REPRODUKCE černé zvěře

Dr. Miroslav Vodňanský, Středoevropský institut ekologie zvěře Wien Brno Nitra

V poslední době se stala problematika černé zvěře jedním z nejvíce diskutovaných mysliveckých témat, což je důsledek prudce stoupajících početních stavů tohoto druhu zvěře a z toho vyplývajících vysokých škod na zemědělských kulturách. Přitom je nutno počítat s tím, že význam škod působených tímto druhem zvěře v nejbližší budoucnosti nadále poroste a uplatňované nároky na jejich náhradu se mohou stát pro četné uživatele honiteb skutečně existenční otázkou. Proto není nadsázkou, když se řekne, že černá zvěř představuje za současné situace pro myslivost vážný problém. A to nejen v České republice, ale i v sousedních zemích. Například v Německu stoupl počet ulovených kusů z necelých 27.000 v roce 1957 na více než půl milionu v roce 2002. V některých spolkových zemích, jako například v Hessensku, dosáhl průměrný počet ulovené černé zvěře téměř 5 kusů na 100 ha honební plochy. Přitom se tam ve většině oblastí nedaří další růst početních stavů černé zvěře zastavit. Podobná situace je v Rakousku, Maďarsku a Polsku. Příčiny populační exploze černé zvěře v současné kulturní krajině jsou známé a byly již několikrát popsány i na stránkách Myslivosti.

Na základě zjištění odstřelů černé zvěře na území České Republiky a okolních států a porovnáním těchto číselných údajů je nutno konstatovat, že k enormnímu nárůstu početních stavů černé zvěře, došlo v průběhu posledních desetiletí ve většině středoevropských zemí. Tuto skutečnost je možné vypozorovat z tabulky č. 1, kde je zaznamenán nárůst ulovených kusů černé zvěře v odstupu dvaceti let.

Zvýšení početních stavů černé zvěře má dvě základní příčiny. Jedna z nich je, že v současné kulturní krajině nachází tento druh zvěře většinou velmi příznivé životní podmínky, pod jejichž vlivem může plně rozvinout své neobyčejně vysoké rozmnožovací schopnosti. Druhou příčinou silného nárůstu početních stavů černé zvěře je její nedostatečná myslivecká regulace.

Na rozmnožování černé zvěře působí celá řada faktorů, které se často vzájemně prolínají. Rozeznáváme faktory vnitřní, jako je např. geneticky určená reprodukční schopnost druhu či schopnost reprodukční adaptace na různé podmínky prostředí. Mezi faktory vnější patří především potravní nabídka během celého roku a klimatické podmínky v zimním a jarním období.

Černá zvěř může být na rozdíl od mnoha jiných druhů volně žijících zvířat pohlavně aktivní téměř po celý rok. Hlavní období říje (chrutí) však trvá za normálních podmínek zhruba od listopadu do konce ledna. Pokud bachyně v této době není oplozena, dochází u ní k opětovné říji po uplynutí zhruba tří týdnů (21 až 23 dní). Z toho vyplývá, že chrutí a následné oplodnění může u černé zvěře probíhat prakticky v kteroukoliv roční dobu. Nástup a průběh pohlavní aktivity je přitom značně ovlivňován sociální strukturou populace a kondicí bachyňí. Mladé bachyňky pohlavně dospívají zpravidla již v 6-8 měsících, kňourci v 8-11 měsících. Průměrná doba březosti činí přibližně 115 dní. Velmi důležitou roli při rozmnožování černé zvěře hraje nabídka potravy. Její dostatek má nejen podstatný vliv na zvýšení počtu rodících se selat a jejich životaschopnost, ale zároveň také urychluje dospívání mladých jedinců a umožňuje tak brzký nástup jejich pohlavní aktivity. V oblastech s dobrými potravními podmínkami dosahuje podíl bachyněk vstupujících do reprodukce ještě před dosažením prvního roku života přinejmenším 40%. V praxi to znamená, že nejméně každá druhá bachyňka se dostává do chrutí a je oplozena ještě jako letošák. Počet selat ve vrhu se pohybuje jednak podle vyspělosti bachyně, ale také v závislosti na množství a kvalitě přijímané potravy od 2 do 10 kusů. V tabulkách č. 2 a 3 jsou uvedeny podíly různě starých bachyní na reprodukci a průměrné počty selat ve vrhu v závislosti na jejich stáří, jak je uvádí MEYNHARDT (1989).Jednou z příčin zvýšené reprodukce je kromě bohaté potravní nabídky také rozbití přirozené sociální struktury tlup černé zvěře v důsledku nesprávného odlovu. Kromě osaměle žijících kňourů a přechodných mládeneckých tlup kanečků-lončáků žije černá zvěř v rodinných svazcích s velice výraznou sociální hierarchií. Základní organizační jednotkou je rodinná tlupa, která se skládá z bachyně a jejích selat-letošáků a lončáků. Ve větších tlupách bývá pohromadě několik příbuzných bachyňí s potomstvem. Sociální postavení v takovémto rodinném společenství je určováno především věkem, přičemž nejstarší kus se téměř vždy stává vedoucí bachyňí. Její autorita v tlupě hraje velkou roli zejména pro průběh reprodukčního cyklu, neboť určuje počátek doby chrutí celého rodinného společenstva. Vedoucí bachyně signalizuje nástup chrutí vylučováním pachových látek, což jednak přiláká osaměle žijící kňoury a zároveň vyvolává říji u ostatních pohlavně dospělých bachyňí. Tím dochází k časové synchronizaci nástupu chrutí v rámci celé tlupy. Pokud se v této době k tlupě přidruží silný kňour, pokládá veškeré mu vzrůstem odpovídající bachyně. Tělesně malé bachyňky sám většinou není schopen oplodnit a taky k nim nepustí žádného jiného slabšího kňoura. Tímto prakticky dochází k určité přirozené kontrole porodnosti. Při synchronizované době páření spadá doba metání selat do měsíců březen-duben. Pokud je přirozená věková a sociální struktura populace v důsledku neuvážlivého odstřelu starších vedoucích bachyňí narušena, má to za důsledek ztrátu synchronizace chrutí, což znamená, že jednotlivé bachyně přicházejí do říje nekoordinovaně podle toho, jak tělesně a pohlavně dospívají. K jejich oplození dochází v různé roční době (říjné cykly se opakují zhruba po třech týdnech), přičemž bývají oplozeny i slabé bachyňky, a to často dokonce od vlastních sourozenců.

MEYNHARD (1989) udává procentický přírůstek černé zvěře, v závislosti na podmínkách prostředí, v rozsahu 100-200%. VODŇANSKÝ (2003) uvádí, že za současné situace dosahují čisté roční přírůstky populace černé zvěře běžně 140 až 260% celkového jarního početního stavu. Přitom za zvláště příznivých podmínek mohou být roční přírůstky ještě vyšší. POHLMEYER (2003) vychází při své analýze současné situace v Německu dokonce z přírůstků dosahujících 280 až 300% z jarních kmenových stavů. Uvedené údaje představují populační přírůstky po odečtení přirozených ztrát, což znamená, že celkový roční odlov musí dosahovat stejné výše, pokud nemá dojít k postupnému růstu početních stavů.

Na připojených grafech jsou znázorněny modelové příklady růstu populace černé zvěře při její nedostatečné regulaci lovem. Jako čistý reprodukční koeficient jsou použity hodnoty 140, 160, 180, 200, 220 a 240 % a mortalita (úmrtnost) zvěře včetně odlovu v celkové výši 75 %. Pro lepší možnost porovnání vývoje křivky populačního růstu se vždy vychází z počátečního stavu 10 kusů černé zvěře. základě uvedených grafů si můžeme názorně představit, k čemu vede nedostatečná regulace černé zvěře. Pokud vycházíme z průměrného populačního přírůstku v rozmezí 140-240% celkového jarního početního stavu, znamená to v praxi, že je v průběhu každého roku nutné ulovit zhruba 1,4 až 2,4násobek jarního stavu.

Přestože se v uvedených příkladech populačních křivek jedná o modelové situace, praktické zkušenosti nás nutí brát tyto čísla vážně. Zde je možné uvést jiný, tentokrát zcela konkrétní případ, kdy počátkem roku 1997 bylo v jedné naší pokusné obůrce ve štýrském Stainzu vypuštěno 5 březích bachyň a jeden kňour. Koncem roku 2000, to znamená po uplynutí tří let, činil celkový počet černé zvěře v této obůrce 200 kusů. Přitom v uvedeném období bylo v tomto pokusném zařízení celkově odloveno 198 kusů 8 (tabulka č.4).

Vzhledem k tomu, že černá zvěř nemá v našich podmínkách prakticky přirozené nepřátele, musí lov jako hlavní regulační faktor plně odčerpávat její roční populační přírůstky. Dokud je populační hustota nízká, je ještě možné její roční přírůstky regulovat. Při nedostatečném odstřelu však hrozí nebezpečí, že se populační kontrola tohoto druhu zvěře myslivcům dříve nebo později vymkne z rukou. Dosavadní vývoj nasvědčuje tomu, že současná situace je bez radikálních opatření nezvládnutelná. Proto musí být účinná regulace černé zvěře jednou z nejdůležitějších priorit mysliveckého hospodaření. V popředí pozornosti přitom není trofejová kvalita, ale v prvé řadě hledání způsobů účinné kontroly populace s přednostním zaměřením na zabránění nadměrných škod. Podrobný souhrn opatření na regulaci černé zvěře obsahuje studie, zpracovaná Institutem ekologie zvěře VFU Brno v pověření Ministerstva zemědělství ČR, jejíž vydání v podobě příručky pro mysliveckou praxi se v současné době připravuje.

Doplňující informace a přehled použité literatury je možné získat na adrese:

Institut ekologie zvěře

Veterinární a farmaceutické univerzity Brno

Palackého 1-3

CZ-61242 Brno