STATISTIKY V MYSLIVECKÉ PRAXI

Ing. Václav POTUŽÁK

Společenstevní honitba, kterou obhospodařuje MS Miřenice v okrese Klatovy má výměru necelých tisíc hektarů. Je typickou průměrnou pošumavskou honitbou, rozkládající se v nadmořské výšce od 500 do 600 m. Přibližně před třiceti roky na stejné výměře honitby činil roční odlov zajíců okolo 400 kusů a o něco méně bažantů. Žádné vysazování bažantů se neprovádělo, naopak, byl organizován jejich odchyt. Ještě v letech 1973 - 75 bylo ročně odchytáno 80 kusů zajíců. Roční lov srnčí zvěře se pohyboval okolo 35 kusů a každý její úhyn byl mimořádnou záležitostí. Do roku 1968 byl prováděn odstřel koroptví. Divoký králík byl běžnou zvěří. V té době ulovit lišku byla vzácnost a řádně se vždy oslavovala. Liščí nory byly pod pečlivou kontrolou. Rys v oblasti Šumavy byl zvěří neznámou. Jezevce do té doby mnoho myslivců ani nevidělo, spíš jej znali z obrázků učebnic. Černá zvěř se prakticky nevyskytovala. Na výrovkách se lovilo mnoho vran, strak, kání, jestřábů i jiných ptáků se zahnutým zobákem. Jsem pamětníkem těch časů. Byla to doba, kdy zemědělská velkovýroba měla za sebou dvě pětiletky a začala se zavádět intensifikační opatření v tehdejším JZD a Státním statku. Nepěstovala se řepka olejka. Škody na zemědělských a lesních kulturách byly zanedbatelné a uhrazovaly se zpravidla zvěřinou.

Nejde opravdu o nostalgické vzpomínání a bědování, ale o porovnání současné situace s tehdejším stavem v naší honitbě. Dnes je situace taková, že od roku 1993 se zajíc nestřílí. Po skončení vysazování bažantů od roku 1994 se tito také nestřílí. Koroptve v honitbě přežívají. Každoročně jsou vyvedena 2 - 3 hejnka koroptví a stejně tak přežívá divoká populace bažantů. Sčítané stavy zajíců a bažantů nedosahují ani poloviny počtu normovaných. Nově je zavedeno každoroční vysazování kachny březňačky na vodní plochy v honitbě v počtu několika stovek. Slovitelnost vysazených kachen se každoročně snižuje přibližně na dvě třetiny vysazených. Je to zásluhou norka amerického, který se v honitbě běžně vyskytuje a způsobuje ztráty i v domácích chovech drůbeže.

Za posledních osm roků, mimo rok 2001, bylo v honitbě uloveno ročně v průměru 20,6 ks zvěře srnčí, 6,5 ks zvěře černé, 17,1 ks lišek. Oproti poklesu stavu zajíců a bažantů mají vzestupnou úroveň stavy černé zvěře a lišek.

Rozhodující zvěří pro myslivecké vyžití i ekonomiku MS je v současné době zvěř srnčí. Z přesné a poctivě vedené statistiky vyplývá řada závažných poznatků. Honitba je pro zvěř srnčí zařazena do III. Jakostní třídy. Každoročně sčítané stavy jsou zpravidla dvojnásobné oproti normovaným. V procentickém osmiletém vyjádření z celkového lovu srnčí zvěře lov srnců činí 56,3 %, srn 12,7 % a srnčat 31 %. Jistě to není v souladu s novými poznatky doc. Vacha, který pro srnčí populaci doporučuje vyvážený lov srnců, srn a srnčat. Z číselného vyjádření je patrné, že srny jsou při lovu šetřeny. Pro názornost byl proveden zpětný výpočet skutečného počtu srn v honitbě. Byl za osm roků nasčítán veškerý lov zvěře srnčí, připočten pečlivě evidovaný úhyn srnčí zvěře a také vysečená srnčata, která se samozřejmě do úhynu nepočítají. Průměrný roční úhyn činí 15,5 ks a vysečená srnčata činí 7,25 ks. Dohromady s lovem činí každoroční úbytek 43,3 ks srnčí zvěře z honitby. Před pokosem pícnin jsou nasazovány plašiče zvěře, především díky dobré spolupráci s místním zemědělských družstvem. Příčiny úhynu nejsou veterinárně zjišťovány (parazitozy) s ohledem na výši poplatků za rozbor. Každoročně je prováděno odčervování srnčí zvěře Cermixem. Při koeficientu očekávaného přírůstku jedna se dá předpokládat, že v honitbě je dlouhodobě stav 43 kusů srn. Při neplnění plánovaného lovu srn měly by se stavy srnčí zvěře zvyšovat. Vychází to ze základního zootechnického propočtu. Ale není tomu tak. Stavy srnčí zvěře stagnují a její úhyn činí z osmiletého průměru více než 40 % v porovnání k lovu. Úhyny srnčí zvěře představují pro MS každoročně desetitisícové ztráty. Při rozboru příčin úhynu se dá obstojně určit zvěř sražená vozidly na komunikacích, slabá srnčata, která nebyla do konce roku ulovena, zvěř zaprůjmovaná, v zimním období na sněhu zvěř stržená rysem, případně zvěř poraněná při lovu a nedohledaná. U uhynulých kusů v rozkladu roztahaných zvěří černou a liškami se příčiny úhynu nedají stanovit. V posledních letech je v honitbě, nebo její blízkosti, každoročně pěstována řepka olejka na 50 až 100 hektarech.

Z výše uváděného je patrné, že poměr pohlaví srn a srnců je vysoko ve prospěch srn. Teritoriální srnci v říji zřejmě nestačí pokládat říjné srny a tak do říje vstupují srnci s horšími chovatelskými vlastnostmi. Dokladem toho je, že z 93 kusů ulovených srnců za posledních 8 let, jen 5 ks srnců dosáhlo 70 - 80 bodů CIC. Více než 50 % ulovených srnců je v I. věk. třídě. Pro úplnost je třeba poznamenat, že již několik let je uplatňováno intenzivní podzimní přikrmování zvěře srnčí zpravidla kvalitním ovsem. Přikrmování je zahájeno ihned po sklizni obilovin, ještě před sklizní kukuřice. V honitbě je vybudováno a využíváno 15 přikrmovacích zařízení (jesle s koryty na jadrná krmiva). Na jedno přikrmovací místo připadá 60 ha honební plochy. Každoroční spotřeba jadrných krmiv pro srnčí je 3 - 5 tun. Sůl v lizech je samozřejmostí. V honitbě je vysazeno přes 50 ks stromů plodících kaštanů a duby se žaludy jsou po celé honitbě.

Dlouhodobé změny, které nastaly v přírodě, jako je velkoplošný způsob hospodaření v zemědělství, jeho chemizace a mechanizace, kyselé deště, automobilismus, turistika a další, ovlivnily celou živou přírodu, zdravotní stav a reprodukci zvířat. Dá se to shrnout pod pojmem polyfaktoriální vlivy. Žádný z nich nemohou myslivci ovlivnit. To se projevilo nejdříve úbytkem těch hmotnostně nejmenších - křepelka, koroptev, bažant, zajíc. Nyní by mohl zřejmě následovat úbytek zvěře srnčí. Hmotnostně větší zvěř mufloní, pokud ji rys nezlikvidoval, černá, jelení a daňčí, mají větší šanci na přežití.

Snad nový zákon o myslivosti ve své praxi vytvoří podmínky pro zlepšování životního prostředí zvěře a myslivci najdou společný jazyk s ochránci přírody a vlastníky honebních pozemků. Snad se zlepší mezilidské vztahy, zmizí protimyslivecká tažení, bezohlednost, chamtivost a odcizení člověka člověku. Snad jen tudy vede cesta k obhájení dobrého jména české myslivosti.

Myslivost č. 12/2002