Srnčí zvěř na Pardubicku

RNDr. Ivo SÝKORA, CSc

Původním teritoriem srnčí zvěře byly lesní komplexy. Postupem času, převážně v důsledku rozšiřování zemědělské výroby, docházelo stále častěji k jejímu vycházení do volných ploch stepního charakteru, až, hlavně na začátku minulého století, se začaly vytvářet populace srnčí zvěře, vázané na polní podmínky života. V současné době již hustota populací srnčí zvěře v polních podmínkách dosahuje vyšších hodnot než v původních lesních teritoriích. Výrazně k tomu přispívá i současný charakter zemědělské výroby vytvářením velkých ploch monokultur, ve kterých srnčí zvěř v době vegetace nachází vynikající podmínky jak potravní, tak i krytové. V polních honitbách vždy docházelo k velkým ztrátám srnčat v době sklizně pícnin, hlavně vojtěšek, často tyto sklizně probíhaly v nočních honitbách.

V současné době, opětovným přechodem chovu dobytka na pastevní způsob hospodaření a obecně snižováním jejich stavů přestává být sklizeň zelené píce aktuální a v důsledku toho se i výrazně snížila ztráta na srnčí zvěři v polních podmínkách. U těchto polních populací došlo i k pozměnění některých typů chování. Např. v zimním období tyto populace vytvářejí tlupy tvořené hlavně holou zvěří a mladšími srnci. Dochází k výraznému prolínání vzdálených populací. V té době se do některých polních honiteb, ve kterých se nacházejí jednak plochy oseté atraktivními plodinami (řepka, ozimy), jednak plochy s nesklizenými či nezaoranými zbytky polních plodin zaručujících dostatek potravy (např. kukuřice, řepa), stahuje srnčí zvěř z velkých vzdáleností a není žádnou vzácností zaznamenat tlupy čítající 60 až 100 kusů.

Neméně důležitým faktorem pro výběr těchto stávanišť je i jejich přehlednost. K takovémuto soustředění srnčí zvěře v lesních honitbách nedochází, je to fenomen pouze polních populací. Začátkem jara se populace opět rozcházejí, ale ne všechna zvěř se vrací do svých původních teritorií. Nastává relativně velký problém ohledně stanovení skutečných počtů srnčí zvěře v jednotlivých honitbách. Je proto nutno velmi obezřetně vyhodnocovat výsledky jarních sčítání a využívat zkušeností, týkajících se výše stavů v letním období.

Tato problematika se týká hlavně honiteb bývalého okresu Pardubice. Z celkové výměry tohoto okresu připadá 67 % na zemědělskou půdu, což prokazuje jeho zemědělský charakter. V důsledku toho převažují také honitby polního charakteru a představují 55 % z registrovaných honiteb, navíc 28 % honiteb spadá mezi honitby smíšené a pouze 17 % honiteb je čistě lesních.

Roční lov srnčí zvěře na ploše okresu (graf č. 1) v letech 1975 až 1980 vzrostl z celkem ulovených 500 kusů na 800, potom nastalo v letech 1981 až 1984 výrazné snížení lovů na původních 500 kusů, ale v následujících letech již můžeme pozorovat poměrně plynulý růst počtu ulovených kusů, který je zvláště v posledních letech velmi výrazný. Porovnáním lovu srnců, srn a srnčat (graf č. 2) zjistíme, že po roce 1982 nejvíce stoupá lov srnců, lov holé zvěře je výrazně nižší a zvláště u srnčat se výše lovu od roku 1985 až do roku 1999 téměř neměnila. Počet ulovených srn do roku 1990 zůstal na úrovni roku 1985 a teprve v následujících letech se začal zvyšovat. Celé toto téměř třicetileté období je možno podle charakteru změn ve výši ročního lovu rozdělit na pět víceméně samostatných celků. Plnění plánu lovu v prvém období (od roku 1978 do roku 1981) se pohybovalo jak u srnců tak i u holé zvěře v rozmezí 92 až 94 %, v tomto období byl také loven stejný počet srnců jako srn. Ve II. období (1982 až 1985), kdy došlo k náhlému snížení stavů srnčí zvěře, bylo procento plnění plánu lovu srnců stejné jako v předchozím období, ale lov srn a srnčat byl snížen na 70 až 80 %, i když byl plán v důsledku nižších stavů také snížen. Důsledkem výrazného snížení a navíc i neplnění plánu lovu, byl nárůst počtu srn v honitbách a následně i vyšší stav srnčat. V tomto období je ale možno brát tento efekt jako pozitivum, protože tím došlo k relativně rychlému nárůstu stavů na původní hodnoty. Ve III. období (1986 až 1990) plán i lov již mírně stoupal, plnění plánu lov srnců bylo stále vysoké, ale procento lovu srn a srnčat bylo stále na velmi nízké úrovni. Tak docházelo v populaci srnčí zvěře nadále k výraznému zvyšování stavů, hlavně v oblasti srnčat a obecně mladé zvěře. Ve IV. období (1991 až 1999) se stav populace srnčí zvěře již výrazně zvýšil, což se odrazilo jak na výši plánu lovu, tak i na skutečném lovu. Opět ale vysoké procento plnění plánu se týkalo převážně srnců, u srn a hlavně srnčat bylo stále plnění plánu relativně nízké. Teprve v V. období (po roce 2000) můžeme konstatovat, že plán lovu je maximálně plněn jak u srnců, tak i u srn a srnčat. Z předchozích období ale v populaci stále výrazně převládá samičí zvěř a obecně převažuje mladá zvěř.

Pravidlo pro optimální stav srnčí zvěře stanoví, že v populaci se má vyskytovat stejný počet srnců a srn. Také pohlaví narozených srnčat se udržuje v poměru 1:1. Současný stav populace, převážně polní srnčí zvěře v okrese, ale vykazuje výrazně vyšší počet srn proti srncům, v důsledku toho i vysoký počet srnčat. Tento nárůst mladé zvěře v populaci je možno doložit hodnotami získanými z chovatelských přehlídek. U srnců do roku 1987 se pohybovalo zastoupení srnců I. věkové třídy v rozpětí 40 43 % ze všech ulovených srnců, a u srn (na základě kontroly předkládaných spodních čelistí) do 20 %. Od roku 1998 do současnosti již zastoupení srnců I. věkové třídy v odlovu přesáhlo hodnotu 50 % a u srn hodnotu 27 %, v posledních dvou let dokonce hodnotu 32 %, což znamená, že prakticky 1/3 ulovených srn byla mladší tří let.

Nepoměr mezi počtem lovených srnců, srn a srnčat je již také dán schvalovaným plánem chovu a lovu. Prakticky pouze v I. období byl již v plánu lovu zakotven stejný poměr lovu srnců a srn. Od roku 1982 již pravidelně je plánován nižší lov srn proti srncům (a navíc ani ten se neplní) a od roku 1991 i srnčat. Bylo by proto potřeba, ačkoliv je to nepopulární, aby majitelé honiteb, ve spolupráci s uživateli a pověřenými obcemi, tlačili na zvýšení lovu holé zvěře, hlavně srn, na úkor lovu srnců. Je nutno mít stále na mysli, že vysokými stavy srnčí zvěře v polních podmínkách, zvláště jejich kumulací v zimních a předjarních měsících na atraktivně zajímavých plodinách (řepky, ozimy), může docházet na těchto plochách k dosti vysokým ztrátám. Řešení těchto sporů nemusí být vždy jednoduché.

V okrese se pravidelně konají chovatelské přehlídky trofejí, do roku 2002 byly také hodnoceny spodní čelisti holé zvěře. Bodové hodnoty srnčích trofejí přesahující 105 bodů CIC (bronzová medaile) z celkem ulovených srnců se pohybují v České republice v rozmezí od 0,39 do 0,45 %. V tomto rozpětí se pohyboval i výskyt medailových srnců v okrese Pardubice do roku 1990, v následujících letech se ale kvalita srnčí zvěře výrazně zvýšila a procento medailových srnců ze srnců předložených na chovatelské přehlídky se zvýšilo na 0,7 až 0,9 %.

Toto zvýšení kvality srnčí zvěře může souviset s mnoha faktory. Dlouhodobě se v okrese provádí předkládání medikované krmné směsi proti endoparazitům. Navíc potravní podmínky pro srnčí zvěř v polních oblastech jsou na vysoké úrovni, hlavně v důsledku zvýšeného pěstování řepek a kukuřice. Současné odrůdy řepek již nemají tak drastické dopady na zdravotní stavy srnčí zvěře, navíc ve většině honiteb v zimních měsících předkládají zvěři v blízkosti těchto plodin ječmen nebo oves, takže u zvěře nedochází k monodietnímu přijímání potravy. Také zbytky kukuřice a řepy již nejsou hluboce zaorávány a mohou sloužit po celou zimu k doplňování živin. V polních podmínkách je také srnčí zvěř vystavena daleko intenzivněji slunečnímu záření, které se významnou měrou podílí na tvorbě paroží. Všechny tyto i mnohé další faktory je možno dávat do souvislosti s vyšší kvalitou polní srnčí zvěře, ačkoliv skladba a velikost populace není optimální.

Dokladem kvality polní srnčí zvěře je i věkové rozvrstvení trofejových srnců, které se pohybuje v rozmezí od dvou do osmi let, nejčastěji mezi třetím až pátým rokem věku. Proti zahraničním údajům, převážně z lesních a podhorských honiteb, prokazují tyto výsledky, že v polních podmínkách nárůst parožní hmoty je rychlejší, takže medailových hodnot dosahují srnci již velmi mladí a po šestém až sedmém roku věku se u nich kvalita parožení již výrazně snižuje. Z přehledu výskytu medailových srnců vyplynulo, že všichni tito srnci byli loveni ve východní části okresu Pardubice a navíc převážně v polních oblastech.

Problematice chovu polních populací srnčí zvěře by bylo potřeba věnovat větší pozornost, protože přizpůsobováním se novým podmínkám dochází u této zvěře ke změnám typu chování, včetně prolínání jednotlivých populací. Také nové podmínky prostředí umožňují maximální snížení ztrát při rozmnožování, na což by bylo potřeba brát zřetel při vypracovávání plánů chovu a lovu.

RNDr. Ivo SÝKORA, CSc.

Snímky Dan Materna