Tomáš Kacafírek rozváží pivo s koňmi

Pivovarským povozům jednou provždy odzvonilo. Tvrdil to alespoň Francin, správce pivovaru v Hrabalových Postřižinách. Tomáš Kacafírek z Červených Janovic však dokazuje, že koňské povozy mají proti vozům poháněným spalovacími motory šanci také na počátku jedenadvacátého století. Ráno co ráno před osmou hodinou nakládá černého hřebce Barona a valacha Šimona do nákladního automobilu a veze je do pivovaru v Kutné Hoře. V té době jsou už auta s nákladem piva pryč, dvůr je prázdný. "Rozvezu dvě, tři, někdy i čtyři fůry. Vozím sudy, lahve i plechovky," vypráví Kacafírek, vyučený automechanik, který se živil jako lesní dělník. Stahoval s koňmi dříví. Letos však bylo v lese málo práce, proto nabídl své služby pivovaru. A uspěl. S automobilovým provozem v ulicích města se koně vyrovnávají statečně. "Koně jsem si pořídil před sedmi lety. Všechny zkušenosti jsem musel získat sám," uvádí vozka a bere do rukou opratě. Krátce nato se středověkými uličkami města rozléhá klapot koňských kopyt. Kacafírkův povoz vyvolává zájem turistů. Když jede uličkami, cvakají spouště fotoaparátů. Na jedné ze zastávek se k němu vrhají Italky. "Jen si foťte," odtuší vozka. Ženy se šplhají na vůz a fotí se mezi sudy piva. Koně trpělivě stojí. Vše snášejí s klidem. Opaku je se to každý den: Když Baron a Šimon vyrazí do ulic, v tu chvíli turisté na kutnohorské památky zapomínají.