S dotacemi mohou růst i mzdy rolníků

Tomáš Doucha, ředitel Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky, k zvyšování agrárních podpor po vstupu do Evropské unie říká:

»Sedláci dostanou v Evropské unii tolik peněz, až nebudou věděl, co s nimi.« Touto nadsázkou občas provokuje ředitel Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky Tomáš Doucha tuzemské rolníky, stále žehrající na nedostatečnost státních dotací.

»Samozřejmě jde o nadsázku, peněz do zemědělství asi není nikdy a nikde dost. Ale zároveň je pravda, že dotace už letos budou výrazně vyšší. A osud podnikatelů bude záviset právě na tom, zda se jim podpory podaří správně využít,« vysvětluje Doucha.

hn: Letošní agrární dotace mají být zhruba o deset miliard korun vyšší než loňských asi 78 miliard. Kdo si především polepší?

Na čtyřnásobek vzrostou podpory, na něž má nárok prakticky každý podnikatel. To jsou takzvané přímé platby na podporu produkce nebo dotace na hospodaření v horších přírodních podmínkách. V zásadě si tak polepší všichni agrární podnikatelé.

hn: V posledních dvou letech vykazoval obor ztrátu, otočí se tedy situace k lepšímu?

To záleží i na vývoji cen a situaci celé ekonomiky u nás i v Evropské unii, ale jistě se příjmy zemědělců kvůli nárůstu podpor musí zvýšit.

Kvůli reformě se otřásly podnikatelské jistoty

hn: Zemědělci kromě peněz hledají také jistotu pro podnikání. Slibují si jí právem od vstupu do unie, která se snaží razit přesná a dlouhodobá pravidla jednotné agrární politiky?

V nejbližších letech těch jistot moc nebude. Letošek je zlomem v tom, že dotační pravidla v první části roku budou ještě platit postaru, po vstupu se systém překlopí na dost odlišná pravidla unie.

V roce 2005 bude systém zase jiný. Vedle dotací z unie je totiž třeba ještě vymyslet způsob, jak rozdělovat další podpory z domácích zdrojů. Tuto možnost si Česko stejně jako ostatní kandidátské země vyjednalo.

A do toho všeho se ještě bude promítat reforma zemědělské politiky unie, jež byla loni schválena, ale do praxe se bude uvádět v příštích letech. Větší jistota se dá očekávat v období od roku 2006, kdy už bude znám také nový rozpočet celé unie.

hn: Kam tedy mají rolníci vyšší příděly peněz investovat, aby po vstupu do unie obstáli?

Manažeři firem získají konečně možnost více se zaměřit na strategické záměry, které jim umožní firmy skutečně stabilizoval.

hn: Třeba i splácet dluhy, jimiž je české zemědělství zatíženo mnohem víc než třeba farmáři v unii?

Jistě, vždyť firmy už postihl kvůli nevypořádaným dluhům třeba konkurs. Družstva ještě nevrátila všechen majetek svým bývalým členům, soukromí rolníci zase dosud nesplatili státu bezúročné půjčky. Často bude třeba investovat také do modernizace výroby.

hn: Bude rozumné víc peněz dát třeba na pojištění?

Samozřejmě, rizika výkyvů počasí i nemocí hospodářských zvířat jsou v posledních letech tak vysoká, že investovat do pojištění bude nezbytností.

hn: Zemědělci si stěžují, že po textilním průmyslu jsou mzdy v jejich oboru druhé nejnižší. Mohou vyšší dotace zahýbat i s platy?

To je naprosto logická úvaha. Zemědělští podnikatelé teď mají jasnou možnost platy svým zaměstnancům zvýšit.

hn: To je pro venkov významné, protože v Česku je na venkově drtivá většina lidí v zaměstnaneckém poměru. Kdo ještě může pocítit příznivý vliv vyšších podpor?

Zřejmě také dva až tři milióny lidí, kteří podle dohadů pronajímají rolníkům zemědělskou půdu. I u nás postupně začne platit to, co je v unii běžné: růst dotací se promítá do růstu ceny půdy a nájemného. U nás je přitom pronajato přes devadesát procent veškeré zemědělské půdy. To ovšem není moc dobrá zpráva pro zemědělce, ale spíše pro vlastníky. Tedy v případě, že se probudí a začnou se o svůj dosud nepříliš výnosný majetek víc starat.

Systém dotací může změnit celé podnikání

hn: Zemědělci jistě budou mít na co vyšší dotace vynakládat. Ca ale ještě musí udělat stát, aby se k penězům v novém systému vůbec dostali?

Je nutné dobudovat příslušné instituce, které budou peníze nejen rozdělovat, ale hlavně kontrolovat. Nejdůležitější pak bude rozhodnutí, jak a kdy přistoupit k reformované agrární politice unie. Tady mají kandidátské země trochu volnost.

hn: Jak takové rozhodnutí může podnikání ovlivnit?

Zcela zásadně. Budeme rozhodovat mezi vyplácením dotací jen na hektar zemědělské půdy, nebo možností vázat podpory stále na nějaký konkrétní druh produkce - třeba na pěstování brambor nebo chov skotu. Pokud zvítězí první možnost, soustředí se farmáři samozřejmě jen na to, co pro ně bude výnosné. To může znamenat velké změny na trhu, změny cen. A ovlivní to strukturu zemědělství, podobu venkova, krajiny.

hn: Která možnost je lepší?

Zjednodušení plateb jen na hektar odpovídá smyslu zamýšlené reformy, otevírá zemědělství více tržnímu prostředí.

hn: Reforma agrární politiky unie je také výsledkem tlaku Světové obchodní organizace WTO. Ta požaduje snižování produkčních dotací a otevírání agrárního trhu. Může evropské zemědělství tomuto tlaku ještě více ustupovat?

Unie trochu ustupovat musí. Kdyby jednání WTO skončila neúspěchem, bylo by to zlé pro světovou ekonomiku i politiku. Na druhou stranu je třeba zdůraznit, že pokud by se teoreticky unie svých dotací a ochrany trhu úplně vzdala, znamenalo by to v podstatě konec evropského zemědělství.

hn: To je tak slabé?

Je méně výkonné, než zemědělství například v USA, rozvojové země zase kvůli mnohem nižší životní úrovni mohou unii konkurovat nižšími cenami surovin. Především je však takzvaný model evropského zemědělství, prosazovaný Bruselem, jiný než zemědělství v ostatních částech světa. A Evropská unie soustřeďuje všechno úsilí na to, aby tento model obhájila.

Evropské zemědělství se světem vždycky prohraje

hn: Co je podstatou evropského modelu zemědělství?

Není postaven jen na ekonomické konkurenceschopnosti. V takovém srovnání by totiž Evropa se světem vždycky prohrála. Vzhledem k tradici života na evropském venkově a přírodním podmínkám zkrátka není možné, aby se vyrovnala třeba velkovýrobě v USA. Tam jsem viděl například firmy vykrmující skot, které soustřeďovaly zvířata v počtu sto tisíc kusů. To je pro evropské podmínky nepředstavitelné.

Evropský model proto zdůrazňuje, že zemědělství není jen efektivita výroby, ale i ekologie, ochrana krajiny.

hn: Jak se ale Evropa muže ubránit, když na svém modelu trvá a ve WTO je přitom tlačena ke zdi?

Právě kvůli tlaku WTO stále více unie prosazuje svůj agrární model. Hovoří o tom, že sníží produkční dotace, ale o to více podpoří takzvané mimoprodukční funkce zemědělství - péčí o krajinu počínaje, přes nepotravinářské využívání zemědělské produkce po rozvoj biopotravin.

Připouští také, že sníží své vývozní podpory nebo dovozní cla - ale zároveň tvrdí, že její občané mají právo na vysokou kvalitu potravin, dodržování zdravotní bezpečnosti, i třeba na ochranu značek speciálních výrobků, ať už jde o šampaňské nebo olomoucké tvarůžky.

hn: Nedá se tato snaha prostě popsat tak, že unie se snaží svým rolníkům poskytovat dotace a ochranu před levnějšími dovozy jinou cestou, když to nejde přes podpory produkce a cla?

I takhle by se to dalo vyjádřit. Ale to, že ve většině zemí unie má venkov skutečně jinou tvář než třeba v zámoří, je taky pravdivý A třeba kontrola zdravotní bezpečnosti potravin je v unii jistě na vyšší úrovni než v některých rozvojových zemích. Brusel tedy jisté argumenty na své straně má.

hn: Loňská konference WTO v Cancúnu skončila neúspěšně. Reforma agrární politiky unie se zdála hlavně rozvojovým zemím jen nevýznamným ústupkem. Jak může Brusel ještě manévrovat?

Nejspíš tak, že svůj model neopustí, ale reformu bude ještě prohlubovat. Chystají se například již změny na trhu s cukrem. Ten zatím unie reguluje tak, že spotřebitelé platí za cukr mnohem víc, než kdyby byl trh unie otevřen dovozu. Vymohla si to lobby zpracovatelů cukru.

Podniky budou větší, ale malé farmy nezaniknou

hn: Efektivnost výroby je principem, jenž ani ve svérázném prostředí agrární politiky unie protlačit nelze. I v unii ubývá farmářů, podniky se zvětšují. Jakou tvář tedy bude mít venkov?

V těch oblastech unie, kde je venkov také obrovským zdrojem příjmů z turistiky, bude snaha zachovat jeho takříkajíc idylickou tvář velmi silná. Postupně ale dochází k slučování farem, trend se zastavit nedá. Z USA si v efektivitě výroby lze vzít určitě příklad.

hn: Česko by mohlo mít k americkému pojetí zemědělství nejblíže. Násilná kolektivizace a zestátnění za komunismu vedlo ke vzniku velkých podniků. Může toho nějak využít?

Velikost podniku je důležitá a česko v tom má určitý náskok - pozadu jsme zase třeba s ekologií nebo vzhledem našich vesnic: Ale ani samotná velikost firmy ještě efektivitu nepřináší. Pokud nemám moderní výrobní technologii, pokud zaměstnávám víc lidí, než potřebuji, pak samozřejmě těm nejlepším konkurovat nemohu. A je pořád hodně podniků, které jsou sice dost velké, ale ne efektivní.

hn: Kdo má větší šanci - velké podniky, nebo farmy?

Nepochybně u nás bude docházet ještě k dalšímu zvětšování podniků. Nepůjde přitom jen o družstva nebo akciové společnosti. Stále víc bude velkých firem, v jejichž čele je soukromý podnikatel, případně jen manažeři, jež si najme i podnikatel mimo obor.

Poroste i počet malých farem, které budou vznikat při zániku jiných podniků, ale tento nárůst nebude velký.

hn: Váš ústav připravil pro Ministerstvo zemědělství podklady nové agrární koncepce, jíž se má Česko od letošky řídit. Nakolik tato koncepce odpovídá tomu, co prosazuje Brusel: multifunkčnímu zemědělství s postupným odbouráváním produkčních dotací?

Koncepci jsme pochopitelně vytvářeli v duchu politiky unie. Ale předpokládám, že rozvoj multifunkčního zemědělství bude u nás velmi pomalý. Jednak tento trend ještě není usazen v hlavách většiny podnikatelů, jednak je k tomu paradoxně nebude stimulova ani ekonomická situace.

hn: Proč?

Dotace jsou prostě nastaveny tak, že se díky našemu vstupu do unie posílí hlavně produkční dotace - takzvané přímé platby. Ze tří miliard korun loni to bude letos asi dvanáct.

Venkov je podle unie víc než jenom zemědělství

hn: Znamená to, že Česko si dělá nějakou vlastní agrární politiku, nezávislou na směru prosazovaném unií?

To v žádném případě. Všechny kandidátské země přijaly pravidla jednotné agrární politiky, tu není možné v unii nedodržovat. Ale v jejím rámci mají jak podnikatelé, tak celé státy určitou volnost, na co se soustředit.

hn: Kdy se tedy Česko více soustředí na ekologii, na venkov a ne jen na produkci?

Potíž je v tom, že farmáři současné patnáctky zatím skutečně berou ještě vyšší produkční dotace, než dostanou v prvních letech noví členové. Takže když většina zemědělců argumentuje tím, že chce kvůli konkurenceschopnosti hlavně přímé platby, má pravdu.

hn: Podnikání v zemědělství je ovšem běh na dlouhou trať. Je rozumné soustředit se na produkční dotace, když budoucnost v unii mají podpory mimoprodukční?

Předpokládám, že v příštích letech se poměr bude měnit ve prospěch celého venkova, nejen zemědělství. To je totiž zásadní teze, kterou unie prosazuje. Bruselský agrární komisař Franz Fischler již ted' zdůrazňuje, že venkov je nadřazen pojmu zemědělství. Což jinými slovy znamená, že i podpory půjdou stále více na nezemědělskou činnost. Jako členové společenství se tomu budeme přizpůsobovat.

hn: Jakou budoucnost tedy mají zemědělské podniky?

Ty velké budou profitovat hlavně ze své efektivity. Menší farmáři budou více závislí na speciálních dotacích - třeba na údržbu krajiny, na agroturistiku, na podnikání mimo zemědělství.