ÚVODNÍK

Doc. Ing. Vladimír Hanzal, CSc.

Vážení čtenáři,

rytmus našeho života je diktován neuvěřitelným spěchem a honbou za něčím údajně lepším a pro náš život, z pohledu reklamních kampaní, zcela nepostradatelným. Jsme proti své vůli zahrnováni spoustou úplně zbytečných informací a vyzýváni k tomu, abychom byli sami sebou v prostoru vymezeném nabídkou firem profitujících z globalizace společnosti. Většinou nás takto nabádají lidé, kteří vyrostli a žijí ve městech a u nichž se nevytvořil elementární vztah k přírodě formovaný životem na venkově.

Pravděpodobně z tohoto důvodu je smrští nabídek a informací zcela potlačena stará a životem potvrzená skutečnost, že matka Příroda si vždy udělá pořádek a nezbedné lidstvo odkáže do patřičných mezí. Cesta k napravení různých prohřešků proti Přírodě je obvykle dlouhá a křivolaká a většinou nevyústí v uvedení do původního stavu, neboť to již aktuální situace neumožňuje. Jednou z klasických ukázek důsledku narušení přírodní rovnováhy je "hospodářský" problém vyvolaný přemnožením některých druhů našich volně žijících živočichů, především kopytníků. Záměrně zdůrazňuji, že jde o problém hospodářský, neboť z ekologického hlediska je to klasická ukázka autoregulace v přírodě, tedy přirozený jev. Tento Přírodě vlastní proces má však jednu zásadní vadu - není v souladu s podnikatelskými záměry vlastníků nebo správců pozemků a navíc je dlouhodobý.

Odpověď na otázku, v čem spočívá příčina přemnožení některých druhů živočichů, nám dává relativně mladá vědní disciplína - ekologie. Tento vědní obor popisuje tzv. primární limitní (mezní) ekologické faktory, jako je teplo, světlo a voda. Ty se v souvislosti s planetárními pohyby cyklicky mění již od vzniku Země a lze je z geologického hlediska označit za relativně stabilní. Z hlediska hospodářského jsou však významné tzv. sekundární mezní faktory, mezi kterými má zásadní význam potrava. A tady se dostáváme k jádru problému, neboť právě člověk svými hospodářskými aktivitami v zemědělství i lesnictví vytvořil nebývale bohaté potravní zdroje pro některé volně žijící živočichy, především pro velké kopytníky. Nyní se však nestačí divit, a co je nejzávažnější, odmítá nést odpovědnost za své zásahy do ekosystémů. Jedním z klasických příkladů je současné přemnožení černé zvěře, které u nás však ještě nedosáhlo kulminace. Černá se rozmnožila přesto, že byla od 50. let minulého století lovena téměř na potkání a s obrovským nasazením lovců i myslivců. Ukazuje se, že jsme díky své domýšlivosti podcenili adaptabilitu tohoto velmi inteligentního všežravce. K vyřešení problému přemnožené divočáků nepostačí jednoduše přesunout celou odpovědnost na uživatele honiteb, i když ti nesou také svůj díl viny. Nelze totiž přehlížet hromady odpadů i kvalitního krmení vyvážené do honiteb, které na jedné straně usnadnily lov černé, ale zároveň byl díky nim téměř eliminován přirozený zimní úhyn slabých selat a lončáků.

Problém bude možné vyřešit pouze spojenými silami držitelů a uživatelů honiteb, neboť pouhým uplatňováním sankcí vůči uživatelům honiteb může být dosaženo i toho, že ti se postupně přestanou podílet na řešení situace a odstoupí od rizikového výkonu práva myslivosti, protože to v podstatě není jejich problém.

Tisk

Další články v kategorii Venkov

Agris Online

Agris Online

Agris on-line
Papers in Economics and Informatics


Kalendář


Podporujeme utipa.info