Výskyt vlků v České republice

STANOU SE VLCI trvalou součástí naší přírody?

Ing. Josef JIRÁT, CSc., Ministerstvo životního prostředí

V první části tohoto příspěvku v minulém čísle Myslivosti byli čtenáři seznámeni se zoologickými údaji, způsobem lovu vlků, se vztahy ve vlčí smečce, s výchovou mláďat a s územím Evropy, které je osídleno vlky. V tomto druhém pokračování se chci zaměřit na problematiku výskytu vlků v České republice

Snímek Antonín Říha

Jak bylo uvedeno vminulém příspěvku, vlci se začali u nás pravidelně objevovat po roce 1994 vBeskydech (možné že přicházeli nepozorovaně i dříve). Jednalo se převážně o mladé jedince migrující ze Slovenska, případně z Polska. Jak jsme reagovali na návrat tohoto kriticky ohroženého živočicha na naše území? Vedle spontánního nadšení přátel přírody se rozběhla, zvláště na regionální úrovni, neuvěřitelná mediální kampaň na jeho likvidaci. Články typu “Nadopadení nebezpečných vlků vypsána odměna 55 tisíc korun!!!” (1995) nebo “Vlčí hody vBeskydech neberou stále konce” (1996) nebyly zvláštností. Lidé (např. vobci Staré Hamry) sepisovali petici k povolení odstřelu vlků za účelem ochrany obyvatel a k urychlenému řešení náhrad škod. Snad vrcholem bylo vystoupení a akce jednoho ředitele lesnického učiliště, který vtisku prezentovaný jako uznávaný odborník, namnožil letáky, citující napadení a konzumaci dvou dětí vlky vminulosti, a tyto vyvěšoval na autobusových zastávkách a “varoval” tak rodiče vokolí před hrozícím nebezpečím. Jen jaksi pozapomněl uvést, že se jednalo o událost vNěmecku a vl6. století. Tato atmosféra jen prohlubovala negativní vztah místních obyvatel kvlkům.

Vlci skutečně vposledních letech upřednostňovali, zejména ve vegetačním období, ovce jakožto lehce získatelnou kořist a tak napáchali značné škody. Nutno však problém posuzovat nezaujatě ve všech souvislostech a ne pouze dogmaticky obviňovat vlky z mizení ovcí zbeskydských pastvin. Je skutečností, že chov ovcí se stal u nás vdevadesátých letech nerentabilní, vBeskydech došlo kvybití až 90 % stád, zanikly vybudované velkokapacitní ovčíny, i soukromníci podstatně snížili stavy ovcí. Ovce se tak stává na většině zvláště horských pastvin téměř vzácností. Majitelům několika ovcí se přitom bez dotací nemůže vyplatit jejich dostatečné zabezpečení např. pomocí nákladných elektrických ohradníků či drahých silných cvičených ovčáckých psů, ale ani vybudování vysoké a pevné ohrady. Lehkou kořistí vlků se tak stávají ovce uvázané u kůlů, volně ponechané vohradách snízkými ohradníky (vlk lehce přeskočí 150 cm vysoký plot) nebo během vegetačního období volně pobíhající na pastvinách vúdolích.

Vletech 1994 až 1996 se výraznou měrou podíleli na značných škodách naovcích zdivočelí a zejména toulaví psi. Je znám nespočet případů, kdy víkendoví návštěvníci chalup dávají svým mnohdy silným a velkým psům i vícedenní volno, neboť “oni sepřece většinou před odjezdem vrátí”. Zdivočelých psů nebo vpřírodě křížených psů svlky, schopných nezávisle na člověku trvale žít vpřírodě, zřejmě zde ale mnoho nebude. Takový pes sevětšinou stane kořistí vlka. Páření vlka se psem je možné jen vdobě říje vlků a vté době se psi vpřírodě prakticky nevyskytují. Volně se pohybující hladovějící psi a to zejména umělí kříženci vlků a psů nezodpovědně vypuštění do přírody nebo kteří utekli svým majitelům, mohou být, zejména pro svoje nevyzpytatelné chování, ale vážným nebezpečím nejen pro zvěř a ovce, ale zaurčitých situací i pro člověka. Podíl psů na škodách byl však často záměrně opomíjen, i když některé důkazy byly jednoznačné.

Již desátý rok, zřejmě každoročně, knám migruje ze Slovenska (možná i zPolska) několik vlků. Kde jsou tito vlci? Záhadně mizí. Ochránci přírody se domnívají, že jsou nelegálně stříleni mylivci jak na naší, tak i na slovenské straně. Vlastníci zbraní, myslivci a chovatelé hospodářských zvířat tato obvinění odmítají. Tvrzení proti tvrzení. Prakticky žádné jednoznačné důkazy.

Jak za této patové situace dále?

Domnívám se, že jsou dvě základní možnosti řešení. Optimální spočívá vtom, žeMinisterstvo životního prostředí (dále jen MŽP) vsouladu sustanovením § 52 zákona č.114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, vplatném znění, a vsouladu sakčním plánem naochranu vlků vEvropě, přijatým na zasedání Stálého výboru Bernské úmluvy vroce 1998, zajistí zpracování záchranného programu tohoto kriticky ohroženého živočišného druhu nebo lépe řízeného plánu péče (zjednodušeně řečeno ten na rozdíl od záchranného programu neuvažuje sreintrodukcí, sumělou manipulací jedinců, ale je zaměřen hlavně na vytvoření a celkové zlepšení podmínek biotopu, osvětu, atd.), který by řešil problematiku komplexně a ve všech souvislostech pro celé území ČR. Dá se předpokládat, že území republiky bude rozděleno do zón ochrany vlka, obdobně jako u rysa ostrovida. Přitom jistě nebude plánováno rozšíření vlků dovšech našich oblastí, kde by byl zřejmě schopen vbudoucnu žít, ale bude přihlíženo kminimalizaci možnosti vznikání zbytečných, případně neřešitelných konfliktů (např. možnost dostupné potravy během roku a zájmy myslivců a chovatelů hospodářských zvířat). Vnejexponovanější oblasti (oblastech?) bude žádoucí stanovit zónu absolutního klidu a ochrany stím, že by bylo možné vbudoucnu v jejím okolí případně přijmout určitá regulační opatření. Významná bude identifikace vhodného propojení (koridoru) takové oblasti na další oblasti, bezohledu na hranice státu. Jistě bude stanoveno i území, kde bude přítomnost vlků nežádoucí. Nelze opomenout závěry praxe, že populaci vlků, která opětovně osídlila území (souvislé území okolo 200 tisíc ha), možno považovat za stabilizovanou jen tehdy, kdy její počet dosáhne trvale minimálně 100 jedinců (zhruba 10 až 12 rodičovských párů). Vpřípadě, že se podaří zajistit včas dostatečné prostředky, mohl by se takový plán péče (zřejmě společně pro všechny velké šelmy) začít realizovat co nejdříve, snad do tří let. Již nyní je nanejvýš pravděpodobné, že prvním krokem ve prospěch velkých šelem, tedy i vlků, bude směřování hlavních aktivit do oblasti Beskyd jako jediného možného potenciálního nástupiště pro jejich šíření na území ČR.

Druhou možnost řešení vidím vneodkladném nasměrování současného úsilí všech zainteresovaných na podporu vlků u nás do oblasti Beskyd. Jsem totiž přesvědčen, že otázka stabilizace populace vlků u nás je vpříštích několika desetiletích alespoň částečně nadějná pouze vChráněné krajinné oblasti Beskydy. Při její celkové výměře 116 tisíc ha, vysoké lesnatosti 71 % a celkem dobré potravní nabídce zde vlci tolerují i některé negativní jevy jako je hustá síť cest, silný turistický tlak a množství individuálních rekreačních zařízení i vtěch nejodlehlejších místech. Nadějným signálem je zejména vyvedení mláďat a postupně se zvětšující areál výskytu; teritorium si však zřejmě ještě nevytvořili (neměli možnost vytvořit). Stav vlků u nás je závislý nasituaci na Slovensku. Při současném celkovém počtu 250 až 300 vlků avelikosti jimi obsazeného území 1,7 milionu hektarů je prakticky jistá jejich expanze na západ, tedy hlavně doČR. Tento trend by neměl být ovlivněn ani případnou realizací návrhu doc. Hella nasnížení počtu vlků na únosný jarní kmenový stav 180 220 jedinců.

Co významného bylo doposud pro vlky u nás uděláno?

Na úseku legislativy byla dořešena úplná ochrana vlků, sankce za její porušení a náhrada jimi způsobených škod.

Vlci jsou zařazeni do skupiny zvláště chráněných druhů živočichů kriticky ohrožených (vyhláška MŽP č. 395/1992 Sb.) a mají tak zvláštní režim ochrany; výjimky povoluje MŽP (zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, vplatném znění). Orgán ochrany přírody uloží pokutu až do výše 50 tisíc Kč fyzické osobě, která se dopustí přestupku tím, že usmrtí vlka nebo způsobí jeho úhyn nedovoleným zásahem do jeho životního prostředí nebo pokutu aždovýše 1 milionu Kč právnické osobě nebo fyzické osobě při výkonu podnikatelské činnosti, která se dopustí protiprávního jednání se stejnými následky, jak je uvedeno u přestupku.

Jako zvěř jsou vlci zařazeni do skupiny zvěře, kterou u nás nelze lovit (zákon č. 449/2002 Sb., o myslivosti, vplatném znění). Orgán státní správy myslivosti uloží pokutu až do výše 30tisíc Kč, případně uloží zákaz činnosti a odebere lovecký lístek na dobu dvou let držiteli loveckého lístku, který se dopustil přestupku tím, že ulovil vlka, který je celoročně hájen nebo pokutu a až do výše 200 tisíc Kč uživateli honitby, který porušil povinnost nelovit celoročně hájeného vlka.

Poskytuje se náhrada škody způsobené vlky na prasatech, ovcích, kozách, skotu, koních, oslech a jejich křížencích, kteří vdobě vzniku škody byli umístěni vuzavřeném objektu nebo elektrickém ohradníku nebo mimo tato zařízení byli pod přímým dohledem fyzické osoby nebo pasteveckého psa, dále na hrabavé a vodní drůbeži, králících a kožešinových zvířatech umístěných vdobě vzniku škody vuzavřených objektech a na psech sloužících khlídání vybraných domestikovaných zvířat a to ve výši obvyklé ceny (zákon č. 115/2000 Sb., vplatném znění, vyhláška MŽP č. 360/2000 Sb.).

Jak již bylo řečeno, je základních předpokladem existence vlků u nás zabezpečení jejich bezproblémové migrace ze Slovenska. MŽP proto zorganizovalo se svým zahraničním resortním partnerem počátkem a koncem roku 2001 dvě pracovní setkání odborníků obou stran, jejichž hlavním cílem bylo prodiskutování dosavadních poznatků a zkušeností zochrany velkých šelem, zejména vlků a nalezení cesty k prohloubení spolupráce při jejich ochraně. Zvláštní pozornost byla při těchto jednáních věnována koordinaci konkrétních aktivit, zejména monitoringu, sčítání, operativní výměně informací při mimořádných událostech, atd. vpříhraniční oblasti mezi CHKO Beskydy a CHKO Kysuce. Za největší úspěch těchto jednání nutno považovat akceptování našeho požadavku na důslednější ochranu vlků voblasti CHKO Kysuce a vytvoření tak předpokladů ktrvalé migraci vlků knám. Slovenská vyhláška č. 24/2003 Z. z., příloha č. 9 již obsahuje celoroční zákaz vlky chytat, zraňovat, usmrcovat a ničit jejich obydlí, zejména brlohy smláďaty ve dvou oblastech Slovenska, jednou znichž je právě Kysucko. Je to jeden zpříkladů aktivní konkrétní mezinárodní spolupráce při ochraně velkých šelem vEvropě. Na ostatním území Slovenska platí tento zákaz od 16. ledna do 31. října.

Zcela zásadní kvalitativní posun vnadnárodním řešení problematiky ochrany vlků lze očekávat po ratifikaci “Rámcové úmluvy o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat” smluvními stranami, mezi které patří i Česká a Slovenská republika. Potřebné podklady jsou již zpracovány (mimo jiné i návrh na vytvoření Karpatské sítě chráněných území) a je připravena konference zplnomocněných zástupců kpřijeti tohoto významného dokumentu.

Mnoho práce bylo vykonáno na úseku osvěty, zvláště ze strany Správy CHKO Beskydy přímo vnejexponovanějším regionu. Výrazně jí přitom pomáhali aktivní členové Českého svazu ochránců přírody a řady nevládních organizací. Bylo to nejen vydávání poučných brožurek (např. Ochrana ovcí před velkými šelmami), různých letáků (např. Informace pro chovatele hospodářských zvířat), publikování bezpočtu článků, organizování desítek besed, ale i využívání netradičních přístupů, jako například pořádání výtvarné soutěže mezi mladými přáteli přírody. MŽP zabezpečilo několikeré mnohatisícové vydání praktické knížečky Velké šelmy vnaší přírodě (Rozšíření, určování pobytových znaků, ochrana hospodářských zvířat), která byla rozšiřována bezplatně všem zájemcům.

Jsme tedy připraveni přijmout vlky zpět do naší přírody ?

Výše popisovaná patová situace dokladuje, že je před námi ještě dlouhá a složitá cesta, než budeme moci zodpovědně pozitivně odpovědět na nastolenou otázku.

Domnívám se, že relativně zachovalé přírodní prostředí Beskyd, dostatek životaschopné populace kopytníků a zajištěné podmínky pro migraci zvýchodu jsou dobrým výchozím předpokladem kzajištění trvalé existence alespoň osmičlenné smečky vlků vtéto oblasti, a to vpřijatelném časovém horizontu.

Základním předpokladem úspěšnosti navrácení vlků do naší přírody zůstává změna postojů a chování občanů ktéto krásné šelmě. Otázka zajištění úspěšného návratu vlků by se měla stát iprestižní politickou záležitostí. Kvalitní ekologickou propagační činnost je třeba propojit spolitickými aktivitami. Relativně jednodušší je situace u městského obyvatelstva, kde převládají obecnější pohledy na věc a vzhledem knepříznivému městskému stavu prostředí je nutnost ekologického cítění naléhavější. Rozhodující jsou ale postoje obyvatel venkova, zvláště občanů, kteří mají praktické zkušenosti sexistencí velkých šelem. Vpřípadě, že u místních obyvatel Beskyd bude převládat negativní vztah kvlkům a většina bude proti jejich návratu do oblasti, tak se zde vlci asi těžko udrží. Vlci opět “záhadně” zmizí nebo by bylo nutné realizovat finančně náročný systém jejich ochrany svelmi problematickým efektem. Bez aktivní účasti vedoucích osobností samosprávy, myslivců, chovatelů domácího zvířectva či dalších zájmových skupin (kteří mají přirozenou autoritu a jejich názor je akceptovatelný většinou) průběžně na všech rozhodováních, zejména při stanovení únosné početnosti populace vlků, která zajistí jejich trvalou udržitelnou existenci vúzemí, řešení výše, rozsahu škod a jejich náhrad, atd., nelze posunout řešení problematiky vpřed. Mimořádně významné je zajištění trvalé, operativní a objektivní vzájemné informovanosti propojené na veřejné, zejména regionální sdělovací prostředky.

Legislativně máme ošetřenou ochranu vlků i sankce za jejich porušení a náhradu škod způsobených vlky na hospodářských zvířatech (případně na životě nebo zdraví fyzické osoby). Přiaplikaci zákona o poskytování náhrad škod do praxe se ale teprve ukáže, zda byl zvolen racionální systém a zda se zákon nebude muset novelizovat. Nejvážnějším problémem zůstává objektivní posouzení, zda škoda byla způsobena vlky nebo psy, neboť i závěry zkušeného odborníka (těch jezatím velmi málo a bude je nutné vyškolit) zpravidla nejsou zcela jednoznačné a lze jezpochybnit.

Vtéto souvislosti by bylo proto i žádoucí co nejdříve ve spolupráci sochránci zvířat vypracovat a realizovat systém eliminace toulavých psů zejména vexponovaných oblastech, atojak pro snížení jimi způsobovaných škod, tak i pro snížení nebezpečí přenášení různých chorob. Nová právní úprava omezující možnost usmrcení toulavého psa vhonitbě však situaci ještě zkomplikovala; vedle toho, žetakový pes musí být ve vzdálenosti větší než 200 m odnejbližší nemovitosti sloužící bydlení amimo vliv svého vedoucího, musí zvěř také jednoznačně pronásledovat a usmrcení může provést pouze myslivecká stráž a myslivecký hospodář. Je třeba provést i inventuru centrální evidence a zpřísnit kontrolu činnosti několika našich chovatelů vlků. Vzhledem kpraktické nemožnosti rozeznat vpřírodě vlka od křížence vlka se psem i k reálnému nebezpečí následků těchto experimentů pro člověka, by bylo žádoucí vyloučit množení a chov kříženců vlků se psy.

Zkušenosti ze Západní Evropy ukazují, že pouhé proplácení náhrad škod, které není vázáno na provedená preventivní opatření, není dostatečně účinné. Podstatně efektivnější jeposkytování vyšších dotací na včasné zajištění dobrého preventivní systému. Jako nejúčinnější způsob ochrany hospodářských zvířat, zejména ovcí, se ukazuje kombinace přítomnosti silného dobře vycvičeného ovčáckého psa selektrickými ohradníky nebo přítomnosti tohoto psa spastevcem. Optimálním řešením je samozřejmě každodenní zavírání zvířat do chlévů nebo jinak uzavřených prostorů. Bylo by velmi žádoucí podmínit poskytování dotací na chov ovcí (podpůrný program Ministerstva zemědělství k chovu ovcí vméně příznivých oblastech, nepřímé dotace nazajištění spásání pastvin) přijetím dostatečně účinných ochranných opatření proti jejich napadení velkými šelmami. Pro lepší zajištění ochrany se jeví perspektivní i určité sdružování chovatelů menšího počtu ovcí.

Nejdůležitějším úkolem je získat pro podporu vlků, jako důležitých regulátorů rovnováhy vpřírodě, zájmovou skupinu myslivců. Vztahy mezi ochránci přírody a myslivci se sice vposledních letech pomalu zlepšují, ale přesto, že obě strany sledují stejný cíl zachování krás arozmanitosti naší přírody - těžko je hodnotit jako všeobecně dobré. Velké rezervy jsou zvláště vtěchto vztazích v konkrétních místních podmínkách. Dostatečnou tolerantnost postrádám zejména u vedoucích mysliveckých funkcionářů na všech stupních jejich organizační struktury. Názory řady přednášejících vkurzech mysliveckých adeptů jsou na hony vzdálené modernímu ekologickému chápání myslivosti. Je zarážející a varující, jak řada začínajících myslivců již iniciativně přebírá nesprávné názory a návyky některých starších kolegů. Podezření, že myslivci nelegální střílí vlky, přestože nebyla prakticky prokázána, jsou velmi vážná a výrazně poškozují pověst myslivců mezi veřejností. Možno jen souhlasit sezkušeným slovenským mysliveckým odborníkemdoc. Hellem, že “myslivost není pouze relaxace, trofej a kus dobré zvěřiny, ale vprvé řadě služba přírodě a významná ekologická činnost a že nemůžeme mezi sebou trpět takové myslivce, kteří nemají potřebné ekologické myšlení, nedovedou se zbavit tradiční nenávisti kpredátorům, zabití chráněné zvěře považují jen zabezvýznamný kavalírský delikt nebo dokonce hrdinství, trpí snobistickou trofejománií nebo loví jen proto, aby si naplnili mrazničky”.

Na druhé straně lze těžko souhlasit s iniciativou některých ochránců přírody, kteří většinou vdobré víře zlepšit situaci, vyvolávají opačné reakce. Vylepování letáků propagujících ochranu vlků na myslivecké kazatelny, likvidace založených újedišť, rušení při lovu apod., není zřejmě tou nejlepší cestou knalezení rozumného kompromisu. I jednostranné odkazování nateoretické poučky, jako např. žepříroda dosáhne biologické rovnováhy při nahrazení myslivců velkými šelmami sama, je vpodmínkách silně urbanizovaného území značně problematické.

Bude nutné založit systematické výchovné programy pro myslivce, kdy budou např. ivrámci jiných mysliveckých akcí neformálně, na konkrétních příkladech, seznamováni nejen spozitivním vlivem přítomnosti vlků na celé ekosystémy, ale i sjinými mysliveckými novinkami a zajímavostmi. Informace o sanitární funkci vlků vekosystému, o prostorovém rozptýlení kořisti vjeho teritoriu snásledným snižováním škod způsobovaných spárkatou zvěří na lese, o udržování dobrého zdravotního stavu populace kořisti, atd. nutno prezentovat poutavě svyužitím moderní sdělovací techniky. Myslivci musí mít možnost se včas vyjádřit ke všem připravovaným arealizovaným aktivitách. Vzhledem ktomu, že se svlky, obrazně řečeno, o úrodu dělí, mělo bybýt významné zejména jejich stanovisko k předpokládanému množství kořisti, kterou jsou ochotni tolerovat ve prospěch vlků.

Vedle osvěty se ale nesmí opomenout i hledání možností řešení ekonomických aspektů problematiky (např. úprava výše nájemného za pronájem honitby, finanční kompenzace zespeciálního ktomu účelu vytvořeného fondu při ČMMJ, dotovaného i ze státního rozpočtu apod.). Pokusil jsem se pouze orientačně a teoreticky posoudit ekonomické dopady na finanční hospodaření myslivců vyplývající z případné existence osmičlenné vlčí smečky na území bývalého okresu Frýdek Místek. Pro zjednodušení předpokládejme, že tito vlci budou žít na celém území okresu (ve skutečnosti je to vBeskydech zatím na asi 60 % území okresu Frýdek Místek ado 20 % na území bývalých okresů Nový Jičín a Vsetín). Za období 1995 až 2001 bylo ročně (při převážně vzestupné tendenci), v průměru uloveno 1885 kusů hlavní spárkaté zvěře (ztoho 473 ks jelení, 1280 ks srnčí a 133 ks černé zvěře nepočítáme 64 ks daňčí a 53 ks mufloní zvěře a3 ks jelence), což představuje asi 40,4 tun zvěřiny. Při předpokládané roční spotřebě masa jednoho vlka nahorní hranici uváděného rozpětí 800 kg, bezzapočítání možné konzumace několika hospodářských zvířat, drobných živočichů a rostlinné potravy, by vlci ubrali myslivcům zprůměrné roční “úrody” 6,4 tun zvěřiny, což činí necelých 16 % celkem evidované “vyprodukované” vybrané zvěřiny a ve finančním vyjádření je to při dnešních výkupních cenách zvěřiny ztráta asi 320 tisíc Kč. Připočteme-li ktomu ještě konzumaci zvěře přítomným rysem (roční spotřeba masa asi 300 kg na jednoho rysa), dojdeme surčitou rezervou maximálně ke 20 %. Jste myslivci na okrese Frýdek Místek ochotni ročně tolerovat “ztrátu” do asi 20 % vybrané zvěřiny ve prospěch vlků? To je již konkrétní námět, i když sorientačními údaji, pro věcná jednání.

Situaci komplikuje i současný stav lesních honiteb a vnich prováděné myslivecké hospodaření. Stanovisko Lesů ČR, s.p., kteří jsou největšími držiteli lesních honiteb vexponované (- ných) oblastech je jednoznačně pozitivní - velké šelmy, včetně vlků, do naší přírody patří jako jeden zdůležitých činitelů podílejících se na udržování přírodní rovnováhy. Praxe je však této ušlechtilé myšlence někdy značně vzdálená. Rozdrobení lesních honiteb, pronajímání honiteb, často až neuvěřitelná výše nájemného, systém sankcí to vše pro snížení stavů spárkaté zvěře, snížení škod na lesních porostech a umožnění efektivního kpřírodě blízkého hospodaření vlesích.

Zhlediska zájmů ochrany lesa je to vpořádku, zhlediska ochrany vlků je to zřejmě na deset let zakonzervovaný krok zpět. Nebylo by lepší např. vytvořit vBeskydech několik navzájem navazujících velkých honiteb vrežii Lesů ČR, s.p., kde by bylo umožněno, třeba i formou experimentu, žít smečce vlků. Věřím, že při existenci dlouhodobé jasné koncepce bysenašla (vbudoucnu se jistě najdou) racionální řešení, navržená lesníky společně sochránci přírody a myslivci.

Co říci na závěr. I přes veškerý optimismus se domnívám, že nejsme vsoučasné době dostatečně zodpovědně připraveni přijmou vlky zpět do naší přírody. Na otázku, kam mizí několik do Beskyd každoročně migrujících vlků, nemám jednoznačně pravdivou odpověď. Jsem však pevně přesvědčen, že když všichni pracovně i zájmově zainteresovaní ještě zvýšímedosavadní úsilí kzáchraně vlků u nás, tak se dočkáme doby, kdy si budeme moci vyjet do Beskyd aposlechnout si daleko slyšitelné noční vytí “našich českých” vlků. Buďme optimisté a buďme trpěliví. Staletí lidé vlky nenáviděli, jistě přijde i u nás doba, kdy tyto mimořádně inteligentní živočichy, kteří mají své místo vpřírodě, budeme především obdivovat. Snad ktomu napomohou ityto příspěvky.

Seznam použité literatury je založen u autora na MŽP.