Řízení chovu a lovu černé zvěře v Rakousku

Dr. Peter Lebersorger,generální sekretář centrály Rakouských zemských mysliveckých svazů, Vídeň

Černá zvěř vyvolává v nás myslivcích v Rakousku nadšení již déle než 50 let. Trvalo dlouho, než všichni myslivci pochopili, že se u černé zvěře v žádném případě nejedná o “hloupé zvíře”! Naopak jsme poznali, že černá zvěř patří snad k nejchytřejším, nejvíce přizpůsobivým a navýsost obtížně ulovitelným druhům zvěře. Za poslední tři roky museli tuto zkušenost velmi bolestně poznat v těch oblastech a honitbách, kde černá zvěř ještě nedávno patřila k nadšeně vítanému novému druhu lovné zvěře.

Snímek jaromír Zmur ml.

Roční úlovek černé zvěře v Rakousku (a to v podstatě ve dvou spolkových zemích - v Dolních Rakousku a Burgenlandsku) činil ještě v roce 1994 celkem 10 362 kusů, pak postupně rostl až do roku 1996 na úroveň 12 667 kusů a v roce 1998 vyskočil na neuvěřitelných 17 675 ulovených divokých prasat. Nikdo si netroufal věřit, že by bylo možné takový úlovek ještě navýšit.

V roce 1999 následovalo 23 526 kusů, potom o rok později 24 822 kusů a nakonec byl dosažen prozatímní maximální úlovek v roce 2001 ve výši 28 926 kusů černé zvěře (v kalendářním roce v celém Rakousku). V roce 2002 byl tento úlovek přesto ještě jednou mírně překročen!

Jelikož se právní normy v jednotlivých spolkových zemích částečně liší, v dalších odstavcích vycházím z právních rámcových podmínek v Dolním Rakousku, největší spolkové zemi, kde byl v roce 2002 dosažen hlavní podíl odlovu černé zvěře, totiž zhruba 21 500 kusů.

Lov černé zvěře Kompetentní úřady

Mysliveckým úřadem první instance v Rakousku je “okresní hejtmanství”. Tento úřad vydává rozhodnutí a nařízení, dotýkající se jednotlivých honebních revírů nebo celého okresu, který spravuje. Vykonává zemský myslivecký zákon a spolupracuje s externími odbornými znalci, kteří rozhodují sporné otázky odborného charakteru. Ve druhé instanci je kompetentní zemská vláda. Vydává nařízení s účinností pro celou zemi, část země, celý okres nebo alespoň několik revírů. Opatření nebo nařízení týkající se černé zvěře vydávají tyto dva úřady. Pouze zemský myslivecký zákon přijímá zemský sněm dané země jako zákonodárný orgán.

Snímek Jaroslav Vogeltanz

Právo myslivosti / právo výkonu lovu

Černá zvěř je uvedena ve výčtu našich druhů zvěře v zemském mysliveckém zákonu pod druhy spárkaté zvěře. Černá zvěř tak patří, dokud žije a pohybuje se, jako “příslušenství” k danému pozemku, na kterém se právě nachází. Je kuriózní, že dokud žije je součástí neživé věci “pozemku” (pozemky a polnosti). Ovšem v každém honebním revíru je dovoleno pouze jedné osobě klást nástrahy, střílet zvěř s právem si ji přivlastnit: totiž oprávněnému k výkonu lovu. Po smrti se zvěř stává “mobilní věcí” a oprávněný k výkonu lovu ji smí zhodnotit. Zvěř tedy v Rakousku není “res nullius” nebo “res populi”, nýbrž “věc ničí”, kterou je sice možné neprávem zabít (pytláctví), ale kterou může pouze lovec oprávněný k výkonu lovu nabýt právem (zastřelením).

Plán odstřelu

Spárkatá zvěř podléhá v Rakousku plánovému odstřelu, nikoliv však černá zvěř. Toto ustanovení má historický původ a platilo již v dobách, kdy roční úlovek v Rakousku byl nižší než 100 kusů.

Lov v noci

Lov v noční době je v Rakousku dovolen zásadně pouze na srstnatou dravou zvěř a na tetřeva, tetřívka, divoké husy, divoké kachny a sluky. Noční doba začíná 90 minut po západu slunce a končí 90 minut před východem slunce. Mezi druhy spárkaté zvěře je divoké prase jediným druhem, který lze lovit i v noci.

Vnadění a krmení

Donedávna byla v tomto směru ponechána absolutní volnost. Vnadit spárkatou zvěř je ale dnes v Rakousku zakázáno. Krmení spárkaté zvěře je dovoleno pouze v době nouze a na začátku vegetace. V okruhu 200 metrů kolem krmeliště se v době nouze spárkatá zvěř vůbec nesmí lovit. U černé zvěře je i zde ve všech třech bodech upravena výjimka:

Černá zvěř se smí vnadit “bodově předkládáním malého množství vhodného krmiva”, aby mohla být následně ulovena. Krmení jako návnada musí být technicky provedeno tak, aby se ostatní druhy spárkaté zvěře k návnadě nedostaly. Musím zdůraznit, že kontroloři chodí na vnadiště, která musejí být řádně ohlášena, s příruční váhou, a pečlivě kontrolují max. povolené množství 1 kg krmiva.

Krmení k odvádění pozornosti černé zvěře je prováděno vhodným a zejména atraktivním krmivem k zabránění vzniku škod na zemědělských porostech. Při takovém krmení se nesmí černá zvěř zneklidňovat ani lovit.

Černá zvěř se vábí na místa, kde má být ulovena. Návnada (předkládání) se pokládá v malých množstvích a podle možností manuálně a měla by se vhodně zatížit deskami apod., aby se k ní dostala pouze černá zvěř a nikoliv jiné druhy zvěře, které návnada láká a magicky přitahuje.

V blízkosti odváděcího krmeliště nesmí být umístěn posed či kazatelna.

Dostřelná rána krátkou střelnou zbraní

Černá zvěř se smí, stejně jako ostatní spárkatá zvěř a srstnatá dravá zvěř, “dostřelit” krátkou střelnou zbraní, pokud je zraněna. Tato zbraň musí mít ráži minimálně 8,5 mm. Jinak je použití krátkých střelných zbraní při lovu zakázáno.

Zbraně a munice

Výběr zbraní pro lov černé zvěře vychází z té podmínky, že není povoleno použití ani patron se sekaným olovem ani náboje malé ráže (náboje s obvodovou zápalkou). Pro náboje s centrální zápalkouplatí tři omezení:

· musí mít ráži nejméně 5,5 mm a délku nábojnice minimálně 40 mm;

· nesmí se používat celoplášťové střely,

· musí u zvěře do hmotnosti 30 kg vyvinout dopadovou energii na 100 metrů (E 100) minimálně 1000 Joulů, u zvěře o hmotnosti 30 až 80 kg vyvinout dopadovou energii na 100 metrů (E 100) minimálně 2000 Joulů a u zvěře o hmotnosti přes 80 kilogramů vyvinout dopadovou energii na 100 metrů (E 100) minimálně 2500 Joulů. Jenom v tom případě je “zbraň a munice” legální a v souladu s mysliveckými pravidly.

Umělý světelný zdroj není v Rakousku při lovu dovolen a je přísně zakázán. Osvětlení světelným zaměřováním cílových zaměřovacích dalekohledů je dovoleno, protože toto osvětlení neosvětluje a nezesvětluje cíl, nýbrž pouze usnadňuje “zaměření” na cíl. Elektronické a optronické zaměřovače (přístroje pro noční vidění, zesilovače zbytkového světla) jsou podle trestně právních norem přísně zakázány, i puškové reflektory (montované nebo nemontované) jsou zakázány. O používání umělých světelných zdrojů se v současné době vede v Rakousku živá diskuse.

Kontrola chovu a lovu Plán a skutečnost

Protože se odstřel černé zvěře neplánuje, nejsou tam, kde nedochází ke komplikacím s obhospodařováním stavů divokých prasat, žádná pravidla týkající se kvantitativních ukazatelů plánu. Stavy černé zvěře se prostě spravují v souladu s požadavky druhu v mnoha případech to znamená: “Když přijde černá zvěř na dohled, začne se po ní střílet.” Tento způsob lovu fungoval 50 let a až během posledních let se ukazuje, že neplánované vedení stavů černé zvěře může vést k takovým množstvím, která se dostávají mimo kontrolu a hrozí značnými problémy.

Přehled odstřelů pro každou honitbu

Každá honitba je povinna vést seznam odstřelů, do kterého se musí neprodleně (ve stejný den nebo následující den) zapsat každý kus spárkaté zvěře ať již ulovené nebo nalezené jako padlé. Namátková kontrola těchto přehledů je první možností pro úřad, aby se přesvědčil o činnosti nebo nečinnosti osob oprávněných k výkonu lovu. Úřad může také nařídit předložení každého zastřeleného kusu černé zvěře, aby měla kontrola i “fyzickou” podobu.

Chovatelské přehlídky trofejí

Na rozdíl od trofejí spárkaté zvěře není lovec divokého prasete povinen předkládat trofej na každoroční chovatelské přehlídce. U příležitosti této přehlídky se posuzují úlovky všech druhů zvěře i úlovky černé zvěře v daném honebním okruhu (sloučení několika honiteb) nebo v celém okrese. Detailně se jedná o výši úlovku, průměrné hmotnosti úlovků (u černé zvěře velmi důležité) a rozdělení podle pohlaví a věkových tříd. Musím zdůraznit, že se na přehlídce neposuzují hmotnosti zvěře v absolutní hodnotě, ale porovnávají se hmotnosti ulovených kusů z celé sledované oblasti.

Škody zvěří v honitbě

Při příležitosti chovatelských přehlídek se projednává také situace v oblasti škod způsobených zvěří v honitbách, v regionu nebo v celém okrese. Často se jednání účastní i majitelé pozemků a zemědělci. Vždyť hospodaření se stavy černé zvěře se musí orientovat právě na zemědělství beze škod způsobených zvěří. Zvláště propastný je rozdíl mezi “loveckou vášní” a “profesionálním zemědělstvím” na travních porostech, kde černá zvěř způsobuje škody na loukách. Výpočet a dokumentování odškodnění takto vzniklých škod bývá často obtížné protože se musí mnoho náprav a odstranění následků škod způsobených zvěří vykonávat manuálně na strmých svazích.

Model hospodaření s černou zvěří

Vyjdeme-li z cílového požadavku, že se stavy černé zvěře musí obhospodařovat a lovit v nich podle speciálních potřeb druhu a v souladu s mysliveckými pravidly, stojí tedy při lovu černé zvěře na prvním místě zabránění a předcházení škod způsobených zvěří všeho druhu ať na polích nebo loukách. Z tohoto důvodu se uzavírají a sjednávají dobrovolně a v písemné podobě modely hospodaření závazné pro všechny zúčastněné strany, které mají právní charakter občanskoprávní smlouvy. Smluvní strany se zavazují dodržovat určitá pravidla, pokud se týče myslivců, tedy zda lovit nebo nelovit, zda krmit nebo vnadit černou zvěř, a to vždy podle dané situace v honebním roce. Loví se zejména dorůstající kusy, a to kdykoliv během roku bez ohledu na velikost selete. Zde platí pravidlo “co nejdříve a co nejvíce”. Všechny kusy se ihned po ulovení předkládají, posuzují, váží, registrují a využívají také statisticky. Za špatné provedené odstřely platí lovci “dobrovolné pokuty” do pokladny na náhradu škod. Přestupky proti mysliveckému zákonu nebo například odstřel vedoucí bachyně mimo měsíce listopad, prosinec nebo leden se sledují i na úřední úrovni. zajímavou a velmi účinnou formou kontroly myslivců navzájem je ustanovení, že v rámci oblasti se může kterýkoliv myslivec podívat a zkontrolovat ulovený kus jakéhokoliv jiného lovce.

Tyto modely hospodaření vedly kromě zákonných norem k posílení vědomí, že se černá zvěř musí lovit inteligentně a s rozvahou. Pouze takové modely mohou vést k tomu, že na jedné straně klesnou škody a dlouhodobě jim bude možné bránit, na straně druhé budou úlovky tak dlouho narůstat, až budou nakonec představovat radikální zásah do stavů divokých prasat.

Konflikt úřad a myslivec

Jako poslední prostředek, když neformální tlak a výzvy k odpovídající výši lovu nevedou ke kýženému výsledku, mají úřady v pravomoci několik účinných nástrojů.

Úřad může učinit “zakázku” na odstřel určitého počtu kusů. Tento krok vede k cíli pouze tam, kde na určitém území žije velké množství divokých prasat. Jenom tam je také možné zakázku na odstřel (časově omezený odstřel určitého počtu divokých prasat) splnit a dojít účinku. Přirozeně je taková zakázka na odstřel spojena s povinností čerstvě ulovené kusy předložit.

Úřad může nařídit omezení krmení a zakázat určité druhy krmiva (např. kukuřici), určité způsoby krmení (např. krmící automaty), krmení v určitou dobu nebo může dokonce zcela zakázat krmení v určitých oblastech, kdy je pak zakázáno veškeré krmení nebo vnadění.

Úřad může zakázat i veškeré krmení pod hrozbou trestu. Účinek absolutního zákazu krmení by však v některých oblastech vedl k fatálním škodám. V některých oblastech např. ve vysokých polohách a v okrajových oblastech výskytu černé zvěře - by toto opatření vedlo k tomu, že se černá zvěř při současném permanentním loveckém tlaku stáhne nebo se její stavy sníží na únosnou míru.

Konflikty majitelé pozemků - myslivci

I když o myslivcích “zlí jazykové” tvrdí, že jsou hloupí nebo závistiví, placení škod způsobených zvěří probíhá většinou po dohodě ochotně a dobrovolně. Pokud černá zvěř způsobí škodu na zemědělských kulturách nebo na loukách, uplatňuje se osvědčený třístupňový systém likvidace škod v souladu se zemským mysliveckým zákonem:

· Poškozený zemědělec nahlásí škody, které zjistí, příslušnému oprávněnému zástupci honitby .

· Obě strany škodu posoudí a mohou se již nyní dohodnout na náhradě a vyrovnání. Nevznikají tak žádné další náklady.

· V případě sporu nahlásí poškozený úřadu škodu jako finanční částku a úřad vyšle do několika dní smírce, který se ještě jednou jako znalecká a nezávislá osoba pokusí o provedení narovnání. Náklady jsou v této fázi malé a téměř zanedbatelné.

· Teprve když ztroskotá i tento pokus, posoudí škodu škodní komise a vyčíslí a stanoví ji ve svém rozhodnutí. Od úspěchu nebo neúspěchu nároku závisí také, kdo hradí náklady řízení.

Drtivá většina případů škod způsobených zvěří se likviduje bez soudů a více než 99 % všech případů končí narovnáním cestou dohody. To také vede k dobrému vztahu mezi myslivci a zemědělci.

U závažných a již neúnosných škod způsobených zvěří může poškozený zemědělec požádat úřad o nařízení jednotlivých opatření (zakázky na odstřel, omezení krmení, zákaz krmení) a pokud žádné z nich nezabere, může úřad požádat, aby zrušil nájemní smlouvu honebnímu společenstvu. Ke zrušení nájemní smlouvy v této souvislosti stačí, aby zakázka na odstřel nebyla splněna a nezdar nebyl dostatečně a věrohodně zdůvodněn.

Závěr

Závěrem je třeba konstatovat, že základ mysliveckých právních norem právě z hlediska řízení chovu a lovu černé zvěře odhlédneme-li od závazného vyšetření na trichinelu u divokých prasat před konzumací je ve všech oblastech liberální, otevřený a téměř zcela ponechán na odpovědnosti myslivců. Myslivci se proto této odpovědnosti nesmějí vyhýbat! Právě v dobách vysokých stavů černé zvěře nesmíme, my myslivci, nyní hledat pomoc u úřadů a volat po pořádkových a politických opatřeních. Jsme to my, kdo černou zvěř musí podle mysliveckých pravidel a podle druhu lovit, spravovat a početně zvládnout! Abychom nelovili na úkor přírody, ale v jejím zájmu!