Rozšíření EU - důsledky a strategie pro zemědělství - bulletin č. 6

Rozšíření EU - důsledky a strategie pro zemědělství

Vybrané výsledky

Obsah

Předmluva *

1.Situace zemědělství v zemích střední a východní Evropy *

1.1 Vysoký produkční potenciál *

1.2 Konkurenceschopnost zemědělství v zemích střední a východní Evropy *

1.2.1Agrární protekcionismus *

1.2.2Ceny zemědělských výrobců a ceny faktorů *

1.2.3Produktivita *

1.2.4Náklady výroby *

1.2.5Situace v zemědělství a v potravinářském průmyslu *

1.2.6Kvalita, ochrana zdraví a ochrana zvířat *

1.2.7Institucionální uspořádání *

1.2.8Shrnutí *

2.Důsledky rozšíření pro agrární trhy a Společnou zemědělskou politiku *

2.1 Stav předvstupního procesu *

2.1.1Diskuse k výrobním kvótám a přímým platbám *

2.2 Zemědělský potenciál rozšířené EU *

2.3 SZP přinese zemědělství zemí střední a východní Evropy výhody *

3.Šance a rizika rozšíření pro rakouské zemědělství *

3.1 Výchozí situace *

3.2 Dosavadní zkušenosti s otevíráním se na východ *

3.3 Šance a rizika na agrárních trzích *

3.4 Důsledky pro zemědělství *

3.4.1Podíly na trhu *

3.4.2 Ceny zemědělských výrobců *

3.4.3 Obraty a výnosy *

3.4.4 Průběh adaptačních procesů *

3.5 Rozšížení EU a změna struktury zemědělství *

3.6 Situace venkovských oblastí *

Literatura *

Předmluva

Podle vyjádření autora, Prof. Dr. M. Schneidera (WIFO, Vídeň), zde prezentujeme poslední rozsáhlejší práci, kterou na objednávku rakouského ministerstva zemědělství zpracoval přední agrární ekonom Rakouska. Prof. M. Schneider po dlouhá desetiletí spoluvytvářel agrárně politické nástroje ku prospěchu rakouského zemědělství a rozhodující měrou napomáhal úsilí k nejméně kontroverznímu vstupu Rakouska do EU. Byl mezi prvními, kteří signalizovali zásadní změny ve vnějších rámcových podmínkách a exaktně kvantifikoval dopady nastalých změn na situaci rakouských zemědělců. Vždy úzce spolupracoval s rozhodujícími představiteli státní správy, ale i důležitých zájmových skupin. Byl to také on, který kvantifikoval důsledky vstupu do EU pro rakouské zemědělství, takže je vcelku logické, proč tato vážená osobnost byla pověřena úkolem posoudit důsledky rozšíření EU o země střední a východní Evropy (ZSVE) na rakouské zemědělství v krátkodobé, ale i dlouhodobější perspektivě.

Přinášíme touto informací zásadní závěry z rozsáhlé analytické práce, která byla zpracována na přelomu roku 2001/2002. Zdůrazňuji, že s většinou studií byla naše odborná veřejnost seznámena prostřednictvím “Bulletinu VÚZE”. Prof. M. Schneider patří k dlouholetým spolupracovníkům VÚZE, který nám nezištně pomáhal při vytváření moderní tváře výzkumného pracoviště pro agrární ekonomiku. Patřili jsme vždy k prvním, kteří měli k dispozici všechny jeho rozhodující výstupy.

Chtěl bych ještě zdůraznit, že autor tohoto příspěvku se rovněž podílel na spoluvytváření konceptu Evropského modelu zemědělství, jenž se začal formovat koncem 80. let. Je typickým představitelem tendence k udržení jisté míry ochrany evropského zemědělství, hájícího existenční prostor rolníkům cestou multifunkčního, ekologického, celoplošného zemědělství, kde středem pozornosti je spotřebitel a kvalita a zdravotní nezávadnost potravin.

Předložená informace se skládá ze tří relativně samostatných částí vypovídajících o aktuálních problémech, společných dnes celému evropskému zemědělství a v současném předvstupním období i všem kandidátským zemím.

V první části je stručně charakterizována výchozí situace v zemědělství a potravinářském průmyslu deseti kandidátských ZSVE v období před vstupem do EU. Ve druhé části jsou diskutovány důsledky rozšíření EU pro společný agrární trh a zejména pro Společnou zemědělskou politiku (SZP). Poslední, nejzajímavější část posuzuje šance a rizika rozšíření EU o ZSVE pro rakouské zemědělství, kde se v detailním komoditním členění posuzují krátkodobé až střednědobé vyhlídky konkurenceschopnosti jednotlivých účastníků na agrárním trhu.

Doc. Ing. Tomáš DOUCHA, CSc.ředitel VÚZE

Zemědělství jako citlivá oblast rozšíření

Deset bývalých komunistických zemí střední a východní Evropy (ZSVE) a rovněž Kypr a Malta se ucházejí o přijetí do EU. "Evropská unie je rozhodnuta ukončit jednání o vstupu se zeměmi, které jsou na vstup dostatečné připravené, do konce roku 2002, aby se mohly v roce 2004 podílet jako členské země na volbách do Evropského parlamentu" (Evropská rada, Laeken 2001). Z dnešního hlediska by mohlo v roce 2002 úspěšně zakončit jednání až osm ZSVE (a počítá se rovněž s Kyprem a Maltou); Bulharsko a Rumunsko by mohly následovat teprve později (Evropská komise, 2001B).

Zemědělství je považováno za jednu z kritických a citlivých oblastí rozšíření. Potíže vyplývají především ze specifických zvláštností a velkých rozdílů v úrovni zemědělství a potravinářství v členských zemích EU a v kandidátských zemích. Z hlediska rolníků v členských zemích EU umocňují problematiku snahy po rychlém odbourání ochrany zemědělství a otvírání se agrárních trhů v rámci ujednání WTO, latentní tendence k agrárním přebytkům a omezené rozpočtové prostředky EU.

1. Situace zemědělství v zemích střední a východní Evropy

Desetiletí komunistického plánovitého řízení národního hospodářství brzdilo v zemích střední a východní Evropy (dále jen ZSVE) sociální a hospodářský vývoj a omezovalo strukturální rozvoj. Ještě po víc než deseti letech jsou kandidátské státy stále ještě ekonomicky slabé a mnohem výrazněji agrárně orientované než členské země EU včetně Rakouska. Ekonomické poměry a situace zemědělství se v jednotlivých kandidátských zemích značně liší.

1.1 Vysoký produkční potenciál

Hospodářské zotavování ZSVE probíhalo zatím pomaleji a obtížněji než se původně předpokládalo. Nominální hodnota HDP v přepočtu na jednoho obyvatele deseti kandidátských zemí dosáhla v roce 2000 jen asi jedné šestiny hodnoty EU 15. Dlouhodobější prognózy jsou však obecně optimističtější. Proces vyrovnání ekonomické úrovně bude nepochybně dlouhodobější (potrvá asi jednu generaci); navíc nelze vyloučit ani změny k horšímu (Světová banka, 2000, Evropská banka pro obnovu a rozvoj, 1999, 2000).

V roce 2000 bylo zaměstnáno v zemědělství a lesnictví deseti kandidátských ZSVE 9,5 mil. osob, tj. mnohem víc než v celé EU 15 (6,8 mil.). Asi polovina celkového počtu pracovních sil v zemědělství kandidátských zemí připadá na Rumunsko, dalších 30 % na Polsko. Podíl pracovníků v zemědělství na celkovém počtu pracovně činného obyvatelstva a na HDP je v průměru 10 kandidátských zemí více než čtyřnásobně vyšší než v EU 15. Mezi jednotlivými zeměmi přetrvávají velké rozdíly.

Tab. 1- Makroekonomické ukazatele ZSVE za rok 2000

Pramen: Evropská komise, Pravidelné zprávy o pokroku kandidátských zemí na cestě do EU, Brusel, 13. 11. 2001; EUROSTAT;

1) 1.1. 2000;

2) včetně myslivosti a rybářství;

3) včetně lesního hospodářství, myslivosti a rybářství;

4) Statistical Office of the Republic of Slovenia;

5) údaj za rok 1998

Ve střední a východní Evropě jsou půdně klimatické podmínky pro zemědělskou výrobu převážně příznivé. Navíc jsou státy v relaci k počtu obyvatelstva bohatě vybaveny úrodnou půdou. V průměru mají ZSVE 10 na jednoho obyvatele k dispozici dvakrát víc orné půdy a téměř o dvě třetiny víc zemědělské půdy než EU 15.

Graf 1 - Výměra z. p. v ZSVE v přepočtu na obyvatele

Pramen: Eurostat, Statistická ročenka zemědělství 2000, Lucemburk, červen 2001, WIIW, FAO, databáze na internetu

Bohatství úrodné půdy, vysoká nabídka levných pracovních sil a nízká produktivita představují značný agrární potenciál, který je v současnosti využíván jen zčásti.

1.2 Konkurenceschopnost zemědělství v zemích střední a východní Evropy

O vysokém agrárním potenciálu ZSVE není sporu. Jeho lepší využití předpokládá dostatečnou konkurenceschopnost zemědělství a potravinářského průmyslu v kandidátských státech a vytváření ekonomických stimulů ve prospěch výrobců. O konkurenceschopnosti ZSVE jsou však k dispozici jen dílčí informace.

1.2.1 Agrární protekcionismus

Agrární protekcionismus - měřený celkovým příjmem nebo hodnotou zemědělské produkce vyjádřenou v cenách světového trhu - je v ZSVE mnohem nižší než v zemích EU. OECD např. uvádí za rok 2000 pro zemědělství členských zemí odhad produkčních podpor v průměrné výši 38 % celkových příjmů (včetně transferů). Měřena tímto běžným ukazatelem je úroveň ochrany a podpor v ZSVE zhruba na poloviční úrovni zemí EU (s výjimkou Slovinska).

Tab. 2 - Agrární protekcionismus v ZSVE

Terminologické vysvětlivky:

Odhad produkčních podpor (OPP) je obecně vymezen jako hodnota ročního hrubého peněžního transferu od spotřebitelů a daňových poplatníků ve prospěch, resp. na podporu zemědělských výrobců, vyplývající z přijatých agrárně politických opatření.

Procento odhadu produkčních podpor (% OPP), vyjadřuje podíl implicitních a explicitních podpor (cenové rozdíly výstupů, resp. vstupů, daňové úlevy aj.) na celkových příjmech zemědělských podniků.

Koeficient nominální produkční podpory (KNPP), vyjadřuje kolikrátje větší hodnota příjmů zemědělských podniků, než by byla při uplatnění světových cen.

Odhad celkových podpor (OCP) je vymezen jako součet odhadu produkčních podpor, odhadu podpor na obecné služby (zahrnujetransféry daňových poplatníků určené na výzkum, zemědělské školství, infrastrukturu aj.) a transferů spotřebitelům od daňových poplatníků.

Odhad podílu celkových podpor na HDP (% OCP) je zachycením celkových transferů od daňových poplatníků, které jsou součástí celkové domácí spotřeby v rámci národní ekonomiky (podrobněji viz “ZZ za rok 1999”, textová příloha 2).

Pramen: OECD, Agricultural Policies in OECD-Countries, Monitoring and Evaluation 2001, Paris 2001; ą) předběžné údaje; ˛) OECD bez nejnovějších členů, Koreje, ČR, Maďarska, Mexika a Polska.

Úroveň ochrany trhu a podpor včetně aplikovaného souboru nástrojů se jak v EU tak v ZSVE liší komoditně. U obilovin, olejnin a hovězího masa vykazují např. ZSVE nízké a některé dokonce záporné hodnoty OPP. Naproti tomu jsou např. u vajec a drůbeže poskytovány v ZSVE vysoké podpory. V EU je nejvíce podporovanou komoditou hovězí maso s odstupem následují komodity mléko, cukr a chlebové obiloviny.

1.2.2 Ceny zemědělských výrobců a ceny faktorů

Údaje pocházející ze zdrojů OECD a ZMP a charakterizující vývoj cen zemědělských výrobců (CZV) v ZSVE zaznamenávají velmi rozdílné tendence. Některé komodity jsou v ZSVE mnohem levnější než v EU, některé jsou cenově srovnatelné a část je dokonce dražší než v EU. Mezi jednotlivými zeměmi existují často i značné rozdíly. V průměru je úroveň CZV v ZSVE nižší než v EU 15 s výjimkou Slovinska.

Tab. 3 - Ceny zemědělských výrobců1) v kandidátských zemích (v % k cenové úrovni EU)

Pramen: OECD, Producer and Consumer Support Estimates, OECD Database, 2001 Edition, Paris 2001; Österreich: LGR des WIFO; údaje 1999 a za rok 2000 předběžné;

1) Průměrné tržby loco farma; 2) Rakousko: bez produkce k nezemědělskému využití; 3) Průměrné tržby za cukrovku v EU, Polsku a Slovinsku vypočtené podle údajů OECD za bílý cukr; Kalkulovaná výtěžnost cukru 15%; za Rakousko výtěžnost cukru v příslušném roce:1999 Ř 15,58%; 2000 Ř16,03%; 6) ZSVE: Průměrná tržba za dodávku čerstvého mléka podle skutečného obsahu tuku; Rakousko: průměrná tržba za všechny kategorie, skutečný obsah tuku, včetně přirážek nebo srážek.

V roce 1999/2000 byly zejména cukrová řepa, jatečný skot a mléko v ZSVE podstatně levnější než v EU. Aktuální cenové rozdíly se musely u hovězího masa v důsledku poklesu administrativních cen v EU o 20 % za období let 2000 a 2002 zákonitě zmenšit. V rámci přijaté reformy SZP 1999 rovněž dohodnuté krácení cen mléka EU (-15 %) je plánováno na období let 2005 až 2007. Se snížením cen cukrové řepy EU se v současné době nepočítá. Ze současného stavu věcí budou tedy v souvislosti s předpokládaným termínem rozšíření EU (2004) o některé kandidátské země CZV u cukrové řepy a mléka značně pod úrovní EU. Plné převzetí principů SZP v souvislosti se vstupem by vedlo k neúměrnému zvyšování CZV, které by mohlo být z hlediska agrárně politických a sociálních souvislostí problematické. Jinak vypadá situace v odvětvích jatečná prasata, vejce a drůbež, kde lze očekávat v některých zemích se vstupem do EU pokles CZV.

Mezi ZSVE a EU jsou rozdílné nejen ceny placené zemědělským výrobcům, ale i cenyzemědělských výrobních faktorů. V současné době jsou zejména mzdy a platy a rovněž ceny půdy a pachtovné v kandidátských státech podstatně nižší než v EU. Rovněž hodnota mezispotřeby vychází v řadě zemí výhodněji. Tento závěr se týká především energie, průmyslových hnojiv a opravárenských prací. Naproti tomu všem ZSVE chybí nezbytný kapitál, který je navíc drahý.

Mzdy a platy (v přepočtu na platný směnný kurz) představovaly např. v roce 2000 v Maďarsku, České republice a na Slovensku jen asi jednu šestinu mezd a platů v Rakousku; v Polsku dosáhly 22 % úrovně, ve Slovinsku dokonce 44 % rakouské hladiny. Korigované o rozdíly v kupní síle jsou tyto diference sice menší, nicméně stále ještě podstatné.

Podle šetření Fr. Greifa (2001) se prodává zemědělská půda v ZSVE jen asi za 5 % až 10 % tržních cen v západní Evropě. Rovněž pachtovné se nachází hluboko pod západoevropskou a rakouskou úrovní; k podobným výsledkům dospívá A. Pouliquen.

Očekávané členství v EU a volný přístup na společný vnitřní trh zemí EU ovlivní v kandidátských státech cenovou hladinu výrobních prostředků. Tyto vlivy se však zpravidla projeví až ve střednědobé perspektivě. To znamená, že zemědělské podniky nově přijatých ZSVE budou i po vstupu dlouhodobě profitovat z podstatně nižších mezd a mnohem nižších cen půdy a pronájmu ve srovnání se zeměmi EU-15. Investice budou usnadněny lepším přístupem na kapitálový trh (a vyššími podporami EU), úrokové zatížení se obecně sníží. Ceny vstupů by se však mohly přibližovat existující cenové úrovni v EU dynamičtěji.

1.2.3 Produktivita

Vysoký podíl pracovníků zemědělství na celkovém počtu aktivně činných v NH potvrzuje velmi nízkou efektivnost a neuspokojivou úroveň reálné produktivity v zemědělství ZSVE. Tento závěr je navíc podpořen údaji o dosahovaných ha - výnosech v rostlinné výrobě a užitkovosti hospodářských zvířat.

Graf 2 - Produktivita v zemědělství v ZSVE

Pramen: Databáze FAO, internet.

Kapitálová náročnost zemědělských podniků je v ZSVE nižší; spotřebovávají rovněž méně provozních prostředků zvyšujících výnosy než v západní Evropě (viz Evropská komise, 1998A, 1998B, Z. Lukas - J. Pöschl, 2000, A. Pouliquen, 2001). Toto konstatování ovšem vysvětluje jen část rozdílů v produktivitě.

1.2.4 Náklady výroby

Ve srovnání se západní Evropou nízká míra protekcionismu, nižší ceny zemědělských výrobců a podstatně nižší přímé platby poukazují na nižší úroveň nákladů v ZSVE (s výjimkou Slovinska). Tato očekávání potvrzují poměrně poskrovnu se vyskytující studie na toto téma.

Podle šetření “Spolkového ústavu pro zemědělský výzkum” (FAL) v Braunschweigu (SRN), jmenovitě “Ústavu zemědělské podnikové ekonomiky” ve spolupráci s “Výzkumným ústavem ekonomiky zemědělství a informatiky” v Budapešti (Heinrich, J. a kol., 1999) byly např. v roce 1999 úplné náklady (včetně pachtovného) u ozimé pšenice v Maďarsku asi o polovinu nižší než v Německu. Vepřové maso a mléko mohly být vyráběny asi o jednu třetinu levněji. (Nákladové relace mezi oběma zeměmi se mění v závislosti na vývoji průměrných ha - výnosů resp. průměrné konverse krmiva a dojivosti krav.) Náklady typických rakouských farem odpovídají zhruba nákladům německých podniků nebo jsou o něco vyšší.

Graf 3 - Náklady produkce v SRN a v Maďarsku za rok 1999Úplné náklady za, “typické podniky”

Graf 4 - Náklady na produkci mléka (úplné náklady vybraných typických farem za rok 1999) podle IFCN1)

Vysvětlivky: DE=SRN, SE=Švédsko, UK=Velká Británie;. US= USA, H= Maďarsko, PL= Polsko, AR= Argentina, NZ= Nový Zéland. (Čísla indikují velikost stáda v podniku).

Pramen: Pracovní skupina IFCN “Dairy”, Kirner, L. “Konkurenceschopnost zemědělských podniků”, Vídeň 2001.

Pozn.1): Podrobná informace k “Mezinárodní síti pro srovnávání zemědělských podniků” včetně nejnovějších údajů za rok 2000 viz “Bulletin VÚZE”, 2002, č. 5, 74 s.

Mezinárodní síť srovnání farem (IFCN) zjišťuje a analyzuje od roku 1998 náklady typických (avšak ne vždy reprezentativních) podniků specializovaných na produkci mléka v různých zemích podle jednotných kritérií. Jak dokládají výsledky zprávy “Dairy Report 2000” (Kirner,L. 2001), větší maďarské a polské podniky specializované na produkci mléka a sledované v tomto šetření vyráběly mléko za úplné náklady pod hranicí 2,80 ATK/kg. Ve srovnání s výrobci v západní Evropě a rovněž v USA představuje daná nákladová úroveň výraznou konkurenční výhodu.

K nejzávažnějším nákladovým, resp. konkurenčním přednostem kandidátských ZSVE patří mnohem nižší mzdy, podstatně nižší ceny půdy a nesrovnatelně nižší pachtovné. Provozní prostředky (energie, průmyslová hnojiva, přípravky na ochranu rostlin, náklady na opravy atd.a částečně i investiční statky) jsou v těchto zemích zpravidla levnější. Navíc obvykle větší výrobní jednotky využívají výhod z velikosti ("economies of scale"). Zvlášť v rostlinné výrobě je tato skutečnost důležitá. Nevýhodou z hlediska konkurenceschopnosti kandidátských zemí ve srovnání se západní Evropou je nižší produktivita. Ha - výnosy v rostlinné výrobě a užitkovost v živočišné výrobě jsou většinou nižší, efektivnost využití vstupů je rovněž nižší (např. horší konverze krmiv v živočišné výrobě), a rovněž tak vklad práce v přepočtu na vyprodukovanou jednotku je v ZSVE obvykle vyšší než v západní Evropě. Poukazuje to mj. na slabiny v podnikovém managementu, resp. v kvalifikaci a případně i motivaci pracovníků v zemědělství. Kapitál je v ZSVE nedostatkovým faktorem, vybavení zemědělství je často zastaralé.

1.2.5 Situace v zemědělství a v potravinářském průmyslu

Zemědělství v ZSVE strádá řadu let vlivem neuspokojivé ziskovosti, která brání tvorbě vlastního kapitálu. Naopak cizí kapitál je v těchto zemích drahý a zemědělským podnikům těžko dostupný. Špatná výnosová pozice a nedostatek kapitálu brání restrukturalizaci a modernizaci zemědělského sektoru a růstu výroby. Trpí tím i příprava kandidátských zemí na vstup do EU.

Od poloviny 90. let se řada kandidátských států snažila čelit finančním ztrátám v zemědělství opětným zvyšováním podpor a zčásti i restriktivní dovozní politikou u vybraných komodit. Znatelně se tím v zemědělství řady zemí zlepšila výnosová situace (Tangermann - Swinnen, 2000). Rentabilita zemědělské výroby je však stále ještě mnohem nižší než v západní Evropě a zejména pak v odvětvích živočišné výroby. (Viz např. inventarizace a průběžné zprávy OECD k situace zemědělství v reformních státech Lukas, Z. - Pöschl, J., 2000, Pouliquen, A. 2001).

Ve snaze zmírnit nedostatek kapitálu v zemědělství podporuje mnoho kandidátských států zemědělské úvěry prostřednictvím státních garancí a dotací úroků. Tyto programy ovšem nestačí k odstranění zaostávání v investičním vybavení zemědělských podniků. Ve většině ZSVE chybí specializované banky zaměřené na potřeby rozvoje zemědělství a venkova.

Situace potravinářského průmyslu je víc než deset let od zahájení procesu odstátnění a transformace velice rozdílná. Odvětví blízká zemědělství (1. zpracovatelský stupeň) jsou přes docílené pokroky považována zpravidla stále ještě za slabě rozvinutá (problémy s vytížením existujících kapacit, zařízení a technologie jsou mnohdy zastaralé, nízká produktivita, problémy s inovacemi, nízká kvalita finálních produktů a neuspokojivé plnění hygienických standardů). Ve většině těchto států patří do této skupiny značná část mlýnů, mlékáren, jatek a závodů na zpracování masa. Výjimkou jsou podniky ve vlastnictví zahraničních investorů. Potravinářské podniky 2. zpracovatelského stupně (a rovněž cukrovarnický a škrobárenský průmysl) se naproti tomu vyvíjely převážně pozitivně zaznamenaly ve srovnání se západní Evropou značných úspěchů, mimo jiné i proto, že tato odvětví nalákala dostatek zahraničního kapitálu.

Na všech úrovních potravinářského průmyslu dosahuje neuspokojivé úrovně kooperace. V kandidátských státech převážně chybí strategické aliance na úrovni celého zpracovatelského řetězce.

Jak v zemědělství tak i v potravinářském průmyslu ZSVE existují problémy se zajišťováním odbytu na trhu. V mnoha případech podniky nedokáží vyhovět, resp. přizpůsobit se moderním požadavkům maloobchodní sítě (zejména požadavkům rychle se prosazujících obchodních řetězců).

1.2.6 Kvalita, ochrana zdraví a ochrana zvířat

Kvalita potravin vyráběných v ZSVE je, poměřována obvyklými standardy západoevropských konzumentů, často neuspokojivá. Navíc mají výrobky z těchto zemí ve vyspělých zemích nedostačující image.

Jak lze soudit z jednotlivých analytických studií ZSVE a výročních zpráv Evropské komise (1998B, 2001C) o dosažených pokrocích v procesu rozšiřování a především z výsledků screeningu, mají ZSVE přes dosažený pokrok v jednotlivých oblastech - ve veterinární péči, ochraně rostlin a hygieně v zemědělské výrobě a zpracování zemědělských výrobků a rovněž v ochraně zvířat ještě hodně co dohánět. Podle hodnocení Komise neodpovídají v současné době zpravidla ani právní ustanovení uchazečů o vstup ani jejich provádění a kontrola plně náročným standardům EU. Situace ve výše uvedených oblastech je v jednotlivých zemích velmi rozdílná.

Z poslední inventarizace např. vyplývá, že v polovině roku 2000 splňovalo v Polsku jen 40 % dodaného syrového mléka standardy EU; ze 388 mlékáren získalo povolení k exportu do zemí EU pouze 19 podniků (tržní podíl přibližně 30 %) (Rosenwirth, Ch. 2001A). Odstranění existujících nedostatků nárokuje mj. vysoké investice, které polské farmy specializované na mléko nedokáží profinancovat. Problémy existují i na jatkách. Polsko vzhledem k existující obtížné situaci usiluje o získání dočasných výjimek při přejímce a zpracování mléka. Obdobnou termínovanou výjimku požaduje i pro maso.

1.2.7 Institucionální uspořádání

Pro moderní zemědělství v systému tržní ekonomiky důležité zemědělské instituce různého druhu jsou v kandidátských státech slabě rozvinuté, zčásti dokonce chybí nebo fungují nedostatečně. Jako příklady možno uvést nedostatky v právním systému a jeho uplatňování (např. pozemkové právo, agrární bankovnictví), chybějící nebo slabě rozvinuté profesní zemědělské organizace (zájmová zastoupení, poradenství, informace, organizace výrobců, zemědělská družstva apod.) nebo nedostatečně fungující trhy (půdy, kapitálu, výrobních prostředků a zemědělských výrobků) (Frohberg, K. - Hartmann,M., 2001).

1.2.8 Shrnutí

Jak bylo naznačeno, vykazuje zemědělství a potravinářství ZSVE ve srovnání se západní Evropou jak přednosti tak i nedostatky. Důležitými výhodami zemědělství v kandidátských státech jsou rozsáhlý půdní fond a levné pracovní síly. Rovněž provozní prostředky jsou v těchto zemích většinou levnější. Tyto faktory umožňují zemědělským podnikům v ZSVE - přes nízkou produktivitu a horší kapitálové vybavení - produkovat proti EU 15 s nižšími náklady. K slabinám zemědělství ZSVE, které brzdí jeho rozvoj a negativně ovlivňují prosazování jeho zájmů, patří dosud převážně nízká rentabilita zemědělské produkce, akutní nedostatek kapitálu, nedostatečně rozvinutá institucionální síť, jakož i tíživá hospodářská situace venkovských regionů.

Podle našeho soudu bojuje zemědělství a potravinářství ZSVE v současné době ještě se značnými problémy. Nicméně od poloviny až do konce 90. let se kandidátské země postupně zotavují z transformačního šoku a dokázaly si upevnit svou pozici na trhu. Ve střednědobém až dlouhodobém výhledu má většina kandidátských států šanci vyvinout se v konkurenceschopné dodavatele agrárních komodit a tím lépe využívat svůj produkční potenciál a realizovat komparativní výhody.

2. Důsledky rozšíření pro agrární trhy a Společnou zemědělskou politiku

2.1 Stav předvstupního procesu

Základnou pro vstup kandidátských zemí je legislativa EU (acquis communautaire). V průběhu jednání mohou být ovšem ve zvláště opodstatněných případech sjednána přechodná opatření; výjimečné regulace EU rozhodně vylučuje. K tomu, aby mohli uchazeči o vstup převzít soubor legislativy EU v co největším rozsahu ještě před vstupem má přispět zintenzívněná přibližovací strategie. Tato základní pozice platí i pro zemědělskou politiku. Komise zdůrazňuje, … “že v dlouhodobějším výhledu nebude existovat žádná dvoukolejná zemědělská politika EU, ale jen jediná, pro všechny členy závazná Společná zemědělská politika" (Evropská komise, 2002B, s.5 a další).

Společné pozice EU ke kapitole “Zemědělství” schválila Rada na začátku června 2000 (Evropská komise, 2000D). Koncem ledna 2002 předložila Komise své návrhy k dosud otevřeným otázkám souvisejícím s kap. “Zemědělství” (především výrobním kvótám a přímým platbám), ke strukturální politice a způsobům financování procesu rozšiřování (Evropská komise, 2002A, 2002B, Fischler, 2002A, Schreyer, 2002). K rozhodnutí Rady zatím ještě nedošlo.

2.1.1 Diskuse k výrobním kvótám a přímým platbám

Výrobní kvóty a nároky na prémie, přináležející novým členským zemím EU, jakož i přímé platby vyplácené zemědělským podnikům v těchto státech představují v kapitole 7 “Zemědělství” ústřední, dosud neuzavřený problém. Probíhající jednání o těchto důležitých tématech jsou a budou ztížena a komplikována revizí SZP, která má být provedena v mezidobí let 2002/2003. Předmětem diskuse v souvislosti s revizí SZP bude mj. další osud jak výrobních kvót (zejména mléka) tak přímých plateb (problém časové degrese, případné modulace, resp. úplného zrušení).

Výrobní kvóty

Požadavky kandidátských zemí na kvóty jsou (jak je v jednáních běžné) vysoké. Zčásti jsou mnohem vyšší než představuje současná produkce, resp. tržní výkonnost kandidátských zemí. Tyto náročné představy jsou zdůvodňovány poukazem na propad výroby po roce 1989, na očekávaný růst domácí spotřeby jakož i nutností zabezpečit zemědělství dostatečný produkční prostor, dostatek pracovních příležitostí a uspokojivé důchody jak v zemědělství tak i ve zpracovatelských podnicích. Návrhy Komise pro jednací pozici EU (o níž rozhoduje Rada) se orientují podle objemu produkce, resp. tržního výkonu v posledních letech a jsou zpravidla mnohem nižší než jsou představy uchazečských zemí (Evropská komise, 2002B). Z hlediska vlastního zemědělství má zajištění uspokojivých podílů na trhu zásadní význam. Dostatečně vysoké výrobní kvóty by tedy mohly být důležitější než vysoký objem přímých plateb, jejichž existence není dlouhodobě zajištěna.

Přímé platby

EU v posledních letech změnila svůj postoj k rozsahu přímých plateb v systému SZP, jež by měly být uvolňovány kandidátským zemím. Ve svých aktuálních návrzích pro jednací pozici EU z konce ledna 2002 označuje Komise přímé platby za součást platné legislativy SZP, která nemůže být novým členským zemím natrvalo odpírána. Přimlouvá se za jejich postupné zavádění během desetiletého přechodného období. Počínaje 25 % v roce 2004, 30 % v roce 2005 a 35 % v roce 2006 mají dostat zemědělci kandidátských ZSVE v roce 2013 100 % v té době platných přímých výpomocí (Evropská komise, 2002B).

Stojí za pozornost, že Komise navrhuje pro všechny nové kandidátské země a všechny výrobky jednotnou regulaci přímých plateb. Nepřihlíží se k markantním rozdílům v úrovni zemědělství , resp. úrovni příjmů mezi jednotlivými uchazeči (např. mezi pobaltskými státy nebo Polskem a Slovinskem). Totéž platí z hlediska velmi rozdílných důsledků SZP na CZV a rentabilitu, resp. vlivu přímých plateb na zvýhodnění jednotlivých skupin výrobků.

Z ekonomického hlediska existuje řada argumentů v neprospěch plného přiznání přímých plateb EU zemědělství nových členských zemí. Tyto platby by bránily nezbytné restrukturalizaci zemědělství. Výroba by se nadbytečně stimulovala. Výsledné zvyšování důchodů zvýhodněných výrobců by se dalo jen obtížně sociálně ospravedlnit. Omezené prostředky z pokladen EU jsou naléhavě zapotřebí na jiné, důležitější potřeby kandidátských států. Jako příklad možno uvést modernizaci zemědělství a potravinářství a podporu rozvoje venkovských regionů včetně naléhavé potřeby vytváření nových pracovních míst v těchto oblastech (viz např. Buckwell, A. - Tangermann St., 1997, Pouliquen, A., 2001).

2.2 Zemědělský potenciál rozšířené EU

Vstup všech 10 kandidátských ZSVE do EU zvýší počet obyvatel rozšířené Unie a tím počet spotřebitelů o asi 105 mil., tj. o 28 %. Počet osob činných v zemědělství by se (podle stavu z roku 2000) víc než zdvojnásobil (+ 140 %). Půdní výrobní potenciál vzroste o téměř polovinu. Současně se zvýší i ekonomická síla EU, měřená HDP, a tím i základna pro financování Společných politik včetně SZP, ale jen asi o 4,6 %.

Graf 5 - Agrární sektor ZSVE v porovnání s EU

Pramen: Evropská komise, Pravidelné zprávy o pokroku kandidátských zemí na cestě do EU, Brusel, 13. 11. 2001; EK DG VI: EU and Enlargement, Factsheet, září 2001; EUROSTAT, Tisková zpráva č. 129/2001; Databáze FAO, internet, 1999.

Ve srovnání s obyvatelstvem vysoký zemědělský potenciál uchazečů o vstup ze střední a východní Evropy a jejich velmi slabá hospodářská síla vytvářejí reálné pozadí pro obavy západoevropských rolníků, že budou rozšířením Unie vystavení dalšímu tlaku.

2.3 SZP přinese zemědělství zemí střední a východní Evropy výhody

Převzetí SZP, společné strukturální politiky (a dalších společných politik), jakož i účast na rozšířeném vnitřním trhu vytvoří pro zemědělství a potravinářství kandidátských států nové a všeobecně příznivější ekonomické rámcové podmínky:

· ceny zemědělských výrobců zčásti porostou;

· předpokládané postupné přiznání přímých plateb ze společné pokladny EU posílí pozici zemědělství, v některých výrobních odvětvích dokonce zásadně.

· převzetí strukturální politiky EU přinese podnikům kandidátských států další výhody; zvýší se s velkou pravděpodobností investiční podpory;

· zemědělství nových zemí EU bude profitovat z programů rozvoje venkova, podporovaných většinou masivně ze zdrojů EU. Především je třeba zmínit nové (nebo přinejmenším vyšší) podpory poskytované zemědělským podnikům ve znevýhodněných oblastech (vyrovnávací příplatek) a prémie uvolňované v rámci programů ochrany životního prostředí;

· zintenzívní modernizace a restrukturalizace potravinářského průmyslu, odbytových organizací a průmyslových odvětví dodávajících zemědělství vstupy;

· členstvím v EU se obecně sníží investiční riziko a v současné době nevyužívaný zemědělský produkční potenciál těchto zemí se stane středem zájmu domácích i zahraničních investorů z oblasti potravinářského průmyslu (a zčásti i ze zemědělství). Modernizací zpracovatelského průmyslu se usnadní přístup potravin na západoevropské trhy.

Uvedená opatření zvýší v nových zemích EU rentabilitu zemědělské výroby a porostou i důchody ze zemědělství. Modernizace a restrukturalizace zemědělství budou cíleně podporovány, usnadní se rozšiřování výroby. Tím se posílí konkurenceschopnost kandidátských států ve srovnání se západní Evropou a zvýší stupeň využití disponibilního produkčního potenciálu.

Vyšší rentabilita, rostoucí důchody, intenzivnější podpory a snazší přístup ke kapitálu budou v nových zemích EU stimulovat rozvoj zemědělské výroby. Prostor pro zvyšování nabídky by mohly omezit administrativní zásahy a návrhy Komise jsou také tímto směrem zaměřeny. Tato strategie by však mohla narazit na masivní odpor uchazečů o vstup, kteří chtějí své srovnatelné výhody v zemědělství využít. Narůstající agrární nabídka v nových členských zemích by mohla trhy rozšířeného Společenství dále zatížit o agrární přebytky a současně by si vyžádala vyšší finanční zdroje než bylo Evropskou komisí očekáváno. Umocnilo by to volání po dalších agrárních reformách a po nezbytných zásazích do Společné zemědělské politiky EU.

3. Šance a rizika rozšíření pro rakouské zemědělství

3.1 Výchozí situace

Rakouské zemědělství se vzhledem k bezprostřednímu sousedství se ZSVE nachází v souvislosti s očekávaným rozšiřováním v napjaté situaci. Situace rolníků je ztížena často uváděnými specifickými zvláštnostmi zdejšího zemědělství. Uvádí se neuspokojivá velikostní struktura, vysoký podíl podniků hospodařících jen v rámci vedlejší výdělečné činnosti a ve srovnání s jinými státy EU je v Rakousku podstatně vyšší podíl podniků nacházejících se ve znevýhodněných oblastech a hospodařících za obtížných přírodních podmínek. Vzhledem k sousedství s příštími novými členy EU a uvedeným zvláštnostem lze očekávat, že se rozšíření EU a jeho důsledky na agrárních trzích rakouského zemědělství projeví podstatně větší měrou.

Rakouské zemědělství a potravinářský průmysl vykazují výrazné přednosti, ovšem i citelné slabiny. K silným stránkám patří dobře vyškolení a motivovaní rolníci a zaměstnanci, většinou vysoká kvalita výrobků a dobrý image v tuzemsku a zčásti i v zahraničí. Obtížné přírodní poměry alpské země, vysoké náklady v zemědělství, strukturální problémy v souvislosti se zpracováním, nedostatečně vyvinutá horizontální kooperace a neuspokojivá vertikální kooperace mezi zemědělskými výrobci, zpracovateli a prodejci zemědělských výrobků představují citelné slabiny, které prohlubují zranitelnost tuzemského potravinářství ve srovnání s mezinárodní konkurencí.

3.2 Dosavadní zkušenosti s otevíráním se na východ

Rakouský zemědělský zahraniční obchod je - více než 10 let od zahájení liberalizace a transformace v ZSVE- více než kdy dříve poznamenán desetiletí trvajícím politickým rozdělením Evropy na východ a západ a jeho důsledky. Ve srovnání s geografickou blízkostí a přírodními a ekonomickými podmínkami je obchod se ZSVE stále ještě nedostatečně rozvinutý, existující potenciál není ještě dostatečně využit. Platí to především pro agrární dovozy Rakouska ze ZSVE.

Rakouské potravinářství zaznamenalo od začátku 90. let v obchodu s 10 kandidátskými zeměmi nejdříve mírné záporné saldo, které se od roku 1992 změnilo v aktivní agrární saldo. Následně pak kladné saldo opět klesalo až na 0,7 mld. ATS v roce 2000. Daný vývoj je výsledkem postupného zotavování se zemědělství a potravinářského průmyslu kandidátských zemí po "transformačním šoku".

Graf 6- Vývoj agrárního obchodu Rakouska se ZSVE1)(SITC 0 + 1 + 21 + 22 + 29 +4)

Pramen: Statistik Austria (databanka WIFO). Stav březen 2002; 1) Polsko, ČR, SR, Maďarsko, Slovinsko, Bulharsko, Rumunsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva.

V agrárním vývozu do ZSVE převažují zpracované potraviny a nápoje; naproti tomu se z teritoria ZSVE dovážejí převážně polotovary a výrobky na nízkém stupni zpracování. V současné době tedy stále ještě existuje mírná převaha vývozu nad dovozem v relaci ke kandidátským zemím. Agrární zahraniční obchod Rakouska v oblasti zemědělských polotovarů je vůči ZSVE v pozici čistého dovozce.

3.3 Šance a rizika na agrárních trzích

Odvětvové studie provedené v rámci výzkumného projektu ukazují, že rozšíření o ZSVE přinese domácím výrobcům jak výhody a šance tak i nevýhody a rizika. Prognózované výhody a nevýhody jsou podle skupin výrobků - jak lze očekávat - rozděleny různě (Schneider, 2001A).

Tab. 4 - Důsledky rozšíření EU na rakouských agrárních trzích

1) Význam produkce obilovin byl v rámci staré metodiky SZÚ podceněn; 2) Obiloviny, ovoce, víno: 1999; zelenina a zahradnická výroba: 1998; skot, prasata, drůbež: 2000; mléko: dodavatelé 1999/2000; (Pramen: Statistik Austria, AMA);3) Obiloviny, ovoce, zelenina, víno: průměr 1997/2000; skot, mléko, prasata, drůbež: průměr 1998 - 2000 (Pramen: Statistik Austria); 4) SVG za zeleninu; 5) rok 2000, standardní obsah tuku; 6) pouze chovatelé slepic; chovatelé ostat. drůbeže 1999: 16 173; 7) Drůbež; SVG vejce: 81 % (průměr 1998 - 2000; 8) významný předpoklad: systém národních kvót zůstává zachován.

Obiloviny jsou ve východní i západní Evropě rozhodujícím rostlinným produktem. Rakousko, EU 15 a rovněž 10 kandidátských ZSVE produkují jako skupina více obilovin než kolik spotřebují. Navíc stoupající hektarové výnosy v obou regionech tendují k narůstajícím přebytkům.

Převzetí SZP zpravidla změní ceny obilovin ve vstupních zemích jen nepodstatně. Tržní intervence v těchto zemích povedou ke stabilizaci trhu a odstraní dosud běžné kolísání cen. Navíc budou výrobci z řad kandidátských států profitovat ze strukturální politiky EU. V současné době dosud otevřená otázka, zda poskytovat či neposkytovat plošné prémie EU by v těchto státech skokem zvýšila rentabilitu obilnářství. Hektarové výnosy jsou většinou doposud nízké a představují prostor pro zvyšování výroby. Tuto tendenci by mohlo utlumit ponechání orné půdy ladem a/nebo její alternativní využití. Narůstající nabídkové tlaky na rozšířeném vnitřním trhu EU by mohl podnítit novou diskusi o obilním tržním řádu EU.

Rakouští pěstitelé obilovin musí v rámci procesu rozšiřování počítat s nabídkovými tlaky na domácích trzích ze strany sousedních nových zemí EU. Kandidátské státy kromě toho oživí konkurenci na tradičních dovozních trzích (Itálie). Zatím byly tržby rakouských výrobců obilovin zpravidla vyšší než činí intervenční cena. Narůstající konkurence by rakouské výrobce mohla více než dosud tlačit směrem k úrovni intervenční ceny. Případná reforma obilního tržního řadu EU by postihla i rakouské výrobce.

U olejnatých semen je výchozí situace v Rakousku a ZSVE podobná situaci v pěstování obilovin. Trh cukru a cukrové řepy patří k nejsilněji reglementovaným agrárním trhům EU. Cukerní tržní řád EU by se dal v podstatě přenést na reformní státy bez narušení vnitřního trhu a tedy i bez záporných důsledků pro dnešní země EU. Otázka rozsahu národní kvóty zůstává stále ještě otevřená. Výraznější zvyšování cen cukru a cukrové řepy v nových zemích EU by ovšem mohlo vyvolat kritiku.

Ovocnářství

Rakousko je čistým dovozcem ovoce. Jablka, nejdůležitější domácí druh ovoce, se stále více stávají vývozním artiklem. Příznivé přírodní předpoklady pro pěstování jablek existují především ve východních částech Rakouska. Podniky jsou dobře strukturované, sortiment odpovídá požadavkům trhu, odbyt včetně vývozu je dobře organizovaný a efektivní. Rakouská konzumní jablka proto dominují na domácím trhu a jsou současně úspěšná ve vývozu včetně ZSVE.

Kandidátské země mají rovněž zčásti příznivé přírodní podmínky pro pěstování ovoce, navíc k dispozici levné pracovní síly. I v těchto zemích jsou nejdůležitějším produktem jablka. V letech transformace bylo ovocnářství v ZSVE silně postiženo. V současné době je z 10 uchazečských zemí jen Maďarsko čistým vývozcem ovoce; Bulharsko vykazuje vyrovnanou obchodní bilanci, ostatní státy jsou čistými dovozci. V příštích letech očekávaný ekonomický růst bude v ZSVE stimulovat poptávku po čerstvém ovoci; současně se zvýší nároky spotřebitelů. Pěstitelé a prodejci ovoce v těchto zemích asi sotva dokáží - přinejmenším v krátkodobém či střednědobém horizontu - plně uspokojit rostoucí požadavky. ZSVE tak zůstanou pro zahraniční vývozce kvalitního ovoce nadále zajímavým teritoriem s rostoucí poptávkou.

Na základě těchto skutečností lze očekávat od rozšíření EU pro rakouské ovocnářství více výhod než nevýhod. Vývoz čerstvého ovoce (zejména konzumních jablek) by se mohl zvyšovat. Domácí pěstitelé a prodejci dokáží ovšem využít odbytové šance v ZSVE jen tehdy, pokud se jim podaří udržet konkurenční předstih před místními dodavateli a obstát v mezinárodní soutěži. Dodavatelé z kandidátských států budou napřístě vyvíjet zvýšený tlak na rakouský trh v případě pracovně náročnějších druhů ovoce (bobuloviny, třešně, višně, švestky apod.), produktů nižší kvality pro levný segment trhu s čerstvým ovocem a ovoce ke zpracování.

Zelinářství a zahradnictví

Zelinářství a zahradnictví jsou v podstatně horší pozici než ovocnářství. Rakouští pěstitelé byli těžce postiženi vstupem do vnitřního trhu EU v roce 1995. Od té doby klesá počet zahradnických podniků a zahradníky využívaná plocha půdy. Vysoká dovozní kvóta se dál zvýšila.

Uchazeči o vstup do EU ze ZSVE mají pro zelinářství a zahradnictví dobré až velmi dobré přírodní podmínky; pracovních sil je dostatek a jsou levné. Po ztrátách souvisejících s průběhem transformace se v zatím produkce soustřeďuje většinou na domácí trh. Produktivita a kvalita výrobků jsou na průměrné úrovni. Nabídka může uspokojit požadavky moderního obchodu jen zčásti. Až dosud bránil modernizaci nedostatek kapitálu. Vysoký potenciál a nízké náklady jsou velkou předností zelinářských a zahradnických podniků v ZSVE

Po otevření trhu budou moci nové země EU své konkurenční přednosti lépe využívat. Tuto tendenci posílí podpory ze strukturálních fondů EU. Vzhledem k blízkosti domácích odbytových center ve východní části Rakouska se konkurence v tomto teritoriu zvlášť citelně projeví. Na druhé straně budou spotřebitelé ve vstupních zemích náročnější a vybíravější; vytvoří se tak prostor pro další dovozy. Lze očekávat, že rakouské zelinářství a zahradnictví jako celek ztratí podíly na domácím trhu ve prospěch nových zemí EU a že dokáže tyto ztráty jen zčásti vyrovnat zvýšenými vývozy.

Vinařství

V Rakousku se vylisuje při značných výkyvech cca 2,4 mil. hl vína za rok.. Tento objem odpovídá těsně domácí spotřebě. Konzum vína v EU i v Rakousku co do množství trvale klesá a přesouvá se na vyšší kvalitu. Tato tendence si vynutila snížení ploch vinic.

Z 10 kandidátských ZSVE jsou jen Rumunsko, Bulharsko, Maďarsko a Slovinsko tradičními a významnějšími producenty vína; na Slovensku a v České republice je existující výroba hluboko pod domácí spotřebou. Bulharsko a Maďarsko produkují značná množství vína na export, a to i do západní Evropy. Ve většině kandidátských států, a především v těch, které nedisponují vlastním vinařstvím, je konzum vína nízký. S rostoucími důchody poroste i poptávka a současně budou i spotřebitelé náročnější a vybíravější. Otevřou se tak nové odbytové trhy dodavatelům ze západoevropských vinařských regionů. I rakouské vinařství by na daném vývoji mohlo participovat. Současně budou tradiční vývozci vína ze ZSVE vyvíjet tlak na západních trzích cenově výhodnou nabídkou (především prostřednictvím maloobchodních řetězců).

Chov skotu

Chov skotu je nejdůležitějším výrobním odvětvím rakouského zemědělství. Skot chová asi 40 % všech zemědělských podniků. Zvlášť důležitý je chov skotu v alpských pastvinářských oblastech. Kromě svého ekonomického významu je skot nepostradatelný pro péči o alpskou kulturní krajinu a její zachování. V domácím chovu skotu převládají kombinovaná plemena, tzn., že rozhodujícími sdruženými finálními produkty jsou mléko a hovězí maso.

Rakouskáprodukce skotu, to znamená produkce jatečného, užitkového a chovného skotu a telat, je do značné míry orientována na vývoz. Asi polovina všeho chovaného skotu se prodá do zahraničí (většinou formou hovězího masa), především do Itálie. Konkurenční pozici rakouských výrobců oslabují vysoké náklady jako důsledek malopodnikových struktur, málo rozvinutá specializace a průměrné produktivity v chovu skotu, strukturální problémy ve zpracování a odbytu a nedostatečně rozvinutá kooperace.

Většina kandidátských ZSVE patří k tradičním vývozcům skotu. Chov skotu v těchto zemích byl zvlášť tvrdě postižen adaptačním šokem v průběhu transformace. Stáda byla decimovaná, stáje a zpracovatelská zařízení musela být zčásti vyřazena z provozu. Přes tento obecný pokles a trvající problémy patří většina kandidátských zemí ke konkurenčně silným producentům. Dokládá to i jejich velmi nízká úroveň ochrany a nevelký rozsah podpor.

Důsledky SZP pro výrobu a trhy nových zemí EU budou vzhledem k platnému řádu EU pro skot především určovány přiznáním prémií na skot, poskytovaných výrobcům z kandidátských zemí. Jejich ceny skotu by se mohly v průměru zvýšit jen nevýrazně (také proto, že EU snížila své administrativní ceny do roku 2002 o 20 %). Ze strukturální politiky EU vyplývají pro ZSVE rovněž závažné výhody. Plné přiznání prémií EU od okamžiku vstupu by významně, zčásti dokonce skokem zlepšilo rentabilitu produkce skotu ve vstupních zemích a stimulovalo plynulou obnovu stád.

Rozhodnutí o rozsahu vyplácených prémií EU pro vstupní země je zatím otevřenou otázkou. Komisí navržená regulace postupného vyplácení prémií by přinesla plné výhody SZP kandidátským zemím teprve po uplynutí určité doby po vstupu. Chovatelé skotu se budou ovšem i v tomto scenáři snažit využít své šance a konkurovat vyspělým chovatelům z EU-15. Trhy by ovšem směřovaly k nerovnováze až s určitým zpožděním. Narůstající přebytky by mohly oživit diskusi o nové úpravě tržního řádu EU pro skot.

Od rozšíření EU nemusí rakouští chovatelé skotu krátkodobě očekávat žádné větší problémy. Ve střednědobém a dlouhodobém výhledu jim ovšem hrozí nebezpečí, že ztratí postupně své postavení na trhu v důsledku sílící konkurence ZSVE. Nová reforma tržního řádu pro skot by mohla situaci rakouských výrobců jen dále ztížit.

Mlékařství

Rovněž v odvětví produkce mléka, nejdůležitějšího produktu rakouského zemědělství, je situace obtížná. Zdejší mlékařství vykazuje slabiny z produkčního hlediska, dále v oblasti zpracování a odbytu, které zvyšují jeho náklady a negativně ovlivňují konkurenceschopnost.

Většina uchazečů o vstup má dobré předpoklady pro chov dojnic; mnozí z nich patří k tradičním vývozcům mlékárenských výrobků. Jejich mlékařství bylo ovšem rovněž velmi krutě postiženo transformačním šokem. Došlo k propadu poptávky a k výrazné redukci stáda.

Převzetím SZP se stane produkce mléka v kandidátských zemích opět rentabilní. Pokud by nedošlo k administrativním omezením, produkce mléka by výrazně narůstala. Vysoce nevyužitý potenciál na vnitřním trhu vytváří dostatek prostoru k vývozní expanzi, čímž by byl trh rozšířeného Společenství vystaven silnému konkurenčnímu tlaku.

V současné době omezuje EU nabídku mléka produkčními kvótami. Platný mléčný režim EU bude se vší pravděpodobností přenesen na vstupní země, což v zásadě umožňuje administrativní kontrolu důsledků rozšíření. Přinejmenším v dlouhodobějším výhledu se ovšem budou nové členské státy snažit využít své konkurenční výhody k posílení váhy produkce mléka ze ZSVE na rozšířeném vnitřním trhu. Lze tedy očekávat nové diskuse kolem tržního řádu s mlékem a narůstající tlak nabídky.

Důsledky rozšíření pro rakouské mlékařství závisejí v první řadě na dalším osudu příslušného tržního řádu EU a výsledcích jednání. Pokud potrvá platný režim trhu mlékem se striktní kontrolou nabídky v systému národních kvót a intervenční regulace, bude domácí mlékařství postiženo rozšířením jen nepodstatně. V případě, že tyto zásadní prvky mléčného tržního řádu EU padnou nebo se jejich účinnost oslabí v důsledku přijatých úprav, bylo by nutno očekávat u rolníků specializovaných na produkci mléka závažné problémy. Museli by počítat se ztrátami podílů na trhu ve spojitosti s cenovým tlakem.

Chov prasat

Prasata patří k nejdůležitějším produktům rakouského zemědělství. Domácí chov prasat je malostrukturovaný, kooperační aktivitě slabě rozvinuty a celosvětově úspěšný model striktního vertikálního propojení v rámci celého hodnototvorného řetězce se v nejlepším případě zatím rýsuje jen v náznacích. Oslabuje se tím pozice rakouských výrobců v evropské soutěži.

Většina vstupních zemí (zejména Maďarsko a Polsko) patří k tradičním vývozcům vepřového masa. Mají výhodnou krmivovou základnu a velký potenciál, který není v současné době plně využit. Ve srovnání s jinými zemědělskými produkty vysoký stupeň ochrany a vysoké ceny, zastaralá zařízení a nízká produktivita poukazují na prozatím slabou konkurenceschopnost vepřového masa v ZSVE.

Převzetí SZP změní ceny placené výrobcům a rentabilitu chovu prasat v nových zemích EU jen nepodstatně. Mírné ztráty je však možno očekávat a mohlo by to přechodně docházet i k útlumu výroby.Na straně poptávky možno však očekávat, že se stoupajícími reálnými důchody poroste. Na rozšířeném vnitřním trhu EU by se tak zlepšila konkurenční pozice chovatelů prasat z EU 15.

Dlouhodobě mají reformní státy šanci odstranit nedostatky ve výrobě a organizaci svého chovu prasat a navázat na mezinárodní rozvojové trendy. Pokud se jim to podaří, mohly by lépe využít své alokační výhody, svůj potenciál a stát se vážnými konkurenty na evropských trzích. Modernizace a reorganizace chovu prasat v ZSVE si ovšem vyžádá určitý čas, kapitál a angažované podnikatele.

Rakouský chov prasat nemusí od rozšíření očekávat krátkodobě až střednědobě žádné zvláštní problémy. V dlouhodobějším výhledu bude pro případné přesuny pozic na trhu rozhodující dosažený pokrok u domácích výrobců v rámci nově restrukturalizovaného sektoru v porovnání s dosaženým pokrokem v nových zemích EU.

Drůbežářství

Rakouské drůbežářství ztratilo v posledních letech jak v oblasti produkce vajec tak ve výkrmu drůbeže podíly na trhu. Tento trend by mohl pokračovat. Připravované rozšíření EU situaci zásadně neovlivňuje.

Problémy rakousképrodukce vajec se jasně projevily od vstupu do EU, tj. od roku 1995. Produkce vajec od té doby klesá. Mírně ochabující domácí poptávka je stále víc uspokojována dovozem (především ze zemí EU), stupeň soběstačnosti u vajec klesl od roku 1994 o více než 10 procentních bodů (2000: 77 %).

Produkce vajec v ZSVE vykazuje výrazně duální strukturu. Proti velkým výrobním jednotkám stojí na druhé straně mnoho malých a velmi malých chovatelů nosnic, produkujících především pro vlastní potřebu a místní trhy. Krmivová základna je v těchto zemích převážně dobrá a disponibilní pracovní síly jsou levné.

Značný stupeň ochrany, vysoké ceny vajec a zčásti nízká produktivita poukazují na zatím nízkou konkurenceschopnost kandidátských zemí v produkci vajec. Totéž platí z hlediska neuspokojivých standardů kvality, nevyhovující ochrany zvířat a málo respektované ochrany životního prostředí.

Převzetí SZP vyvolá z dnešního pohledu v nových zemích EU pokles cen vajec. Současně se zvýší hygienické požadavky v souvislosti s ochranou zvířat a životního prostředí. Mohlo by krátkodobě docházet k útlumu výroby. V dlouhodobějším výhledu se budou reformní státy snažit využít své alokační výhody a produkční potenciál i pro produkci vajec.

V produkci vajec v Rakousku by mohly v nejbližších letech přetrvat současné trendy, tj. klesající výroba a stoupající dovozy dál sníží stupeň soběstačnosti. Domácí výrobci budou - jako dosud - ztrácet podíly na trhu především ve prospěch konkurentů ze zemí EU 15. Perspektivně by se mohli dodavatelé z kandidátských států výrazně prosadit jedině tehdy, jestliže se jim podaří využít nižším standardy docilované výhody na straně nákladů a tím přilákat zahraniční investory.

Rakouštíchovatelé drůbeže na výkrm mohli v posledních letech svou produkci dál zvýšit. Tuzemská nabídka však neudržela krok s dynamicky narůstající poptávkou. Zvýšila se váha dovozů, stupeň soběstačnosti se snižoval (2000: 76 %) Značná část dovozu pochází z východní Evropy, především z Maďarska.

Uchazeči o vstup ze ZSVE patří k tradičním vývozcům drůbeže. Zejména Maďarsko a Polsko mají s vývozem bohaté zkušenosti, a to i na západoevropských trzích. Většina reformních států má příznivé výrobní podmínky (dobrou krmivovou základnu, levné pracovní síly). Vysoké ceny drůbežího masa však ukazují na nízkou produktivitu. Navíc jsou standardy kvality, ochrany zvířat a ochrany životního prostředí ve srovnání s EU zpravidla nižší.

Z dnešního pohledu posuzováno vyvolá převzetí SZP ve většině kandidátských států určitý pokles cen placených výrobcům. Hygienické standardy, standardy ochrany zvířat a životního prostředí se budou zvyšovat. Krátkodobě by tento trend mohl vést k oslabení produkce jatečné drůbeže a oživení poptávky (v souvislosti s růstem reálných důchodů). V dlouhodobějším výhledu budou mít tyto státy zájem na tom, aby i výkrmem drůbeže využily své alokační výhody a zdroje.

Stejně jako v produkci vajec by mohly v příštích letech v Rakousku pokračovat i v produkci drůbežího masa dosud nastoupené trendy. To znamená, že nadále poroste význam dovozu. Dodavatelé z kandidátských států, zejména z Maďarska, budou vyvíjet zvýšené úsilí o proniknutí na společný trh a pravděpodobně dokáží posílit své pozice.

Lesní hospodářství a dřevařství

Rakousko patří k nejlesnatějším zemím Evropy. Dřevozpracující průmysl je moderní, konkurenčně silný a tradičně vývozně orientovaný. Vcelku je Rakousko čistým vývozcem dřeva a dřevařských výrobků. Kromě domácí produkce surového dřeva se dovážejí značná množství kulatiny k dalšímu zpracování. Z toho velká část ze ZSVE. Na rozdíl od většiny důležitých zemědělských odvětví funguje lesnictví a dřevařství tradičně na otevřených, nereglementovaných trzích.

V obchodu se ZSVE (s výjimkou Slovinska) se vytváří značný dovozní přebytek. Velká množství kulatiny se dovážejí zejména z České republiky a Slovenska. Vzhledem k této situaci nelze očekávat od rozšíření EU o ZSVE pro tuzemské lesnictví (a dřevařský průmysl) pronikavé změny nebo problémy.

3.4 Důsledky pro zemědělství

3.4.1 Podíly na trhu

Stručně shrneme výsledek předložené tržní analýzy: Ve většině podrobněji analyzovaných výrobních odvětvích převažují z aspektu rakouského zemědělství problémy a rizika nad přednostmi a šancemi, které lze od rozšíření očekávat. V rámci analýz trhu diskutované potenciály a silné i slabé stránky výrobců v ZSVE ve srovnání s Rakouskem poukazují na to, že může rakouské zemědělství ve střednědobém a dlouhodobém výhledu očekávat postupnou ztrátu podílů na trhu.

Otevření trhů novým členským zemím EU povede ke zvýšeným dovozům zemědělských výrobků. Z toho vyplývající konkurenční tlak na rakouské trhy (a narůstající konkurence kandidátských států na tradičních rakouských odbytištích) budou zprvu spíše mírné a projeví se u produktů s nižší přidanou hodnotou a průměrné cenové úrovně. Střednědobě ovšem tlak nabídky ze vstupních zemí poroste. Současně však daný vývoj usnadní přístup domácím výrobcům na trhy nových zemí EU a nabídne jim nové odbytové šance. Zpočátku vyšší rakouské agrární vývozy by však mohly být - na rozdíl od agrárních dovozů z těchto zemí do Rakouska - ve střednědobém až dlouhodobém horizontu opět vytlačeny tuzemskou nabídkou nebo by se minimálně vzájemné bilance vyrovnaly. Ztráta aktivního salda znamená ztrátu podílů Rakouska na společném agrárním trhu.

V odvětvové analýze bylo opětovně poukazováno na to, že se zemědělské a potravinové trhy stále výrazněji diferencují. Totéž platí pro ZSVE. Předpovídaný rychlý růst důchodů a stávající rozdíly v důchodech mezi zeměmi zmíněnou tendenci posílí. Vysoce kvalitní zemědělské výrobky a potraviny na vyšším stupni zpracování by mohly najít v ZSVE nové odběratele ve skupině solventních a náročných spotřebitelů. Totéž by mohlo platit i pro určité skupiny bioproduktů (jako jsou mlékárenské výrobky nebo hovězí maso), v jejichž výrobě vykazuje Rakousko srovnatelné výhody. Tyto odbytové šance by mělo domácí potravinářství ofenzívně využít. Na diskutovaných základních tendencích v rámci analyzovaných zemědělských trhů se však zřejmě změní jen málo.

SZP pracuje v současné době u řady zemědělských výrobků národními kvótami a "referenčním množstvím". Tento soubor nástrojů by mohl - jestliže bude účinně využit - zabránit prognózovaným ztrátám podílů na trhu v některých odvětvích rakouského zemědělství ve fázi rozšiřování, nebo je přinejmenším oslabit.

Situaci rakouského zemědělství ztěžuje skutečnost, že vzhledem k podobným přírodním podmínkám se jeho nabídka agrárních výrobků značně shoduje s nabídkou sousedních kandidátských zemí. Komplementárních výrobků, které by mohly k oboustrannému prospěchu zvýhodnit vzájemný obchod zemědělskými výrobky, je jen málo.

3.4.2 Ceny zemědělských výrobců

Na některých agrárních trzích se projeví nabídka z nových členských zemí EU již krátce po vstupu do EU a pokud jí bude dána přednost, již i dříve a povede zřejmě ke snižování cen. Jako příklad možno uvést obiloviny a určité zelinářské a zahradnické produkty. Tento tlak se bude zpočátku projevovat zejména u produktů nižší kvality včetně méně kvalitních potravinářských výrobků. S postupujícím zotavováním zemědělství a potravinářského průmyslu v kandidátských státech se bude jejich schopnost dodávat produkty vyšší konkurenceschopnosti zvyšovat; souběžně bude na západoevropských a i rakouských trzích narůstat tlak nabídkový tlak a tím i tlak na agrární ceny. K danému vývoji by mj. mohlo dojít i na trhu se skotem.

Platné tržní řády EU předpokládají pro některé výrobky v zájmu upevnění cen a stabilizace trhů více či méně účinnou intervenci. Způsob využívání tohoto intervenčního nástroje bude spoluovlivňovat rozsah dopadu procesu rozšíření EU o ZSVE na rakouské zemědělství.

3.4.3 Obraty a výnosy

Ztráty podílů na trhu a ochabující ceny znamenají pro rolníky ztráty obratu a výnosů, čímž dochází k oslabování příjmů ze zemědělské činnosti. Bližší kvantifikace diskutovaných přesunů tržních podílů a cenových efektů rozšíření a tím i jejich dopadů do obratů a výnosů rakouských rolníků je v současné době vzhledem k mnoha otevřeným otázkám a nejistotám obtížná a riskantní, takže nebyla provedena.

Ztráty rakouského zemědělství během rozšiřování, předpovídané per saldo, nejsou přirozeně osudově dané. Skutečné výsledky se mohou (v určitých mezích) od prognózovaných výsledků odchylovat oběma směry, a to i v důsledku působení samotných zemědělských výrobců, jejich organizací a v neposlední řadě i prováděné hospodářské politiky. Konkrétní metody a podněty jsou diskutovány v citovaných odvětvových analýzách WIFO (Schneider, 2001A).

3.4.4 Průběh adaptačních procesů

Jak jsme již dříve uvedli, lze počítat s tím, že efekty rozšíření na odbyt agrárních produktů se zpravidla neprojeví naráz, ale postupně. Postupné otevírání trhů ještě před termínem skutečného vstupu, o něž Evropská komise usiluje, směřuje ve prospěch nově vstupujících zemí, pokud na návrhy pozitivně reagují. Na druhé straně by mohly problémy spojené s praktickou aplikací standardů EU zejména v oblasti ochrany zdraví v některých konkrétních případech pozdržet plné otevření trhů EU dodavatelům z kandidátských států. Je vcelku zřejmé, že zemědělství a potravinářský průmysl nově vstupujících ZSVE potřebuje určitou dobu k tomu, aby zareagovalo na zásadní změny vyplývající z odlišných podmínek SZP a mohly pak plně využít své alokační výhody.

3.5 Rozšížení EU a změna struktury zemědělství

V příštích letech bude vývoj zemědělského sektoru ovlivňován mnoha ekonomickými a sociálními faktory. Připravované rozšíření je jen jedním z nich. Navíc existuje ještě mnoho otevřených otázek, což ztěžuje výpovědi o důsledcích rozšíření na možné změny struktury zemědělství.

Jak již bylo uvedeno, lze od rozšíření EU očekávat pro rakouské zemědělství ve střednědobém a dlouhodobém výhledu ztráty podílů na evropském trhu a tlak na ceny a výnosy. Pokud se tyto prognózy splní, sníží se za stejných ostatních podmínek příjmy ze zemědělství. Příjmová pozice rolníků se tak ve srovnání s jinými skupinami povolání zhorší. Podle dosavadních zkušeností bude daná situace stimulovat odchody ze zemědělství a všeobecné strukturální změny zemědělství tak dlouho, než se docílí nové dynamické rovnováhy.

Podle mínění WIFO se nevyrovnají v krátkodobé a střednědobé perspektivě reálné důsledky zamýšleného rozšíření pro domácí zemědělství a lesnictví.Vlastní hodnocení situace zemědělci (které je pro rozhodování farmářských rodin rozhodující) bude spíše vycházet z pojetí, že situace před vstupem Rakouska do EU a důsledky přijetí Uruguayského kola GATT byly a jsou závažnější. Krátkodobě a střednědobě posuzováno, budou důsledky očekávaného rozšíření EU o ZSVE na strukturální změny v zemědělství méně významné než účinky vstupu Rakouska do EU. V dlouhodobém výhledu však ovlivní přijetí středoevropských a východoevropských států do EU rakouské zemědělství zásadněji a dlouhodoběji než členství v EU 15.

Podle hrubého odhadu by se mohly odchody pracovníků ze zemědělství v důsledku rozšíření EU (za platnosti výše zmíněných předpokladů a očekávání) přechodně urychlit ročně asi o 1 procentní bod (maximálně 1,5 procentního bodu). Podle odhadů WIFO je v současné době (údaje za rok 2000) v rakouském zemědělství a lesnictví jako v hlavním zaměstnání (podle definice z cenzu obyvatelstva z roku 1991) činných cca 140 700 osob. Urychlení odchodů ze zemědělství o 1 (až 1,5) procentního bodu by znamenalo, že počet takto definovaných pracovních sil bude v celém Rakousku přechodně ročně klesat o 1 400 (až 2 100) osob rychleji než v případě, že by k rozšíření nedošlo. Toto zrychlení by mohlo být dáno především menším počtem těch, kteří si zvolí zemědělství jako své hlavní zaměstnání a z menší části navíc těmi, kdo střídají zaměstnání. Rozšíření by mohlo rovněž uspíšit adaptaci a nové zaměření agrárních podnikových a výrobních struktur.

Tento adaptační proces pochopitelně usnadňuje absorpci pracovní trhu; zatímco vysoká hladina nezaměstnanosti a nedostatek alternativních možností výdělku (především ve venkovských oblastech) jej ztěžují. Potíže se hromadí, jestliže odchodům ze zemědělství brání nepříznivé rámcové ekonomické podmínky. Oslabuje se tak příjmová pozice zemědělců a prohlubuje důchodová disparita vůči ostatním skupinám výdělečně činného obyvatelstva.

Dopady rozšíření na strukturální změny v zemědělství se budou lišit od efektů vstupu Rakouska do EU v roce 1995 a od převzetí SZP nejen co do rozsahu, ale i časového sledu. Z dnešního hlediska lze zatím počítat - pokud vůbec - jen s velmi malými efekty vědomě rychlejšího přizpůsobování se ZSVE nezbytným změnám ještě před vstupem. Po rozšíření by však urychlení přizpůsobovacího procesu v zemědělství mohlo postupně prohloubit tlak na agrární trhy a důchody rakouských zemědělců.

3.6 Situace venkovských oblastí

Potřebu další adaptace v zemědělství, očekávanou od rozšíření EU, budou zvlášť silně pociťovat výrazně zemědělsky orientované oblasti. Jedná se především o východní příhraniční regiony od Mühlviertelu a Waldviertelu přes Weinviertel a Burgenland až po jihovýchodní Štýrsko a jižní Korutany.

Nutné strukturální změny v zemědělství usnadňuje dynamická ekonomika a absorpceschopný trh práce. Problematický by byl souběh zvýšeného adaptačního tlaku na rolníky s problémy ekonomiky jako takové a trhu práce ve venkovských oblastech. Aktuální analýzy WIFO tento scénář přinejmenším pro východní příhraniční regiony nevylučují (Mayerhofer, P. - Palme, G., 2001B, 2001C). Toto poznání opodstatňuje závěr, že hospodářské politiky musí těmto oblastem věnovat speciální pozornost.

Mimořádná situace východních příhraničních regionů po vstupu ZSVE do EU a nutnost posílení těchto regionů po vstupu jsou dnes již zásadně uznávány. Evropská komise (2001E) předložila v červenci 2001 na žádost Evropské rady návrh opatření Společenství ve prospěch příhraničních regionů. Tento akční plán však nesplnil očekávání. Probíhající diskuse o financování rozšířené EU je příležitostí k tomu, aby se aktivní příprava regionů zemí EU, sousedících se středoevropskými a východoevropskými uchazeči o vstup, znovu stala tématem jednání.

Literatura

Buckwell, A., Tangermann, St.: The CAP and Central and Eastern Europe, in Ritson, C., Harvey, D.R. (Hrsg.), The Common Agricultural Policy, CAB International, 2. vyd. 1997.

Evropská banka pro obnovu a rozvoj: Transition Report 1999, London, 1999, 2000

Evropská komise (1998A): Agricultural Situation and Prospects in the CEEC. Summary Report, DG VI, Working Document, Brusel, 1998.

Evropská komise (1998B): Agricultural Situation and Prospects in the CEEC. Länderstudien f. Bulgarien, Tschechien, Estland, Ungarn, Lettland, Litauen, Polen, Rumänien, Slowakei und Slowenien, DG VI, Working Document, Brusel, 1998.

Evropská komise (2000A): Strategický dokument pro rozšíření, Brusel, 8. 11. 2000.

Evropská komise (2000D): Společná stanoviska ke kap. 7 “Zemědělství”, Brusel, 7. 6. 2000.

Evropská komise (2001B): Strategický dokument a zpráva EK o pokroku kandidátských zemí na cestě ke vstupu do EU, Brusel, 13. 11. 2001.

Evropská komise (2001C): Pravidelná zpráva 2001 o pokroku (13 asociovaných zemí) na cestě ke vstupu do EU, 13 zpráv za jednotlivé země, Brusel, 13. 11. 2001.

Evropská komise (2001E): Communication on the Impact of Enlargement on Regions Bordering Candidate Countreis, Community Action for Bordering Regions, Brusel, 25. 7. 2001.

Evropská komise (2002B): Rozšíření a zemědělství: úspěšná integrace nových členských států do SZP. Diskusní podklad SEK (2002) 95 endg., Brusel, 30. 1. 2002.

Fischler,F. (2002A): Erweiterung und Landwirtschaft = eine maßgeschneiderte Strategie f. die neuen Mitglieder, Prezentace k návrhům Komise na rozšíření, Brusel, 30. 1. 2002.

Frohberg, K., Hartmann, M.: Konsequenzen der Integration der MOEL. Agrarische Rundschau, 2001, (2-3), s. 10.

Greif, F.: Bodenrecht und Bodenmarkt in den mittel- und osteuropäischen Ländern, Vien, 2001.

Heinrich, J. a kol.: Zur Schätzung der Wettbewerbskraft ausgewählter Produktionszweige in der ungarischen Landwirtschaft. Agrarwirtschaft, 1999, 48 (8/9).

Hemme, T., Holzner, J.: US-Betriebe poduzieren teuer. dlz, 2/2001.

IFCN Dairy Team, IFCN Dairy Report, FAL Braunschweig, 2001.

Kirner, L.: Wettbewerbsfähigkeit landwirtschaftlicher Betriebe. In: Rosenwirth, Ch. (Koord.), Branchestudie Milch, Wien, 2001.

Lukas, Z., Pöschl, J.: Konkurrenzfähigkeit der CEFTA-Landwirtschaft und Auswirkungen auf Österreich, Gutachten des WIIW im Auftrag der BMLF, Wien,, červenec 2000.

Mayerhofer, P., Palme, G.: (2001B): Aspekte der regionalen Wettbewerbsfähigkeit. WIFO-Gutachten im Rahmen des Projekts “PREPARITY”, říjen 2001.

Mayerhofer, P., Palme, G.: (2001C): Auswirkungen der EU-Osterweiterung auf Österreichs Regionen. WIFO-Monatsberichte, 2001, 74 (11).

OECD (2001A), Agricultrual Policies in OECD Countreis, Monitoring and Evaluation, Paris, 2001.

OECD (2001B), Agricultrual Policies in Emerging and Transition Economies, Paris, 2001.

Zasedání Evropské rady v Berlíně (25.-25. 3. 1999), závěry, březen 1999.

Zasedání Evropské rady v Laeken (12.-14. 12. 2001), závěry, prosinec 2001

OECD (2001C), Producer and Consumer Support Estimates, OECD Database, Paris, 2001.

Poziční dokument Polska, ke kap. 7 “Zemědělství”, Brusel, 22. 11. 1999.

Pouliquen, A.: Competitiveness and farm Incomes in the CEEC Agri-Food Sectors, Studie pro EK, DG VI, říjen 2001.

Rosenwirth, CH.: (Koord.) (2001A), Branchestudie Milch, Bericht des Arbeitskreises Milch, Wien, říjen 2001.

Schneider, M.: (2001A): EU Erweiterung - Folgen und Strategien für die Landwirtschaft, Teil A: Spartenanalysen, Wien, Dez. 2001.

Schreyer, M.: Gemeinsamer Finanzrahmen 2004-2006 für die Beitrittsverhandlungen, Ecofin, Schůzka ministrů financé, Brusel, 12. 2. 2002.

Tangermann, St., Swinnen, J. F. M.: Conclusions and Implications for Food and Agricultural Policy in the Process of Accession to the EU. In: Tangermannn, St., Banse, M. (Hrsg.), Central and Eastern European Agriculture in an Expanding European Union, CAB International, 2002.

Weltbank (The World Bank Group), Global Economic Prospects 2000/2001, prosinec 2000.