ÚVODNÍK

Ing. David Vaca, Ph.D.

Vážení čtenáři,

zima pomalu končí, dny se začínají stále více prodlužovat a přestože se v březnu téměř nic neloví, mnozí z nás již začínají pošilhávat po dočasně odložené kulovnici. Hladinu adrenalinu určitě pozvedne i návštěva chovatelské přehlídky, kde pod stojany s trofejemi jistě padne nejedno předsevzetí o tom, jak "budu letos často chodit do lesa, ráno vstávat na čekanou, jak se nezaleknu mrazu a plískanic, nenechám se odradit neúspěchy, vytrvám a bílá místa na stěně loveckého pokoje zaplním plody svých loveckých výprav". Skutečnost je sice nakonec často jiná, ale podobná předsevzetí se vždy dávala, dávají a dávat budou. Každopádně bude možné předsevzetí a sny porovnat se skutečností zase za rok na příští přehlídce. Ponechme však stranou úvahy o lovu, neboť na ten je zatím skutečně ještě čas a soustřeďme se na chovatelské přehlídky. Jako na běžnou součást mysliveckého života na ně lze pohlížet z několika aspektů a podle toho je také hodnotit. Pro tento úvodník se podrobněji zaměřme na dva z nich.

Podle zákona o myslivosti je primárním úkolem chovatelských přehlídek zhodnotit kvalitu chované zvěře a zkontrolovat její odstřel v uplynulé lovecké sezóně. Tento cíl je jistě chvályhodný a nelze proti němu nic namítat. Otázkou však je, zda zejména jeho první část je při současné podobě přehlídek a hodnotitelské praxi proveditelná. O objektivitě hodnocení výsledků přehlídek (výstupy formulované jako kvalitní/nekvalitní populace zvěře v té či oné honitbě) ani nemluvě. Ze statistických analýz totiž jednoznačně vyplývá, že není možné zjednodušeně prohlásit o honitbě s úlovkem srnce s medailovou trofejí, že v ní žije kvalitnější zvěř než v honitbách, kde se takto oceněné trofeje neobjevily. V tomto světle vystupuje chovatelská přehlídka skutečně "jen" jako výstava o lovu zvěře a nástroj jeho určité kontroly. Za předpokladu pravdivých hlášení uživatelů honiteb o odstřelu jsme na přehlídce schopni hodnotit dodržování pravidel průběrného odstřelu, sledovat poměr pohlaví u ulovené zvěře a částečně její věkovou skladbu. Při současně zaběhnuté praxi však nemůžeme objektivně porovnávat kvalitu zvěře v jednotlivých honitbách. To je třeba si otevřeně přiznat a je na místě zamyslet se a rozhodnout, zda tradiční přístupy k hodnocení na přehlídkách do budoucna nezměnit. Tedy samozřejmě pokud máme zájem disponovat objektivními výsledky našich mysliveckých aktivit.

Na důležitosti v současné době nabývá druhý aspekt přehlídek - jejich celospolečenská funkce a s ní související propagační potenciál myslivosti před laickou veřejností. Zatímco o hodnocení kvality trofejí máme velký zájem, zdá se, že tento aspekt přehlídek nedoceňujeme a zatím nedokážeme využít. Není snad nutné zastírat, že přehlídky navštěvují především myslivci a jejich rodinní příslušníci, u nichž by osvěta měla být již zbytečná, zatímco laická veřejnost zůstává až na malé výjimky o termínech přehlídek neinformována. Přitom právě okresní přehlídky by se mohly stát místy, kde by se na lokální úrovni dobře propagovala myslivost jako trvale udržitelné hospodaření s určitou částí volně žijících živočichů - se zvěří. Mezi mysliveckými funkcionáři se o tomto potenciálu již mluví. Záleží tedy na tom, jak se myšlenku podaří přenést na organizátory přehlídek na okresech a jak se k ní postaví oni. Všeobecně platné přísloví, že vše je v lidech, se opět potvrzuje.

Na závěr dovolte poznámku k nešvaru, který lze v různých podobách vypozorovat snad na každé přehlídce. Ve snaze zamaskovat chybný odstřel trofejové zvěře se někteří uživatelé honiteb pokouší zmást hodnotitelskou komisi i návštěvníky přehlídky tím, že k hodnocení dodají trofej, která snadno splní kritéria průběrného odstřelu a je jí přidělen zelený bod. Že jde o podvod, je evidentní a není nutné to blíže komentovat. Zarážející bývá způsob a "profesionalita", s kterou se tento zastírací manévr uskuteční. Členové hodnotitelských komisí by mohli vyprávět např. o srncích s horní čelistí s úbrusem ročka a dolní čelistí z třeba čtyřletého srnce. Pozornosti návštěvníka přehlídky zase jistě neujde trofej průběrného jelena se zažloutlou lebkou, která zřejmě delší čas zdobila stěnu nějakého kuřáckého salónku a možná již zažila i několik přehlídek. A tak by se dalo pokračovat. Trapas a šlendrián. Šlo by to sice odbýt tím, že jde o ostudu lovce a uživatele honitby, ale je to nutné? Aniž bych chtěl někoho nabádat k tomu, jak se chovat, je snad lepší trofej na přehlídku vůbec nepředložit a nedělat hlupáky z hodnotitelů, návštěvníků i ze sebe samého.

Jak je vidět, je potřeba zamyslet se nad současnou podobou chovatelských přehlídek a jejich budoucností tak, aby nezůstaly skutečně pouhými "výstavami kostí", jak jim již dnes někteří myslivci říkají. Ostatně tomuto tématu věnujeme několik stránek i v našem časopisu. Věřím, že podnítí diskusi a těším se na vaše reakce.