hlediska regulace černé zvěře naprosto nezbytný. Jeho provádění ale vyžaduje dodržování určitých pravidel.

V prvé řadě se jedná o to, jaké bachyně mají být loveny a kdy je pro to správná doba. Odstřel vodících bachyň v době, kdy jsou selata závislá ještě na jejich mateřské péči, znamená porušení myslivecké etiky a nelze jej zdůvodnit ani snahou o snížení škod. Pro některé myslivce je ale problém rozlišit pojmy vedoucí a vodící bachyně. V prvním případě se jedná o nejstarší bachyni, jejíž sociální význam se trvale vztahuje na celou tlupu. Vodící bachyně je naproti tomu jakákoliv bachyně (bez ohledu na věk), která má malá selata. Sociální působení je u ní omezeno na vlastní potomstvo, a to pouze po dobu jeho závislosti na mateřské péči.

Vodící bachyně kojí selata zhruba do věku 3 až 4 měsíců. Pokud během této doby dojde k její ztrátě, jsou selata odsouzena k smrti hladem. Také po ukončení doby kojení jsou selata přibližně až do dosažení věku 7 až 8 měsíců stále ještě závislá na mateřské bachyni, poněvadž tato jim nadále zajišťuje stabilní postavení v tlupě a umožňuje přístup k potravě. V případě její ztráty v tomto období selata značně strádají, neboť okamžitě klesnou ve svém sociálním postavení a jsou ostatními členy tlupy stále od potravy odháněna. Teprve po završení uvedeného věku nejsou již selata odkázána na mateřskou péči a případný odstřel mateřské bachyně na ně již nemá žádný negativní vliv. To platí ovšem pouze za předpokladu, že střelený kus není zrovna vedoucí bachyně.

Vhodná doba pro odlov bachyň je pozdní podzimní období a počátek zimy (listopad - prosinec). V této době, kdy naprostá většina selat již není na mateřské péči závislá, není problém střelit jakoukoliv slabší bachyni v tlupě. Nejspolehlivější je přitom přednostní odlov mladých bachyň (lončaček), u kterých je nebezpečí chybného odstřelu skutečně minimální. V případě potřeby je možné jejich cílený lov provádět ještě během ledna a února. Čím více se podaří takových bachyň odlovit, tím více se zužuje reprodukční základna populace a tím spíše je možné početní stavy černé zvěře účinně regulovat.

Z uvedeného vyplývá, že odstřel bachyň je velmi zodpovědná činnost, a proto by jej měli přednostně provádět zkušení myslivci. Vhodným způsobem lovu je čekaná u vnadišť, při níž je možné zvěř poměrně dobře obeznat. Naproti tomu naháňky jsou pro tento účel nevhodné, neboť při nich velmi často dochází k odstřelu vedoucích bachyň právě v době, kdy jejich přítomnost v tlupě má velký význam pro časově koordinovaný průběh chrutí. Proto by mělo být při naháňkách (nátlačkách) vždy uplatňováno pravidlo, že je při nich povoleno střílet pouze kusy do hmotnosti maximálně 50 kg.

Cílený odlov bachyň představuje důležitý nástroj regulace černé zvěře. Základem však přitom stále zůstává maximální odstřel selat. S jejich intenzivním odlovem je zapotřebí začínat co nejdříve, a to již koncem jarního období (květen až červen). Mnozí myslivci mají určité zábrany střílet pruhovaná selata. Včasný začátek jejich odstřelu je však nezbytně nutný jak z důvodu nutnosti regulace početních stavů černé zvěře, tak i z hlediska prevence škod. Lov selat v době od jarního do podzimního období by měl být soustředěn především do lokalit se zvýšeným nebezpečím vzniku škod. Výsledný efekt není přitom závislý výhradně na počtu střelených kusů. V tomto případě se jedná o mnohem víc. Neustálá (zřetelná) přítomnost myslivců v těch částech honitby, v nichž dochází ke zvýšeným škodám, přispívá jednak k vytlačování černé zvěře do jiných stanovišť, ajednak signalizuje poškozovaným zemědělcům maximální snahu o řešení problému.

Černou zvěř nelze početně regulovat, pokud její odlov je prováděn pouze tam, kde působí škody. Intenzivní lov selat na zemědělských plochách je sice velmi důležitý z hlediska snižování škod, ale jeho výsledný efekt není zpravidla tak veliký, aby postačoval na úplné odčerpání populačního přírůstku. Proto musí být hlavní těžiště regulačního odstřelu přesunuto do zimních stanovišť. Od pozdního podzimu se černá zvěř většinou zdržuje převážně v lesních porostech, kde jsou možnosti jejího efektivního lovu podstatně lepší než v rozsáhlých polních kulturách. Individuální odstřel u vnadišť během podzimního a zimního období by měl být v prvé řadě zaměřen na cílené zásahy do nositelů reprodukčního přírůstku, to znamená do bachyň. Dokud není jejich odstřel splněný, je zastřelení selete nebo lončáka - kňourka v zimě u vnadiště vážná chyba, když by bylo stejně dobře možné místo něho střelit bachyni (lončačku). Selata a slabší lončáky je možno v průběhu zimního období s úspěchem lovit pomocí dobře organizovaných nátlaček. Nejsou tím myšleny hlučné a chaotické naháňky, jak je bohužel známe z mnohých honiteb, ale skutečně dobře připravené a s přehledem provedené nátlačky, kterých se smí zúčastnit pouze zkušení a hlavně disciplinovaní střelci. Nedodržování daných pokynů musí přitom vést k vyloučení z honu nebo k jiným citelným sankcím. Správnému průběhu společného lovu na černou zvěř se bude věnovat článek vněkterém znásledujících čísel Myslivosti.

V některých honitbách se například osvědčila zásada, že při zastřelení kusu o hmotnosti nad povolený limit musí střelec svůj úlovek sám odkoupit za zvýšenou cenu. Tyto požadavky nejsou samozřejmě u některých myslivců příliš populární, a proto je někdy obtížné je prosadit. Právě na provádění společných honů je však možno nejlépe dokázat, že myslivost není jen zábava, ale v prvé řadě vysoce zodpovědná činnost, vyžadující jak vysoké odborné vědomosti, tak i značnou míru osobní discipliny.

Graf. č.1: Modelový růst populace černé zvěře bez regulačních zásahů. Na základě tohoto příkladu vzroste početní stav černé zvěře během 8 let výchozího stavu 20 kusů na více než 2000 kusů (stonásobný nárůst). Ve skutečnosti je reprodukční přírůstek v mnohých oblastech dokonce větší než uvedených 160 % a úmrtnost dospělé zvěře je naopak často nižší než 35 %, což v případě nedostatečné regulace znamená ještě razantnější populační růst.

Graf č.2: Vývoj jarních početních stavů černé zvěře v pokusné oboře ve štýrském Stainzu při nedostatečné regulaci odstřelem

K čemu vede případný odstřel zkušené vedoucí bachyně. 1. V prvé řadě se zvětší oblast, ve které se osiřelá tlupa pohybuje. Za nepřítomnosti starší, opatrné bachyně, upředňostňující bezpečí před atraktivní potravou, je velmi obtížné tuto tlupu z ohrožených zemědělských ploch vytlačit. Ani intenzivní lov na těchto lokalitách zpravidla nevede k požadovanému efektu. Případný odlov několika kusů má za následek, že zbytek tlupy se stává opatrnější, ale přitom zůstává většinou nadále v polních kulturách. Naproti tomu, tlupa vedená zkušenou vedoucí bachyní v případě nebezpečí místo ohrožení zpravidla velmi rychle opouští. 2. Dochází k nekoordinovanému metání selat v různých ročních obdobích. V případě, že tlupu nevede stará bachyně, která by synchronizovala nástupy říje (chrutí) u podřízených bachyň, protahuje se reprodukční období. V tlupě se pak nacházejí selata různého stáří. 3. Zvyšuje se podíl mladých bachyněk předčasně vstupujících do reprodukce. V mnohých oblastech bývá téměř polovina bachyněk oplozena ještě před dosažením věku jednoho roku. Jednou z hlavních příčin tohoto vrcholně nepříznivého jevu je kromě dobré výživy především rozbitá sociální struktura černé zvěře. Přítomnost starých vedoucích bachyň podstatně omezuje předčasné zapojení mladých bachyněk do reprodukce.

Adresa autora: Dr. Miroslav Vodňanský Institut ekologie zvěře VFU Brno Palackého 1-3 612 42 Brno