Regulace stavů černé zvěře v Německu

Gerold Wandel, lesní správce, Zemská myslivecká škola Vorholz, Oberwiesen, Německo

Ve Spolkové republice Německo vzrostl úlovek u černé zvěře za posledních 40 letech ze 40 000 na více než 500 000 kusů. Údaje o výši úlovků však umožňují pouze relativní porovnání vývoje stavů černé zvěře, protože číselné údaje o skutečných stavech černé zvěře nejsou známy. Podle dostupných údajů o odstřelech si však můžeme udělat představu o tom, jak vysoká je v současnosti hustota populace černé zvěře v Německu.

Enormní stavy tohoto druhu zvěře přinášejí závažné problémy: Velké škody na zemědělských plochách, nejen na polích (kukuřice a řepka), nýbrž také na travnatých plochách (louky). Přenášení prasečího moru, přičemž hlavním zdrojem jsou sice domácí prasata, ale černá zvěř umožňuje další šíření. Snížení cen zvěřiny, čím vyšší jsou úlovky, tím horší je odbyt. Lov je stále méně účinný, čím více černé zvěře se musí ulovit, tím obtížnější je splnit odstřelové kvóty. Kvalita stavů je stále horší, v případě nutnosti velmi vysokých odstřelů vzniká nebezpečí, že mnoho myslivců bere při lovu jenom malé ohledy na nezbytnou sociální strukturu stavů.

Řešení tohoto okruhu problémů vyžaduje řádné provádění myslivecké praxe a výkon práva myslivosti. To ale jednoznačně znamená, že odpovědnost musí uvědomit a nést samotní myslivci a nespoléhat se na to, že problém za ně vyřeší někdo jiný.

Odpovědnost každého jednotlivého myslivce je dnes při lovu na černou zvěř tak velká jako nikdy předtím. Přitom se vytříbilo několik základních pravidel, které je nezbytné důsledně dodržovat. A to opravdu důsledně a bez žádných výmluv!

Zásada nejzákladnější a nejjednoznačnější pro správný průběh lovu: mladou zvěř redukovat vyzrálou zvěř chránit starou zvěř sklízet!

Loví se správně …

Rozhodující při snižování stavu černé zvěře lovem je včasný zásad do třídy selat-letošáků (75 procent). Kvůli velkým přírůstkům se s lovem na selata začíná brzy jakmile ztratí pruhy na kůži, což znamená, že jsou odstavena. Vzhledem k vhodné hmotnosti je možné tato selata dobře zužitkovat v gastronomii. Podíl selat na úlovku (bez omezení hmotnosti) musí dosahovat minimálně 75 %. Lov selat-letošáků a lončáků se provádí v poměru 5 : 1, to znamená, že se na každého lončáka musí ulovit 5 letošáků. Z toho dále vyplývá, že se smí ulovit maximálně 15 % lončáků (graf B1).

Mladí kňouři, kteří jsou vypuzeni z rodinného svazu, se při přirozeném lovu střílejí šetrně tak, jak by lovili velké šelmy. U úlovku velkých šelem dosahují lončáci podíl pouze 10 až 15 %. Jenom tímto způsobem lze zajistit vytvoření stavu vyzrálých kňourů, kteří jsou důležití pro sociální strukturu černé zvěře (graf B2). Domněle nevodící bachyně (“ochrana samic-matek podle mysliveckých pravidel”) požívají vzhledem k pozdnímu odloučení jednotlivě táhnoucích zralých kňourů (až od září) do té doby dobu hájení (graf B3).

Od listopadu se musí při lovu z posedu střílet vodící bachyně, zejména vodící mladé bachyně. Ale zastřelit vodící slabou bachyni je dovoleno pouze tehdy, když již nekojí selata a když stádo vede starší vůdčí bachyně. Ta pak převezme selata ulovené slabé bachyně! Málokterému myslivci se podaří ulovit nejprve všechna selata a pak nevodící bachyni. Hájit všechny vodící bachyně by bylo nesprávné (graf B4)! Řádný myslivec na lovu černé zvěře rozlišuje mezi kojícími bachyněmi (doba hájení!), vodícími bachyněmi a vůdčí bachyní. Již nevodící vůdčí bachyně se uloví ve vysokém věku jako samotářka a to často v domnění, že se jedná o kňoura.

…a často se loví také nesprávně!

Velmi citlivá sociální organizace populací černé zvěře doznává trvalých poškození odstřelem vůdčích bachyň (“smrtelný hřích”): smrtí vůdčí bachyně se přeruší synchronnost doby páření v rodinných svazech. Neodpovědný “asociální” odstřel nejstarších, nejvýše postavených vůdčích bachyň potlačí termín páření u níže postavených bachyň ve stádech. Následné škody: značný rozptyl a prodloužení doby páření (graf A 1.1.), porod selat v nevhodnou dobu (*), to znamená celoročně (graf A 1.2), a konečně vytvoření netypického stáda, složeného z mladých bachyň a mladých kňourů (graf A 1.3). Kdo chce zabránit vzniku škod na polích způsobených zvěří, musí hájit vůdčí bachyně! Tyto staré, zkušené bachyně vedou rodinné svazy jenom zřídka do polí. Ty se nechají zaplašit na delší dobu než mladé vedoucí bachyně nebo skupiny mladých kňourů.

Zvýšený odstřel mladých kňourů, které rodinný svaz vyloučí ze svého středu, oslabuje stavy kňourů (graf A 2.1) a narušuje přirozený poměr obou pohlaví. Dostatečně vyzrálá silná hlavní prasata a středně staří kňouři (“Beikeiler”) musí být ve stádu přítomni, aby zajistili páření, které trvá jenom krátkou dobu. Bachyně ve stádu jsou ochotny se pářit pouze zhruba 48 hodin, a to je důvod, proč musí být ve stádu dostatečné množství mladých kňourů. Neodpovědný zásah do stavu středně staré hlavní zvěře lovem má za následek poškozené stavy černé zvěře a nikoliv lovecké trofeje. Radost ze sklizně ve vyzrálém věku cca 8 let je důkaz kvality správného, přirozeného hospodaření se stavy černé zvěře.

A proto bez výmluv!

Jakost stavu černé zvěře se musí dokládat v roční bilanci. Průměrná hmotnost ročního úlovku by měla u černé zvěře dosahovat 27 kilogramů. To je vzorec pro úspěšné hájení a lovení černé zvěře. A to je třeba spatřovat jako úkol společného postupu fungujících mysliveckých spolků. Vždyť je v odpovědnosti nás myslivců, abychom správu stavů černé zvěře dělali správně odpovědnost máme ve svých rukou ….