U uhynulých zajíců na jihu Moravy byla potvrzena myxomatóza

Státní veterinární správa (SVS) v uplynulých dnech přijala hlášení místních mysliveckých sdružení o zvýšených úhynech zajíců polních v honitbách v Jihomoravském kraji. Byly proto odebrány vzorky a odeslány k vyšetření do Státního veterinárního ústavu. Vyšetření vzorků od uhynulých zajíců ze Znojemska nyní potvrdilo u zvířat virus myxomatózy. Jedná se o mimořádně závažné onemocnění, které v minulosti dokázala takřka vyhubit populace králíka divokého a způsobuje komplikace v chovech domácích králíků. Nákaza není nebezpečná pro člověka či jiná domácí zvířata. Šíření nemoci v populaci volně žijících zajíců nelze zabránit. Králíky domácí je možné preventivně proti nákaze nechat vakcinovat, což SVS chovatelům doporučuje.

Onemocnění se šíří především krev sajícím hmyzem (komáři, mouchy). K přenosu dochází i přímým kontaktem mezi zvířaty či nepřímo kontaminovanými předměty. S ohledem na současné klimatické podmínky, lze očekávat další šíření myxomatózy v populaci zajíců i s možností zavlečení onemocnění do chovu domácích králíku. Na šíření viru do nových oblastí mají významný vliv i lidské aktivity. To se potvrdilo při skokovém šíření z místa původního výskytu na Pyrenejském poloostrově do Střední Evropy.

Z výše uvedených důvodů je pro snížení rizika šíření nákazy důležité včasné odstraňování těl uhynulých zajíců z nákazou zasažených oblastí a jejich neškodná likvidace, ať už v asanačním podniku či dostatečně hlubokým zakopáním.

„V případě podezření na zvýšené úhyny v populaci zajíců v nové oblasti by měla být o této situaci informována krajská veterinární správa, která případně zajistí potřebná vyšetření“. uvedl ústřední ředitel SVS Zbyněk Semerád.

Virus myxomatózy se u zajíců projevuje typickými otoky v oblasti očí, uší, pysku a nosu. Kůže je zduřelá a zanícená. Změny lze najít i na pohlavních orgánech případně končetinách. V podkoží vznikají uzlovité kožní léze tzv. myxomy, které mohou být následně infikovány baktériemi. Na povrchu lézí se tvoří krusta, puchýřky a strupy. Postiženy jsou především sliznice hlavy, a proto bývá hlava viditelně zvětšená s typickými podkožními uzly. Dochází k otoku víček, které může vést k oslepnutí. Léčba onemocnění neexistuje a úmrtnost při zavlečení onemocnění do chovu je velice vysoká 50 až 90 %.

Adaptace viru dříve typického pro divoké a domácí králíky na zajíce je známá teprve několik let. Poprvé byla nákaza potvrzena v roce 2018 u zajíce iberského v Portugalsku. Následně byl virus potvrzen v roce 2024 na hranicích Německa a Nizozemska. V poslední době byly potvrzeny zprávy o šíření nákazy v oblasti dolního Rakouska a z příhraničních oblastí, ze kterých může docházet k šíření na území České republiky

Petr Majer

zástupce tiskového mluvčího SVS