ÚVODNÍK

Ing. Pavel Kříž

Vážení čtenáři,

od 1. července platí vyhláška Ministerstva zemědělství ČR č. 245/2002 Sb., která upravuje doby lovu a bližší podmínky jeho provádění. I když myslivost chápeme jako celý “soubor činností prováděných v přírodě”, je lov stále oblastí, kterou se naše odvětví prezentuje na veřejnosti a prostřednictvím myslivců v honitbách nezastupitelně uskutečňuje některé součásti práva myslivosti. Právě na příkladu lovu se ukazuje, jaký je náš “vztah k volně žijící zvěři jako součásti ekosystému a obnovitelnému přírodnímu bohatství”.

Nezasvěcenému čtenáři by se mohlo na první pohled zdát, že pouhé čtyři paragrafy vyhlášky potvrzují, že lov zvěře už bude opravdu jen malou částí činnosti myslivců. To je ale skutečně jen zdání. Tak významná problematika, jakou proces lovu bezesporu je, by si zasloužila více než necelé dvě stránky textu.

Jako člen Asociace profesionálních myslivců ČR jsem se mohl seznámit s návrhem vyhlášky a zúčastnil jsem se vypracování připomínek k ní. Za hlavní jsme považovali tyto zásady:

- veškeré druhy zvěře by měly mít stanovenou dobu lovu; tzn. že by v žádném případě neměla být stanovena doba lovu v období reprodukčního procesu či v čase intenzivního vývoje plodu.

- doba lovu by měla být co nejkratší, aby zvěř nebyla lovem příliš zneklidňována, což platí dvojnásob v době nouze. Podařilo se zkrátit doby lovu u většiny druhů spárkaté zvěře, a to posunutím začátku nebo časnějším ukončením. Zkráceny byly i doby lovu u některých druhů drobné zvěře. Velmi významné je zrušení lovu slepic bažantů ve volných honitbách. Jejich lov je nyní povolen pouze v části honitby, která je bažantnicí. Zejména je třeba ocenit průlom v dosavadním náhledu na vránu a straku, u kterých se už také respektuje období rozmnožování. Významné je stanovení doby lovu u selete a lončáka prasete divokého, čímž se potvrdilo, že také patří mezi spárkatou zvěř. Liška má také stanovenou dobu lovu, ale nepodařilo se dosáhnout jejího omezení v době jejího rozmnožování. Patrně nedopatřením se zapomnělo na psíka mývalovitého, jenž je posledním druhem ze skupiny zvěře, jež nebyla ve staré vyhlášce hájena. V souladu s vědeckými poznatky a s ohledem na skutečné rozšíření jezevce lesního byla stanovena doba lovu. Naopak sojka, havran a tchoř tmavý už nemají dobu lovu vůbec.

- v případě vodní pernaté zvěře je třeba omezit její lov v prosinci, kdy se tato zvěř shromažďuje na nezamrzlých vodních plochách. Posunutí zahájení doby lovu od 16. 8. a jeho prodloužení do 30. 11. u kachny, poláků a lysky je sporné. Vyhovělo se patrně potřebám ekonomicky významného polodivokého chovu a poplatkového lovu.

Zhodnotíme-li tento krátký přehled, zjistíme, že téměř všechny zásady, které považujeme za součást moderní myslivosti, se do vyhlášky dostaly. Některé byly prosazeny společně s dalšími mysliveckými organizacemi. Byl tak zahájen proces přibližování se ustanovením zákona o myslivosti, totiž pasáži, že lovit se smí jen “způsobem odpovídajícím zásadám mysliveckým, ochrany přírody a ochrany zvířat proti týrání”.

Ve vyhlášce byla plně akceptována i naše další připomínka, která upozorňovala na to, že v moderní myslivosti není důvod, aby se doby lovu odstřelem v oborách lišily od doby lovu ve volnosti, když jde o stejnou zvěř se shodnými životními projevy a způsoby lovu. Vyhláška také zohledňuje téměř všechny naše připomínky k celoročnímu lovu prasete divokého, kun a jezevce lesního v oblastech chovu a k lovu zajíce a králíka na vinicích.

Třetí paragraf vyhlášky - Bližší podmínky provádění lovu - podle našeho názoru nenaplnil zmocnění § 42 zákona. Při projednávání tohoto paragrafu nebyly respektovány naše připomínky týkající se absence stanovení bližších podmínek lovu (např. přesná specifikace jednotlivých způsobů lovu, zásady realizace jednotlivých způsobů lovu v honitbách, zásady bezpečnosti při použití zbraní a lovu aj. ). Zůstali jsme tak na poloviční cestě a jsme přesvědčeni, že bez řádné úpravy se této problematiky neobejdeme a bude nutno se k tomu dříve či později znovu vrátit.

Na příkladu vyhlášky lze doložit zcela zásadní skutečnost: proces její tvorby je dokladem toho, že ústřední orgány státní správy respektují a akceptují názory a připomínky každého mysliveckého subjektu, pokud jsou odborně podložené a vycházejí z objektivních skutečností. A to bez ohledu na to, jak početná či jinak významná je organizace, která připomínky podává. To je bezesporu dobrý signál pro všechny myslivce a jejich organizace o tom, že mohou aktivně zasahovat do legislativního procesu a pozitivně ovlivnit jeho výsledek.

Jsem rád, že při projednávání vyhlášky došlo ke spolupráci mysliveckých organizací a k vzájemné podpoře rozumných a progresivních návrhů. Snad je to pro myslivost blýskání na lepší časy zejména v tomto období, kdy se stále více ukazuje nutnost zásadních změn zákona o myslivosti, na které upozorňujeme už od předložení jeho návrhu.

Svět myslivosti č. 8/2002