Zajíc v přírodě, chov v zajetí pro myslivecké účely, úprava biotopů pro drobnou zvěř a zazvěřování

ODBORNÝ SEMINÁŘ

Ing. Luděk KRÁLÍČEK

Dne 18.června 2004 se v malebném prostředí jižních Čech, konkrétně v Předslavicích v bývalém okresu Strakonice konal seminář zaměřený na problematiku zaječí zvěře. Ačkoli se jednalo o první významnější akci Asociace chovatelů zajíců, která tuto akci pořádala pod záštitou Českomoravské myslivecké jednoty, ve spolupráci s Mysliveckým sdružením v Předslavicích, účast byla značná. Sjelo se zde zhruba tři sta padesát zájemců z celé naší republiky a ze Slovenska, kterým není lhostejný úbytek zaječí zvěře v honitbách a kteří mají zájem se na zlepšování stavu populací této naší v minulosti nejhojnější zvěře aktivně podílet.

První příspěvek Význam zajíců v naší myslivosti, přednesl Prof. Ing. Josef Hromas, CSc. Konstatoval, že zajíc byl v minulosti jednoznačně naší nejdůležitější zvěří, která byla význačná nejen z hlediska získávání množství kvalitní zvěřiny, ale i z hlediska společenského, protože na honech na tuto zvěř docházelo k setkávání myslivců, utužování mysliveckých tradic a jednoty. Na jednoduchých ukazatelích např. úlovcích z minulých let (1972 úlovek 1 049 599, 1982 úlovek 195 066, 1992 úlovek 149 606) byl demonstrován postupný úbytek této zvěře a byly rozebrány možné příčiny tohoto stavu. V průběhu příspěvku také zaznělo staré myslivecké rčení, že zajíc se z hroudy nenarodí, v souvislosti s neuváženým hospodařením s touto zvěří v některých lokalitách. V závěru bylo řečeno, že je důležité uvědomit si příčiny úbytku zajíců a potom je nutné hledat možnosti k minimalizaci škod na této zvěři.

Druhý a zároveň nejrozsáhlejší příspěvek Chov zajíce v zajetí pro myslivecké účely přednesl pan Oldřich Kučera, předseda Asociace chovatelů zajíců. V první části přednášky stručně seznámil účastníky s historií asociace a účelem za kterým byla založena. Asociace chce především věnovat pozornost všem aspektům problematiky zaječí zvěře, ať už se jedná o poznatky vědy, ekologie, nebo právní aspekty chovu. Zároveň chce věnovat pozornost zavádění těchto poznatků v praxi. Cílem asociace je především zlepšení stavů zaječí zvěře s přispěním umělých odchovů a zlepšování biotopů této zvěře. Další část přednášky byla věnována biologii zajíce, reprodukci, populační dynamice druhu, etologii a vlivu predačního a civilizačního tlaku na tuto zvěř. V grafické části byly prezentovány údaje ohledně normovaných stavů, jarních kmenových stavů, odlovů a koeficientů přírůstu na úrovni různých stupňů správního zřízení. Co se týče zazvěřování byly zdůrazněny čtyři základní faktory úspěchu těchto akcí. V prvním případě je nutné zvážit stav a kvalitu biotopu, za druhé je nutné použít mladé jedince, za třetí je nutné vypouštět zvěř veterinárně ošetřenou ve vhodném poměru pohlaví a za čtvrté je nutné adaptovat vypouštěné jedince v nových podmínkách na nové lokalitě. V závěru bylo upozorněno na skutečnost, že zazvěřovací aktivita nemůže být jednorázovou akcí. Pro úspěch je nutné věnovat zajíci a jeho životnímu prostředí soustavnou péči. Pouze tato cesta povede k úspěšnému chovu zajíce.

Ing. František Havránek přednesl příspěvek na téma Průzkum stavu životního prostředí drobné zvěře v jednotlivých krajích. Ve svém příspěvku upozornil, že bez zlepšování kvality životního prostředí není možné úspěšně dosáhnout zlepšení stávajícího stavu populací drobné zvěře. V jednotlivých krajích popsal stávající stav se změřením na vhodnost prostředí pro drobnou zvěř, predační tlak a tendence úlovků zaječí zvěře. Popsal metodiku sledování predačního tlaku v honitbách pomocí uměle založených bažantích hnízd. V případě, že z deseti založených hnízd je šest zničených, nemá smysl se o vypouštění zajíců ani ostatní drobné zvěře pokoušet, protože predační tlak přesahuje možnosti populační dynamiky těchto druhů. Na názorných případech a mapách poukázal na změny prostředí v krajině v průběhu posledních třech stoletích, které vedly v neprospěch populací drobné zvěře a popsal možnosti zlepšování stávajícího stavu za pomoci fondů MŽP a MZe určených na zlepšování životního prostředí zvěře.

Příspěvek MVDr. Karla Bukovjana Zdravotní problematika zaječí zvěře přečetl místopředseda asociace MVDr. Josef Jansa. Bylo zdůrazněno že zdravotní stav zajíců je spolu s vhodným ekosystémem limitujícím faktorem úspěšnosti chovu zaječí zvěře. Veterinární zásady klecového chovu se týkají především veterinární prevence, kvality předkládaného krmiva, průběžného veterinárního dohledu a zjišťování původu příčin u případných úhynů. Zároveň byly popsány nejčastěji se vyskytující bakteriální, virové a parazitální onemocnění v těchto chovech.

Zajíci a jejich životní prostředí byl název příspěvku pana Zdeňka Skály. Příspěvek poukázal především na snižování druhové biodiverzity lučních porostů a důsledky tohoto stavu na zaječí zvěř. Snižování nabídky důležitých látek pro výživu zvěře především tříslovin, hořčin, silic, flavoidů a minerálních látek má jednoznačně negativní vliv na prosperitu zaječích populací. Náprava stavu je možná přechodem na klasické sečení luk podle místních zvyklostí a zlepšování biodiverzity pomocí zásevů semen původních lučních druhů do narušených drnů travních monokultur. Projekty na záchranu a podporu druhově bohatých luk už v České republice existují několik let, takže se lze opřít o získané zkušenosti. Jestliže se podaří získat zájem místních mysliveckých sdružení, je naděje na obnovu těchto luk poměrně vysoká.

Poslední příspěvek Právní aspekty chovu zaječí zvěře přednesl Ing. Luděk Králíček. Upozornil na nejdůležitější ustanovení zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání. Z těchto zákonných ustanovení vyplývá, že chov zajíce je možný pouze pro účely zazvěřování a jiný zájmový, nebo komerční chov není možný. Pro založení chovu na zazvěřování je zvláště nutné požádat o souhlas orgán státní správy myslivosti na příslušném kraji. Pro budoucí činnost v této oblasti je také nutné stanovit chovatelský řád schválený příslušnými orgány MZE.

V průběhu semináře byl promítán videosnímek z umělých odchovů zaječí zvěře u nás a ve Francii, který doplňoval příspěvek pana Kučery. V komentáři byly zmíněny hlavní zásady chovu zajíců v zajetí co se týče výběru párů, krmení, režimu chovu atd. V části z Francie byla demonstrována příprava odchovaných zajíců na podmínky ve volnosti v rozsáhlém aklimatizačním zařízení suplujícím podmínky volné honitby. Pozornost vzbudila poznámka, že ve Francii je ročně vypouštěno z umělých odchovů cca 50 000 zajíců.

Po ukončení přednášek následovala diskuse ohledně všech aspektů chovu zaječí zvěře. Nejčastější dotazy směřovaly k možnosti zakládání umělých odchovů, získávání chovného materiálu a organizačním stránkám asociace. Kromě jiného se diskutovaly možnosti zavádění napáječek do honiteb a jejich technické řešení.

Co říci na závěr? Podmínky ke zlepšování stavu zaječích populací jsou zřejmé. Jedná se o zvyšování biodiverzity a kvality životního prostředí a snižování predačního tlaku včetně tlaku černé zvěře. Biologické aspekty úspěšnosti, nebo neúspěšnosti zazvěřovaní tkví především v neschopnosti starších zajíců akceptovat nové podmínky v nových lokalitách a schopnosti mladé zvěře si na tyto podmínky zvyknout v případě postupné aklimatizace. Kapitolou samou o sobě je lov zajíců v případech ohrožení normovaných stavů. Zde si musí myslivci udělat pořádek sami mezi sebou, protože státní správa myslivosti v součastné době nedisponuje účinnými zákonnými prostředky na potlačení negativních jevů při výkonu práva myslivosti. Mírný optimismus je ale na místě. O tom, že se většina myslivců nesmířila se součastným stavem populací zajíců svědčí i průběh tohoto semináře, který se snažil poukázat na všechny důležité aspekty k zachování a zvelebení této naší tradiční zvěře.

Ing. Luděk KRÁLÍČEK

vedoucí oddělení myslivosti, střelectví a ekologie

Snímek Ivan Kňaze