Udržitelná akvakultura pomůže nasytit svět

Udržitelná akvakulturní produkce, tedy obhospodařování vodních ploch s cílem zajistit stálé výnosy živočichů i rostlin, nejen ryb, ale i korýšů nebo řas, může přispět k potravinové bezpečnosti. Ministrům na radě v Lucemburku komisař Joe Borg představil Sdělení EK k akvakultuře, které má podpořit růst a konkurenceschopnost tohoto odvětví. Akvakultura je významnou součástí Společné rybářské politiky EU i důležitou prioritou českého předsednictví.

„Akvakultura je rybolovem budoucnosti. Máme-li v roce 2050 poskytnout potravu a nalézt proteiny pro svět s devíti nebo deseti miliardami obyvatel, musí být akvakultura v centru našeho zájmu,“ říká ministr Gandalovič.

Ministrům na dubnové radě v Lucemburku eurokomisař Joe Borg představil Sdělení k akvakultuře, které Komise zaslala Radě a Evropskému parlamentu 8. dubna 2009. Akvakultura je významným prvkem Společné rybářské politiky EU i důležitou prioritou českého předsednictví. První strategie k akvakultuře z roku 2002 přispěla k udržitelnosti odvětví, bezpečnosti a kvality produkce. Segment ale bohužel dlouhodobě víceméně stagnuje, proto je nutné přijít s opatřeními, která podpoří jeho růst.

Celosvětová spotřeba ryb vzrůstá, naopak některé rybí populace se zmenšují nebo stagnují, akvakultura tedy může být odpovědí na rostoucí poptávku. „Téměř polovina světové konzumace ryb a vodních živočichů už teď pochází z akvakulturní produkce. Evropská spotřeba je přibližně dvanáct milionů tun, z čehož 1,3 milionů tun pokrývá akvakultura. Z toho vyplývá mohutný dovoz z oblastí, ve kterých výrobní podmínky ne vždy dosahují evropských standardů,“ doplňuje ministr Gandalovič.

Aby dostála těmto výzvám a stala se skutečným rybolovem budoucnosti, musí být akvakulturní produkce udržitelná, říká 1. náměstek ministra Ivo Hlaváč. „Produkce musí být šetrná k životnímu prostředí a spotřebitelé musí mít možnost ji jako takovou vnímat,“ říká náměstek Hlaváč. Dalším důležitým atributem akvakultury je podle jeho názoru konkurenceschopnost. Palivová, úvěrová a hospodářská krize ukázaly potřebu odolných a stabilních obchodních modelů, a to hlavně v případě mořské akvakultury. „Čelíme problémům s malými ziskovými maržemi a nedostatečnou tržní silou prodejců a distribuce,“ vysvětluje náměstek Hlaváč. „Akvakultura má v sobě významný potenciál zdroje výživy pro lidstvo, který může postupně nahradit produkty rybolovu ze stále se snižujících zásob ryb ve světových mořích. K využití tohoto potenciálu je ale třeba podpořit podnikání v tomto odvětví, modernizovat ho a podpořit jeho konkurenceschopnost,“ dodává náměstek.

Podle názoru většiny členských států je pro další rozvoj akvakultury mj. zásadní podpora podnikání v odvětví, modernizace a funkční aplikovaný výzkum, dále stanovení kvalitativních standardů pro dovoz ze třetích zemí nebo účinný postup proti kormoránům a dalším rybožravým predátorům. V případě kormorána je nutná součinnost resortů a Rady pro životní prostředí.

Debata k materiálu bude pokračovat v pracovních orgánech Rady při následné přípravě závěrů Rady, ministři ho znovu budou projednávat v červnu.

Pro Českou republiku jakožto vnitrozemský stát sladkovodní akvakultura v podstatě rovná se rybářství. Podobně důležitá je ale i pro další členské státy EU, a to nejen vnitrozemské. Úkolem pro podniky nejen v ČR tedy je produkovat rybí výrobky s vyšší přidanou hodnotou a reagující na poptávku zákazníků. Pro Česko je ve smyslu historického vývoje a současného stavu prioritní zachování historického dědictví v oblastech s tradiční akvakulturou, podpora mimoprodukčních funkcí rybníků jako nástrojů proti povodním i proti suchu, včetně odbahňování. Další prioritní oblastí je modernizace, investice podporující konkurenceschopnost a navazující dotační program po roce 2014. Neméně důležité je zachování rozmanitosti druhů.