SVPSR: Pohled na myslivecký zákon mimo souřadnice

Reakce na článek " Pohled na myslivecký zákon z třetí strany" od Vladimára Doležala, zveřejněný v Právu dne 16.1.2002.

Jsem občan, vlastník půdy, milovník přírody a velký příznivec Diany a Huberta. Nenapadám nikoho za jeho názor, ani za to, zda za někoho lobuje. Napadat druhého bez znalosti věci a v nepřítomnosti je ponižující, chabé a nedospělé. Právě proto, že se tak stalo, nelze nechat napadenou třetí stranu poslancem Vladimírem Doležalem z ODS v bodě se souřadnicemi v podivné nemilosti.

Spor nebyl o ničem jiném, než co předcházelo přijetí zákona o myslivosti, tedy o poslanecké debatě k zákonu, který se vymyká zcela běžnému občanskému životu a potřebám, k zákonu, který možná potřebuje pro sebe jen úzká zájmová skupina milovníků, ctitelů či provozovatelů myslivosti v této zemi, organizovaných v různých mysliveckých spolcích, klubech nebo i neorganizovaných. Nejedná se tedy již o žádné odvětví zemědělské a lesní výroby, nejedná se o žádný občanský a státní zájem v širším slova smyslu, tedy o veřejný zájem, který by si zasluhoval tak velké pozornosti. Jedná se o činnost, která si možná zaslouží ze strany státu jen malou podzákonnou normu a ze strany vlastníků pozemků pachtovní zákon. Nic víc, nic míň. Zákony o myslivosti z 18.prosince 1947 a z 23.února 1962 jsou dávnou minulostí.

Nový zákon z 27.listopadu 2001 jde však mnohem dál a zavádí formou zákona výkon práva myslivosti jako zájmovou, ale i ziskovou činnost, řízenou za státní peníze rozsáhlou státní správou s rozsáhlými pravomocemi, které zasahují do cizích práv nejen citelně, ale i znatelně je omezují. Dokonce těm, kteří jsou řadovými občany, byli připsány proti jiným řadovým občanům pravomoci, které se vymykají zcela běžným zvyklostem v demokratickém státě a takové nemá ani státní policie.Také těm, kteří v podstatě nic nevlastní, byla připsána taková práva k provozování jejich kratochvíle, že to nutí k zamyšlení málem i malomyslné.

Práva vlastníka zemědělské a lesní půdy nejsou v tomto státě v podstatě žádná, jen povinnosti , daně a pomyslná zodpovědnost. Nájemce požívá více ochrany a s majetkem cizího si v podstatě může dělat co chce. Rozorané cesty ( biokoridory zadarmo) mezi skutečnými vlastníky zůstávají dál rozorané jejich uživateli, jako jejich sousedské vztahy. A to zcela záměrně. Zdá se , že si parlament vysloužil přijetím nového zákona o myslivosti dobrých 80.000 voličů, ale i neochvějné strážce - zelené milice.

V žádném případě jsem neviděl tolik dojemné péče ze strany politiků o koníček, který vždycky býval výsadou majetných a povolaných a zase se takovým asi jednou stane. Lidová myslivost je tak pohřbívána stejně rychle jak komunismus v komunistech a nemá dlouhého trvání, pokud bude mít takové starosty, vynucující si svá postavení silou a ze zákona. Takové péči za peníze všech daňových poplatníků přestávám rozumět. A tak mohou začít volat po zákonné ochraně zahrádkáři, golfisté, vodáci, vinaři, sadaři, možná i chovatelé domácích zvířat, mašeři, koňáci, rybáři, včelaři, či chataři a chalupáři.

Co je na schváleném zákoně o myslivosti zcela mimo občanský zájem a za jeho peníze?

Pan poslanec Doležal si ani nespočítal, kolik budou stát každého daňového poplatníka škody, které způsobí provoz mysliveckých stráží a jejich pomocníků, náklady na působnost orgánů státní správy, kterou řídí příslušný orgán ministerstva zemědělství, včetně nákladů na zajištění potřeb myslivosti garantovaných v ust.§ 58 zák. o myslivosti. Na rozpočet krajů a pověřených obci byly také přeneseny jisté pravomoci, kterých výkon budou hradit všichni občané. Nakonec se stát a tím všichni daňoví poplatníci zavázali, že budou poskytovat finanční prostředky na podporu mysliveckého hospodaření a spolkové myslivosti ve smyslu § 62 odst.1, 2 a 3 cit. zákona.

Tímto zákon o myslivosti nejen vstupuje do práv vlastníků pozemků tzv. ozeleňováním krajiny či "zlepšováním" životního prostředí zvěře, včetně oplocování dřevin, ale především

- 2 -

vyvolává nové a nové požadavky chovatelů drobného hospodářského zvířectva, okrasného ptactva, školkařů a šlechtitelů, zahrádkářů a soukromých plemenářů a pod.

Je-li tedy zvěř ničí, tedy ani ne národním bohatstvím, ani součástí zemědělské a lesní produkce, pak těm, kdo si ji přivlastní umělým odchovem, odchytem či ulovením , nelze připisovat více práv než dává občanský zákoník a obchodní právo či živnostenský zákon. Stát má pouze vymezit co je lovnou zvěří, stanovit doby hájení, lovu či výjimky, stanovit povolené způsoby lovu a podmínky, které musí za úplatu splnit uchazeč o lovecký lístek a k držení lovecké zbraně. O tom, kde a za jakých podmínek získá myslivecky způsobilá osoba povolenku k lovu je již jeho věcí. Spolkovou činnost a klubovou činnost nad rámec možnosti každého jednoho myslivce si musí tito hradit ze svého, nikoliv z peněž daňových poplatníků. O tom, za jakých podmínek získají aktivní lovci povolenku k lovu či honitbu, je věcí smluvní mezi vlastníky honebních pozemků, provozovateli honiteb vlastních či nájemních a ostatními nájemci. Takové nájmy, jakož i nájmy zemědělské a lesní půdy by měly být již ošetřeny pachtovním zákonem, který doposud postrádáme. A svatým právem vlastníka půdy je také vyhlásit byť tzv. honební pozemky za nehonební. Jinak je nutně porušena ústavní ochrana vlastníka a Listina.

Nově přijatý zákon má natolik závažné vady, že mu lze připsat do vínku jen jepičí život. A napadání poslance Kučery poslancem Doležalem ze stejné ODS je zřejmě z jiné ODS, než jsem měl na mysli.

Ing. Jaromír Morávek v Branišovicích dne 18.1.2001

(autor je předsedou Svazu vlastníků půdy a soukromých rolníků ČR)