V ráji zajíců! ... i myslivců?

Text a snímky Ing. Jiří KASINA

Jak se mohli pozorní čtenáři Myslivosti dočíst v zářijovém čísle, připravila redakce ve spolupráci s Institutem ekologie zvěře VFU Brno jednodenní exkurzi do asi nejlepší evropské zaječí honitby Wildendurnbach. Obrovský zájem o exkurzi překvapil, mohlo by se obsadit několik autobusů, nakonec však třetí říjnový den letošního roku cestovala jen asi čtyřicítka šťastných, ti ostatní dostanou příležitost při dalších exkurzích.

Jeden z úhorů se směskou s dominantní kapustou přispívá k potravní a krytové atraktivnosti honitby

Samotná honitba se nachází hned na druhé straně česko - rakouských hranic naproti jihomoravské obci Nový Přerov. Dolnorakouská obec Wildendurnbach je typickou vinařskou obcí s asi 2000 obyvateli pracujícími většinou v místě v zemědělství. Honitbu tvoří 2150 ha mírně zvlněné nížiny se zhruba 400 mm srážek ročně.

Přehled mysliveckých zařízení v honitbě je opravdu bohatý, zelená kruhová napájedla pokrývají plošně potřebu vody drobné zvěři, umělé nory jsou stavěné z trubek zakrytých balíky slámy, na spádech do krytiny větrolamů je umístěn úctyhodný počet sklopců - viditelně udržovaných a pravidelně kontrolovaných. Všechny kazatelny jsou mobilní, uzpůsobené k převozu na tříbodovém závěsu traktoru. Majitel si je převáží vždy na ten úsek, který mu byl v roce přidělen

Z hlediska vlastnických vztahů je všechna půda kromě obecních větrolamů soukromá, asi deset zemědělců se živí zemědělstvím na plný úvazek a vlastní každý celkem plochu 50 až 70 ha, zbytek jsou ti, kteří mají zemědělství jako další zdroj obživy k jinému zaměstnání a vlastní každý celkem pozemky o ploše do 20 ha. Jelikož nikdo nedosahuje zákonem stanovené minimální výměry 115 ha pro honitbu, je honitba Wildendurnbach honitbou společenstevní.

Hlavní plodinou zemědělců je ječmen, cukrovka, slunečnice, dýně a řepka, průměrná velikost ploch jednotlivých plodin je 3 až 5 hektarů, maximálně do 7 až 10 hektarů. V pravidelných pásech ve vzdálenosti asi 300 metrů dělí jednotlivá pole větrolamy o celkové ploše asi 80 ha, které jsou majetkem obce. Místním problémem je voda, neboť oblastí protékají pouze dvě menší, navíc občas vysychající vodoteče. Pozitivní skutečností je to, že honitbou neprocházejí žádné frekventované komunikace, stejně tak chovu drobné zvěře přispívá i to, že v rámci podpůrných programů Evropské unie je asi 10 % ploch ve stavu dočasných úhorů. A to úhorů "opravdových”, tedy nesečených nebo nepoužívaných k pěstování technických nebo energetických plodin. Příznivé je i to, že místní zemědělci nechovají dobytek, tudíž je po sklizni obilovin většina ploch využita na zelené hnojení, pole tedy nejsou bez krytiny a neúživná.

V mysliveckém sdružení je 40 převážně místních myslivců ve věkovém rozpětí 25 až 70 let, z toho je většina v produktivním věku 30 až 50 let, deset členů je starších 60 let. Myslivci mají celou honitbu rozdělenu na šest částí. Každá skupina myslivců v příslušné části má na starost krmení a péči o zvěř a lov srnčí zvěře. Zajímavá praxe je ta, že rozdělení na šest částí, resp. šest skupin myslivců, není stálé, ale každý rok se pořadí a přidělení skupin myslivců mění a cirkuluje postupně po všech částech honitby. Srnčí zvěře je na jaře odhadováno na 400 kusů, pro letošní rok byl plán lovu stanoven na 36 srnčat, 36 srn a 36 srnců, z toho 20 srnců starších (v Rakousku neznají dělení na věkové třídy jako u nás, v plánu se uvádějí pouze srnci ročci a staří). Černá zvěř je v honitbě pouze přecházející a lov se nijak detailně neplánuje. Hlavní zvěří je samozřejmě zajíc a bažant, koroptev je od osmdesátých let na stavech asi 200 až 300 kusů, lovit by se mohlo asi 80 kusů, ale místní myslivci zatím koroptve neloví. Zajíci a bažanti se loví v říjnu dvakrát, v druhé polovině listopadu se koná hlavní hon na zajíce s asi 90 střelci a 40 honci. V případě potřeby se v prosinci koná ještě jeden menší hon.

I v honitbě Wildendurnbach se stavy drobné zvěře snížily v 80. letech na minimální stavy, teprve v polovině 90. let se stavy začaly zvedat až na dnešní úroveň. Například v roce 1984 bylo v honitbě uloveno jen 71 zajíců. V době naší návštěvy se odhadoval počet zajíců na minimálně 4000 kusů, ulovit plánovali místní myslivci 2000 zajíců. Stejně tak v případě bažantů se v roce 1984 ulovilo jen 95 kohoutů, v loňském roce již 604 kohoutů (slepice tu neloví vůbec) a pro letošní sezónu plánují místní myslivci úlovek 700 bažantích kohoutů. Úspěch v chovu drobné zvěře ale není jen v půdních a klimatických podmínkách či ve způsobu zemědělského hospodaření. Jak sami hostitelé zdůrazňovali, ve stejných podmínkách hospodaří i okolní honitby a stavy drobné zvěře a hlavně zajíců jsou jen čtvrtinové.

Důležitou skutečností je to, že se odstřel v honitbě plánuje podle skutečných poměrů a sčítání. Dolnorakouský myslivecký svaz spolufinancuje plošný monitoring, který provádí přes 20 procent honiteb v Dolním Rakousku. V každé honitbě jsou určeny stálé reprezentativní plochy, na kterých se sčítá zvěř v noci pomocí reflektorů. Aby bylo sčítání reprezentativní, jsou to stejné plochy, stejné trasy, stejná stanovená rychlost traktoru 20 km/h. Na vleku traktoru jsou reflektory, které ozáří na každou stranu pás do vzdálenosti 200 metrů, trasa jízdy je dlouhá 400 až 2000 metrů. Konkrétně v honitbě Wildendurnbach je stanoveno k takovémuto sčítání celkem 500 ha, tj. téměř čtvrtina. Důležité je i to, že sčítání probíhá na jaře v březnu a před loveckou sezónou v září. Porovnáním a sečtením záznamů pak vyjde hodnota počtu kusů na 100 ha. Obecně platí v Dolním Rakousku zásada, že se lov na zajíce zastavuje, pokud při podzimním sčítání vyjde hodnota méně než 30 zajíců na 100 ha. Toto je hranice, kdy by se dalším lovem zasahovalo již do kmenových stavů. V letošním sčítání ze dne 26.9. vyšla pro honitbu Wildendurnbach hodnota 176 zajíců na 100 ha. Přitom ale hostitelé zdůrazňovali, že skutečná hodnota bude ještě vyšší, neboť v době sčítání byla na polích ještě nesklizená cukrovka, vyšší porosty určené pro zelené hnojení a porosty na úhorech, ve kterých se nedají sečíst opravdu všichni jedinci. Přesto se ale plán lovu striktně stanovuje podle nižší hodnoty, tudíž s jistou rezervou. Další doplňkové sčítání probíhá na konci listopadu a jeho výsledek rozhoduje o tom, zda a v jaké výši se bude ještě v prosinci lovit.

Handicapem místní krajiny je nedostatek vody, proto myslivci pravidelně kontrolují a doplňují přes stovku umělých napajedel, tj. v průměru na 20 ha jedno. Pro dostatečné zásobení vodou se již v létě začíná plošně vykládat krmná řepa, která se rozhazuje po celé honitbě. Jen za letošní srpen tak zajíci dostali 10 tun krmné řepy. Při devadesátiprocentním obsahu vody v krmné řepě lze snadno spočítat, kolik vody se do honitby tímto způsobem dodá, navíc plošným rozhazováním se nekoncentrují zající kolem vodotečí a nejsou tak snadným cílem predátorů a eliminuje se i případný přenos chorob. V zimních měsících myslivci stejným způsobem plošného rozhazování zkrmí přes 30 tun řepy cukrovky a k tomu ad libitum vojtěškové seno. Jinak v zimě zajíci nedostávají žádnou další potravu, a to ani obiloviny, ani granule. Místní myslivci mají zkušenosti, že pokud zajíc má potřebu příjmu obilovin, najde vždy dostatek v husté síti bažantích zásypů. Na 50 ha mají dále v průměru jeden bažantí zásyp a jeden krmelec pro srnčí. Z mysliveckých zažízení nelze pominout více než stovku sklopců na lapání predátorů, dvacítku velkých průchozích pastí na toulavé psy a kočky a 15 umělých nor. Nory a pasti jsou konstruovány důmyslně jednoduchým způsobem - žádné zakopávání do země, ale vstupní roura i samotná nora jsou položeny na příhodném místě na povrchu a zakryty balíky slámy. Nora je pak suchá a teplá, tedy pro lišky lákavá.

Padla otázka i na loveckou kynologii. Ve stavu mají 20 ohařů, dva teriéry a dva labradory. Na hony si ale vždy psy seženou. Pojem stanovený počet lovecky upotřebitelných psů tu neznají, chovají psy, kteří se osvědčili a které vůdce při honu bezezbytku pracovně využije.

Při příjemné a poučné debatě ve vinném sklepě nemohla nepadnout otázka na ekonomiku. Za pronájem honitby ročně platí místní myslivci 100 000 šilinků (přece jen setrvačnost funguje, proto naši hostitelé udávají ještě ceny v měně, která již byla nahrazena jednotnou evropskou měnou, pro porovnání je to ale dostačující), na škodách zaplatí asi 20 000 šilinků. Jak sami potvrdili, většinou jsou to jen škody na slunečnicích, na vinicích platí nepsaný zákon, že si majitel musí mladé keře ochránit. Pokud však škody na vinicích či jiných porostech vzniknou, snaží se myslivci hned v zárodku domluvit s majitelem a patřičně zakročit. Usnadňuje jim to i fakt, že většina členů mysliveckého sdružení jsou místní zemědělci. Základem je prostě dobrá mezilidská dohoda mezi místními a ne nějaké komise či soudy, které stejně místní poměry detailně nemohou znát.

Místní myslivci kromě členských poplatků dolnorakouskému mysliveckému svazu do pokladny sdružení v posledních letech nic neplatí. Rozhodující příjem sdružení je za ulovené a kvalitní zajíce. Jelikož je honitba už populární a protože se vyplatí sem obchodníkům se zvěřinou jezdit, nabízejí mysliveckému sdružení výhodnou cenu 80 šilinků za jednoho zajíce. Při počtu dvou tisícovek lovených zajíců je tržba od obchodníků se zvěřinou zadostiučiněním za vynaloženou práci. Příjmem jsou samozřejmě i poplatky za lovecká místa na honech. Za posledních pět let je sdružení jednoznačně ziskové, čehož důkazem budiž i to, že tržby za ulovené srnčí nepovažují myslivci za rozhodující, ale jen za něco navíc pro ekonomiku honitby. S mírně cudným úsměvem ve tváři říkají, že vlastně příjem za srnčí ani z hlavy neví. Jak sami přiznali, srnčí není na rozdíl od zajíců v centru pozornosti a sami moc dobře vědí, že by se se srnčí zvěří dalo hospodařit ve zdejších podmínkách mnohem intenzivněji. Na 100 ha loví v průměru 5 až 6 kusů, což je asi polovina průměru celého Rakouska.

V honitbě se intenzivně tlumí predátoři. Podle poskytnutých údajů ulovili v roce 2001 myslivci v honitbě Wildendurnbach 300 lasic, 30 lišek, 25 kun, 4 jezevce a 10 tchořů. Toulavé kočky naši hostitelé s všeprozrazujícím úsměvem zařadili "snad mezi lasicovité šelmy”, psy prý vůbec neevidují a dravá pernatá se "zcela jistě” loví jen podle stanovených a povolených mimořádných odstřelů. Za ulovené kusy škodné zvěře se vyplácejí lovcům prémie. Například za ulovenou lišku 150 šilinků, za kunu a vránu 50 šilinků, lasice a ostatní predátoři 30 šilinků. Každá ze šesti skupin myslivců má svého vedoucího, který rozepisuje týdenní plány péče o zvěř. Padla samozřejmě typicky česká otázka, jak postihují ty, kteří svojí práci odvedou nekvalitně. Odpověď byla stroze jednoduchá - to prostě neznají. Dotyčný člen by měl takovou ostudu, že by mezi ostatními nevydržel. Stejně tak otázka, kdo a jak platí třeba traktor a síly na rozvoz řepy byla odpovězena také stručně a jasně - traktor tady mají přece všichni. A když někdo nemá čas, musí si najít někoho, kdo čas má. Krmiva se nakupují a skladují společně a podle plánu vydávají. Největší motivací je to, že jednak mají myslivci mezi místními značnou prestiž a úctu, a jednak to, že ten kdo dělá, si může pozvat přátele na hon či odstřel srnce. Mluvíme-li o prestiži nelze pominout i to, že mezi myslivci je soubor velice dobrých hudebníků na lovecké rohy a lovecká hudba v podání souboru je známá v dalekém okolí.

V souvislosti s ekonomikou je třeba zmínit, že každý myslivec si platí lovecký lístek - ročně 95 Euro, platí též povinné členství v příslušném zemském mysliveckém svazu (devět rakouských zemí má i devět samostatných mysliveckých svazů). Lovecký lístek ale neplatí v sousedních zemích, povinné členství zase přináší jistotu zastupování při jednáních o zákonech, hájení celospolečenské pozice myslivců či zabezpečení mysliveckého výzkumu.

Dovolil-li jsem si dát do nadpisu dovětek s otazníkem, pak proto, že pro zajíce je Wildendurnbach zcela jednoznačně rájem. O myslivcích již tak přesvědčen nejsem, na hon bych se sem nechal pozvat rád, ale celoročně fungovat v takto technicko zemědělsky upravené krajině bych nemohl. Brzo by jistě českému myslivci chyběl v prvé řadě les a alespoň nějaké kopečky nebo větší členitost krajiny. Jak se shodla většina účastníků exkurze, je třeba před našimi rakouskými přáteli smeknout, výsledky jsou podloženy celoroční nekončící a efektivní prací. Honitba působí trochu jako "fabrika” na zajíce. Vše je podmíněno perfektní organizací, jednotou a hlavně disciplínou. Myslím, že i to je ukázka budování demokracie v praxi, kdy je každý sice svébytným a svobodným občanem, ale zároveň tím, který svým členstvím přijímá plně povinnosti a nároky na něj kladené. Odměnou je pak společenská prestiž a pocit dobře vykonané práce (byť toto u nás zní jako zprofanovaná fráze). A to není opravdu málo. Naši rakouští hostitelé na mě opravdu ani v nejmenším nedělali dojem, že by si chtěli na práci a povinnosti stěžovat.

P.S.: Pro ty, kteří se nemohli zúčastnit tohoto zájezdu připravíme opakování buď stejné akce nebo exkurze do jiných neméně atraktivních oblastí. První v podstatě pokusná akce se osvědčila a patří za to dík Institutu ekologie zvěře VFU Brno v čele s Dr. Miroslavem Vodňanským. O všech dalších aktivitách a nabídkách budeme informovat na stránkách Myslivosti, přivítáme ale též náměty a nabídky českých myslivců na pozvání rakouských myslivců k nám. Myslím, že taky máme co ukázat.

Myslivost č. 11/2002