Starat se o bonsaje není těžké, říká jejich pěstitel

Josef Valuch se pěstováním miniaturních stromků zvaných bonsaje zabývá již téměř dvacet let. Do jeho sbírky patří i stoleté skvosty. Některé z nich letos opět představil v uherskohradišťské Redutě. Josef Valuch pozoruje stromy už od dětství. K nápadu pěstovat malé stromečky ho přivedl japonský dokument. „Nesmírně mě tehdy film o bonsajích zaujal a začal jsem se o ně blíže zajímat,“ vypráví Valuch. V té době toho však o bonsajích mnoho známo nebylo. „Živil jsem se pěstováním orchidejí, bonsaje pro mě byly pouhým koníčkem, tehdy ještě dost nedostupným,“ vzpomíná Valuch.

Dnes spolupracuje s mnoha bonsajisty z asijských zemí. Malé stromky dováží například z Japonska, Číny, Koreje či Tchaj-wanu. Pro novou bonsaj si však čeští pěstitelé nemusí jezdit až tak daleko, naleznout ji mohou i v našich horách. „Snažím se hlídat si určité lokality, kde dochází k demolování přírody nebo i místa, která pro růst stromků nejsou příliš vhodná,“ tvrdí Valuch. Takové stromečky mohou dosahovat až třísetletého stáří, a proto jsou tím nejlepším materiálem, ze kterého se bonsaje vytváří.

Kromě podnebních výkyvů, které jsou u nás větší, se bonsajím v Česku daří dobře. „Nejdůležitější je stromek dobře zazimovat,“ říká Josef Valuch. Samotná péče už prý nijak složitá není, pokud pěstitelé dodržují přesný návod. Nejdůležitější je správné místo zasazení bonsaje. Zatímco například listnaté stromky vyžadují spíše stinná místa, u jehličnanů je určující slunce a vítr.

Josefa Valuchu práce s bonsajemi živí, současně je to i jeho koníček. „Nejvíce mě baví tvůrčí práce při dotváření bonsají,“ říká Valuch, který je na svou soukromou sbírku patřičně hrdý.

Na výstavě v uherskohradišťské Redutě představil alespoň její část. Nejstarším stromkem byl více než stoletý jalovec čínský, který původně pochází z Tchaj-wanu.

Tisk

Další články v kategorii Venkov

Agris Online

Agris Online

Agris on-line
Papers in Economics and Informatics


Kalendář


Podporujeme utipa.info