Rolníci nezchudnou, připlatíme jim

Pokud státní rozpočet slíbené peníze skutečně poskytne, zemědělci si proti současnému stavu polepší. Letos jim má ze státního rozpočtu přitéci 15,5 miliardy korun, což je víc než kdykoli předtím v historii.

"Důvodem je blížící se vstup do Evropské unie. Ta si vymínila, že v roce 2004 nesmíme dát do zemědělství víc peněz než v posledním roce před vstupem," říká mluvčí Ministerstva zemědělství Hugo Roldan.

Když se však v českém rozpočtu potřebné zdroje nenajdou a zemědělcům přijdou pouze peníze z Bruselu, budou na tom hůř než dosud. V prvním roce členství, tedy příští rok, má Unie poskytnout šest miliard korun.

Vcelku jsou však zemědělci mnohem spokojenější, než se dalo očekávat z jejich alarmujících prohlášení v době finišujících rozhovorů s Evropskou unií. Jak Ekonom zjistil z dokumentu, který shrnuje dojednané kvóty z kapitoly Zemědělská politika, v závěru se podařilo dojednat dotace na větší objemy produkce, takže výroba na polích ani ve stájích se nesníží proti současnému stavu. Výjimku představuje jen výroba škrobu. Skotu a ovcí dokonce můžeme chovat víc než v současnosti. Ministerstvo zemědělství pochybuje, zda budeme hned od začátku schopni kvóty pro hovězí maso vyčerpat vzhledem ke stagnující poptávce spotřebitelů.

Výše přímých plateb z unijního rozpočtu se nemění, v prvních třech letech po vstupu dostanou naši zemědělci 25, 30 a 35 procent toho, co mají rolníci nynějších členských států. Vyjednali jsme si však možnost připlácet zemědělcům ze státního rozpočtu dalších 30 procent nad úroveň snížené sazby. Výsledná dotace by měla činit v prvním roce členství 55 procent a poté 60 a 65 procent. V některých případech, například u chmelu a horkovzdušných úsušků z vojtěšky a jetele, budou přínosem i platby v redukované výši, protože naši zemědělci dosud na tyto plodiny nebrali žádnou podporu. Za řadu zemědělských surovin budou čeští farmáři dostávat po vstupu do EU vyšší výkupní ceny. I tato hůl však má dva konce, protože vyšší ceny surovin se logicky promítnou do vyšších nákladů potravinářů a mohou nakonec způsobit i zvyšování spotřebitelských cen.

Za předpokladu, že stát letos zemědělcům slíbené peníze skutečně vyplatí a bude k nim stejně štědrý i v prvním roce našeho členství v EU, roku 2004 by dosáhla celková podpora pro české zemědělství 21,5 miliardy korun. Zahrnovala by 15,5 miliardy od státu a šest miliard od Evropské unie, upřesňuje ministerský mluvčí Roldan.

"Kdyby naši zemědělci vybojovali maximální úroveň podpor a dostali se tak na 55 až 65 procent přímých plateb Unie, pak si opravdu nemusejí zoufat," komentuje dojednané dohody ředitel Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky Tomáš Doucha. Také kvóty na produkci jsou podle něj přijatelné. Unie nám sice přidělila o 130 tisíc hektarů orné půdy méně, než jsme žádali, a také nám snížila limit pro výnosy obilí, ale na druhou stranu zase byla překvapivě velkorysá v produkci hovězího a mléka.

"Do národního limitu se vejdou všichni chovatelé masného skotu. Vyjednaná kvóta je dokonce vyšší než aktuálně dotovaný stav této kategorie zvířat," uvedlo Ministerstvo zemědělství pro Ekonoma. Za největší úspěch vyjednávačů označilo kvótu pro mléko, protože "existuje prostor pro zvýšení současné užitkovosti o dalších 300 milionů litrů".

Z rozhodnutí Unie sice u nás bude dotována produkce na nižší výměře orné půdy než dosud, ale obavy z úbytku půdního fondu nejsou namístě, tvrdí Tomáš Doucha.

"Limit orné půdy se týká pouze výměry, na které se poskytují podpory pro obilí, olejniny, luskoviny a len. Ostatní plodiny, například brambory, lze pěstovat bez omezení," vysvětluje Doucha.

Za produkci vypěstovanou navíc dostanou zemědělci zaplaceno, ale nebudou na ni brát dotaci. Unie Česku přidělila výnos 4,2 tuny z hektaru, zatímco čeští farmáři sklízejí v průměru 4,33 t/ha.

Doucha připouští, že tato praxe povede pěstitele ke stagnaci výnosů, avšak Unie se tím brání nadprodukci a znečišťování životního prostředí nadměrnými dávkami hnojiv a pesticidů. Stát však může referenční výnos diferencovat podle regionů a zmírnit tak nevyváženost podpor mezi úrodnými nížinami a podprůměrným podhůřím. Doucha připomíná, že toto opatření platí pouze pro plodiny na základní výměře (s dotacemi). Zmiňované brambory mezi ně nepatří, takže pěstitelé mohou při dodržení regulí životního prostředí jejich výnosy zvyšovat. Češi zatím sklízejí z každého hektaru zhruba poloviční úrodu brambor ve srovnání s farmáři z Unie.

Podobně zaostáváme i u cukrovky. Zatímco v Unii činí výnos cukru z hektaru osm až devět tun, naše cukernatost je pouze 6,5 tuny. Zvyšování řepných výnosů však není žádoucí, protože by to vedlo k překročení celkové kvóty pro domácí výrobu cukru a za to by nás Unie finančně postihla. Už teď se navíc musí pěstitelé řepy smířit s tím, že nám Brusel naordinoval pro nadcházející tři roky desetiprocentní snížení výroby cukru. Ministerstvo zemědělství však spočítalo, že zemědělci neprodělají, protože nynější výkupní cena cukrovky vzroste po vstupu do EU ze současných 978 korun za tunu na 1400 Kč. Vzroste i minimální cena cukru o 1,60 Kč za kilogram, což se následně - k nelibosti spotřebitelů - promítne do cen řady výrobků, které cukr obsahují.

Obdobné důsledky pro peněženky občanů bude mít i zvýšení výkupních cen mléka. Podle Ministerstva zemědělství vzroste jeho cena z nynějších osmi na devět korun za litr. Po vstupu do Unie by měli zemědělci dostat více peněz také za pšenici, olejniny a luskoviny. Mírný pokles ceny může nastat u konzumních brambor.

Ministr zemědělství Jaroslav Palas je přesvědčen, že v Unii bude našim zemědělcům lépe, než kdyby tam nebyli: "Pokud bychom do Unie nevstoupili, zemědělci by museli čelit konkurenci dotované produkce z nově přijatých států a ocitli by se mimo společný odbytový trh EU."